Tak je mi podařil hned na začátku prázdnin husarský kousek
a já nemusela hned čtyři dny po sobě do práce.
Mohla jsem se tedy zase po čase komplet s rodinkou,
vydat zase za rodinkou na milované Valašsko,
vydat zase za rodinkou na milované Valašsko,
na skoro samotu na dosah lesa a západům slunce...
Slunce vám ukážu jindy,
protože pro mě jsou tyhle západy vzácností,
pokaždé se na ně těším a možná i proto,
jsou právě tady pro mě jedny z nejkrásnějších.
jsou právě tady pro mě jedny z nejkrásnějších.
Dneska vás provedu výletem, který jsem si zase naplánovala už dopředu
a netradičně jsem umluvila celou rodinku.
Ještěže nečtou v mapách dopředu,
protože kdyby tušili,
co je čeká,
asi bych je sem nikdy nedostala.
Naplánovala jsem si cestu hóóódně vysoko,
cestu z Frenštátu pod Radhoštěm
až na Velký Javorník.
Aby ty kopce nezačaly hned od parkoviště,
zvolili jsme na poslední chvilku sedačkovou lanovku,
aspoň nad skokanské můstky nad Frenštátem.
Pohled už zezdola do výšin skokanským můstků byl neskutečný...
A co teprve pohled od hrany můstků,
obrovský respekt před těmi,
co se dobrovolně vrhají dolů ještě s prkýnky na nahou...
A pak nás už čekala jen strmá cesta vzhůru lesem,
směr rozhledna na Velkém Javorníku,
kam jsme vystoupali v pravé poledne,
jako spousta jiných...
Byli jsme vysoko dost,
ale pokud můžu být ještě blíž nebi,
nikdy mi nic nezabrání,
takže i tady jsme vystoupali tak vysoko, až výš to nešlo...
A tahle odměna za propocená trika a červené tváře na nás čekala...
Kdybych tam byla sama,
nevím, jak dlouho bych se tam zdržela
a pořád dokolečka obdivovala tyhle kopce kolem...
Byla jsem v beskydském nebi,
zamávala Radhošti, Tanečnici, Lysé, Soláni i ostatním velikánům kolem,
daleko, až za hranice...
Cestou zpět jsem tyhle kopečky fotila ještě mockrát
a všechnu tu krásu kolem,
protože tohle potřebujete do sebe dostat
a nadlouho i navždycky zaznamenat...
Počáteční zoufalství ze strmé cesty bylo zažehnáno,
nakonec maminka nezklamala,
vybrala dobře,
kilometry se nepočítaly
a ty, co vedly stále do kopce, byly zapomenuty,
zůstal jen fajn pocit ze skvěle stráveného dne,
vzpomínky na cestu do nebe na Beskydách...
Nohama kráčejte po zemi,
ale srdcem buďte v nebi...
❤
Ještěže nečtou v mapách dopředu,
protože kdyby tušili,
co je čeká,
asi bych je sem nikdy nedostala.
Naplánovala jsem si cestu hóóódně vysoko,
cestu z Frenštátu pod Radhoštěm
až na Velký Javorník.
Aby ty kopce nezačaly hned od parkoviště,
zvolili jsme na poslední chvilku sedačkovou lanovku,
aspoň nad skokanské můstky nad Frenštátem.
Pohled už zezdola do výšin skokanským můstků byl neskutečný...
A co teprve pohled od hrany můstků,
obrovský respekt před těmi,
co se dobrovolně vrhají dolů ještě s prkýnky na nahou...
A pak nás už čekala jen strmá cesta vzhůru lesem,
směr rozhledna na Velkém Javorníku,
kam jsme vystoupali v pravé poledne,
jako spousta jiných...
Byli jsme vysoko dost,
ale pokud můžu být ještě blíž nebi,
nikdy mi nic nezabrání,
takže i tady jsme vystoupali tak vysoko, až výš to nešlo...
A tahle odměna za propocená trika a červené tváře na nás čekala...
Kdybych tam byla sama,
nevím, jak dlouho bych se tam zdržela
a pořád dokolečka obdivovala tyhle kopce kolem...
Byla jsem v beskydském nebi,
zamávala Radhošti, Tanečnici, Lysé, Soláni i ostatním velikánům kolem,
daleko, až za hranice...
Cestou zpět jsem tyhle kopečky fotila ještě mockrát
a všechnu tu krásu kolem,
protože tohle potřebujete do sebe dostat
a nadlouho i navždycky zaznamenat...
Počáteční zoufalství ze strmé cesty bylo zažehnáno,
nakonec maminka nezklamala,
vybrala dobře,
kilometry se nepočítaly
a ty, co vedly stále do kopce, byly zapomenuty,
zůstal jen fajn pocit ze skvěle stráveného dne,
vzpomínky na cestu do nebe na Beskydách...
Nohama kráčejte po zemi,
ale srdcem buďte v nebi...
❤
Hani, Beskydy jsou krásné. Jeden čas jsem bydlela ve Valaškém Meziříčí a moc jsem si oblíbila samotu nad městem, kde se pásly krávy a byl odtud nádherný výhled do okolí. Vždy jsem si užívala to ticho a za hezké počasí západ slunce, který barvil oblohu do růžova. Prostě nádhera, při které člověk nemyslí na nic a jen prostě existuje. Užívej si léto, H.
OdpovědětVymazatHani, tak asi přesně tam máme rodinu ;).Je tam božsky.
VymazatTaky vám přeju pohodové letní dny.
Krásný výlet. My byli letos v Beskydech poprvé a moc nám nepřálo počasí, tak jsme toho stihli méně, než jsme měli v úmyslu. Ale stejně se nám tam líbilo a aspoň je důvod se vrátit ;-).
OdpovědětVymazatPěkné další dny i výšlapy.
Stání, tvůj výlet jsem s tebou prošla. Někdy počasí není na objednávku, ale i tak je tam krásně.
VymazatMěj se moc hezky.
Haní, cesta do nebe i v nebi samotném bylo krááásně. Díky za další obrázky ♥
OdpovědětVymazatTam nahoře, když se podíváme dolů, tak lidé vypadají jako mravenci a těžkosti se stávají malinkatými. To nebe dokáže.
Měj se prima
Katka
Kačenko, přesně tak jsem se tam nahoře cítila.Možná proto se mi odsud ani nechtělo.
VymazatMěj se moc a moc hezky i ty.
Nádhera!
OdpovědětVymazatHezký den!
Hanka
Hani, měj se taky fajn a děkuji za doprovod.
VymazatProstě krásné, na naši zemi je radost pohledět.
OdpovědětVymazatHani, měj hezké dny, Helena
Helenko, přesně jak píšeš. Stačí se jen rozhlédnout ;).
VymazatKrásné slunečné dny i k vám.
Krásná podívaná.
OdpovědětVymazatHezké dny měj, Hani. J.
Moc děkuji za chuť se se mnou toulat. Hezké prázdninové dny i k vám.
VymazatHani, to jste si teda dali, ale opravdu to stálo za to. Dostat se až do nebes, to musel být zážitek. :o) A ty panoramata..., nádhera. Nikdy jsem zde nebyla, kochám se. :o)
OdpovědětVymazatMěj fajn dny. D.
Jj.malinko do kopce :-), ale vážně to stálo za to.
VymazatMěj se taky moc fajn.