motto: Žij okamžikem, protože ta chvíle kterou prožíváš, se už nikdy nedá zopakovat...

úterý 16. července 2019

Po voňavých cestách ...

Když jsem se dneska ráno probudila do dalšího, pro mně volného letního dne,
ráno začalo jako obvykle...
Já věděla jenom to, že chci někam jet,
jen trasu jsem zase netušila...
Ale přesně jako už mockrát,
nejlepší nápady, pro mě trasy, jsou ty nejrychlejší...
Takže když jsem vystupovala už po několikáté na dalším malém nádraží
a viděla jsem tuhle první louku,
tušila jsem, že jsem zvolila dobře...


Přála jsem si jen, aby tahle cesta byla zase jiná,
snad plná mých milovaných lučních kytek a hlavně slunce...


Hned na první louce jsem vyzula boty 
a tu úplně první louku jsem si užila vrchovatě...


byla jsem na úžasné motýlí louce,
bylo tu dokonalé ticho,


že jsem krom svého dechu slyšela dokonce i praskot uschlých borovic




a z ticha mě jen na okamžik vyrušil tenhle modrý, pádící bonus...


Kdybych nevěděla, že mě zase čeká pár hodin v chůzi,
asi bych tam seděla ještě teď...
Prošla jsem lesem, který se ještě lesem může naštěstí nazývat


a došla k mé hlavní dnešní metě.


Tenhle krasavec obřích rozměrů byl, krom vyhřívajících se kaprů,
dnes jen a jen celičký pro mě,
snad proto, že jsem tady ještě nikdy nestála...



Obešla jsem ho celý,
z každé strany na mě čekaly obrazy,
na které dlouho nezapomenu...


A v pravé poledne jsem si místo oběda, 
vyslechla privátní žabí koncert zase jenom pro mě.


Vyšlapovala jsem si po krásných slunečných cestách, po břehu,
všude kolem voněly desítky lučních kytek a bylinek...


I třeba všudypřítomná třezalka mi i tady byla po pás


a když jsem pak z dálky viděla bílý pás uprostřed téhle louky,
věděla jsem, že musím až k němu...


Nemýlila jsem se,
nebyly to sice kopretiny, 
ale i tenhle obrovitý pás rmenu, byl neskutečný...



Miluju všechny kytky, co mají podobu kopretin,
tu věčnou možnost volby má, nemá...


Jako by je tam někdo vysel,
stačilo málo a já bych je minula,
ale nic není náhoda, 
takže jsem je prostě minout nemohla...




Už taky vím,
proč tenhle vodní krasavec dostal jméno Dubovec...


Na jeho břehu totiž ještě pár posledních pamětníků dob dávných zůstalo,
pár obrů, co pod nimi stát, je zážitkem...




A pak už honem dál, hlavně polními cestami,


ale i zase na další louku,



kde jsem zavzpomínala na dětství,
protože krom kopretin, byly úplně stejné...
Plné bylinek, jitrocele, bodláků a "kominíčků", těchto obyčejných hnědých válečků,
kterých bývalo kdysi všude plno a dnes aby je u nás pohledal...



Když jsem dál mířila mezi poli,
nasávala jsem do sebe všechny ryze letní obrazy,
byla vděčná za každý z nich,
protože všechno tak strašně letí,
navíc příroda se tak moc mění
a už zítra nic nebude jako dnes...


Vnímala jsem jen tyhle letní barvy,
vítr mi ještě víc kudrnatil vlasy,
slunce mi měnilo tvář líp než nejdražší make-up,
všude to vonělo a zem sálala od slunce...
To prostě stojí za to vidět, zažít a pak i kilometry se vůbec nepočítají...


Jsem asi blázen, přemýšlela jsem, jestli by se tak jako já někdo dojímal, 
třeba nad obyčejným obrazem polí...




Všechny ty přechody barev vynikly v tomhle slunečném dni
a když vítr pomohl, pro mě nemohlo být líp...


Snad jsem ani vás nenudila,
snad mi odpustíte zase ten velký počet obrázků,
snad se mi ale podařilo aspoň jeden zachytit tak,
aby pohladil i vás...
Užívejte léta, hledejte okamžiky, které jsou každý den,
mnohdy jen stačí, chtít je vidět...

Zavřete oči a začněte se dívat ...


18 komentářů:

  1. Fotky mne po duši pohladily a vůbec si nemyslím, že jejich nějak moc. Fakt je u nás tak krásně !
    Hezké dny, Hanko!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je u nás krásné a úplně jinak než kdekoliv jinde, proto to tady mám tak ráda.
      Hani, měj se taky moc hezky.

      Vymazat
  2. blondýna17 července

    Letní atmosféra s privátním servisem celé přírody, barvy, slunce, květiny a dlouhé cesty, úžasné vytržení z pracovního procesu, jsem teď 14hodin v práci a ještě dlouho budu, ani si nedovedeš představit, jak se cítím svázaná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Simi, ani nevíš, jak ti rozumím, mám to stejně,jen v dohlednu mám týden volna.Tak mám radost, že jsem tě aspoň takto vytrhla z pracovniho koloběhu...
      Opatruj se.

      Vymazat
  3. Hani, ty nenudíš nikdy !!!
    Nádhera to je :-)
    Jen mi je líto, že my tady nic podobného nemáme. Tak jsem alespoň ráda ta tvoje fotoreportáže.
    Měj se krásně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, to jsem ráda, žes měla chuť jít se mnou kolem obyčejných rybníků a po loukách tady u nás.
      Vy tam máte zase jinak hezky, určitě.

      Vymazat
  4. Anonymní17 července

    Haničko, já tě obdivuju, sama byych do lesa nešla, a kolem kukuřice se taky bojím, viz všudypřítomná stáda divokých prasat. Ale jinak - tvé obrázky jsou obyčejné i úžasné a neskutečně takové typicky české. Co by za to jinde dali, kdyby to měli, louky plné kytek.
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřinko, moc děkuji za milá slova.Presne jak píšeš, i louka není samozřejmost všude.
      A bát si nedovolím, to bych nevyšla a já teď už prostě musím...je to skoro droga :-).

      Vymazat
  5. Haničko, to je krásné místo. Moc krásně jsi se přišla. Mě čekají v příštích dnech procházky přírodou. Snad nám počasí bude přát.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak moc držím palce, budu mít volno taky, věřím, že nám počasí vyjde na jedničku.
      PS:je to objednané.

      Vymazat
  6. Hani, procházky s tebou jsou úžasné. Jsem ráda, že jsem mohla jít s tebou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, jsi hodná, moc děkuji.
      Měj se krásně i tam u vás a užij každý den.

      Vymazat
  7. Anonymní18 července

    Hani, ještě jednou se vracím, ráda bych napsala, že takové ,,obyčejné,, cesty a trasy jsme mockrát absolvovali, když jsme jezdívali několikrát za rok v každém ročním období do Slavonic a na kole pojížděli tamní okolí, jak u nás, tak na rakouské straně. Ten klid a pohoda jsou navždy v mé mysli.
    Tam, v přírodě, si člověk vyčistí hlavu, viď? Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřinko,presne kvůli těmto věcem se toulám...Slavonice, Česká Kanada, tam je božský taky...ale kde u nás není?
      Měj se moc a moc hezky.

      Vymazat
  8. Hani, krásná letní procházka. Já bych se také dojímala, protože se nad krásou naší krajiny dojímám téměř denně, jenže z auta. A občas se mi podaří někde zastavit a kochat se. Dnes jsem projížděla Vysočinou, ale moc hezký obraz jsem neviděla. Všimla jsem si těch usychajících smrků, máš je na páté fotce, a kolem cest jich nebylo zrovna málo. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak se naše krajina, bez vody, začíná měnit, trvale.
    Užívej letní pohodu. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, mockrát si na tebe vzpomenu, že zatím co já šlapu, ty brazdíš silnice a někde na skok zastavuješ.
      Je to skvělé, když nemusíš moc hlídat čas, a jenom tak jít...
      A k těm stromům, brečím nad nimi každou cestu, lesy se mění každý den, většině dávám rok,dva...a jehličí zmizí...nedovedu si to představit...zatím jsem ráda za každý, který potkám.
      Tak šťastné cesty i návraty i tobě.

      Vymazat
  9. Milá Hani moooc děkuji za nádhernou procházku s Tebou. Dojímá mne pohled téměř na vše co se přírody týká a ani trošku se za to nestydím. Mužíček se občas divi když vidí jak mne fascinují kola slámy,sena na polích. Těch se opravdu nemůžu nabažit😊.
    Přeji ti nádherné letni procházky a já se těším na další procházky s Tebou. Z💙

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdeninko milá, jsem tak ráda, že je máš pořád dost, komu tyhle "obyčejné" obrazy stačí.
      Užívej si každý letní den, co přijde.

      Vymazat

Děkuji moc za váš čas a chuť, přidat mi sem i pár řádků ...