motto: Žij okamžikem, protože ta chvíle kterou prožíváš, se už nikdy nedá zopakovat...

sobota 19. května 2018

V zámku a podzámčí ...

Poslední dobou se toulám většinou v lese, v polích a u řek.
Před pár dny jsem se rozhodla pro změnu,
zatoužila jsem vidět rozkvetlé rhododendrony v zámecké zahradě.
A tak jsem se vydala, navzdory předpovědi pro propršené dny,
k zámku nejbližšímu- do Náměště nad Oslavou.
Proběhla jsem náměstím a šla už pak zase jenom sama,
ale myslela jsem i na vás,
tak pojďte a můžete mít výlet jako já...


Přešla jsem přes unikátní obloukový most s barokními sochami,
most, který je naším moravským Karlovým a
který je krom zámku, nejtypičtějším znakem města...



Zamávala jsem kačenám na řece Oslavě a čápům na nejvyšším komíně
a vydala se zalitou cestou vzhůru k zámku.



A tam jsem si zahrála na zámeckou paní,
která se šikovně vyhnula všem, kteří se předzámčím jen mihli...





Nechtěla jsem vůbec dovnitř,
procházela jsem se ztichlou zahradou a vychutnávala ticho, klid a jarní barvy...



Celá zahrada byla předpisově vysekána, až na jedno místo,
kus, který tu byl ponechán,


 pro zámeckou paní,
pro mě, pro všechny, co milují kopretiny, stejně jako já ...



Je libo posedět po staletými lípami?




Nebo obdivovat krásu kaštanů, které jsou jako orchideje ?



Musela jsem i blíž nakouknout,
tam, kde mým snem bylo vždycky provádět,
nebo se aspoň vdávat...




Ani jedno se mi bohužel nesplnilo,
ale pro dnešek to vyšlo,
chtěla jsem být sama na zámku
a to se mi podařilo...
Navíc oproti poslední návštěvě před dvěma roky,
na mě čekal bonus opravené fasády
a pohled tedy hodný pro zámeckou paní...


Nakonec i počasí při mně zase stálo
a dominanta města se mi ukázala v dokonalém obraze...


Není nad to si občas naplánovat, třeba jen na pár chvil, výlet tam,
kde už jste byli mockrát,
může se stát, že když si budete přát,
bude vás tam čekat překvapení,
nebo zcela určitě uvidíte vše jinak než kdykoliv předtím...


Tak ať všechny další dny jsou milým překvapením ...




úterý 15. května 2018

Trochu jiná pole ...

V dnešním deštivém dni se vrátím obrázky do víkendu,
kdy jsem se vydala do polí,
abych nasála teplo, ticho, dokonalé barvy a vůně letošního neobyčejného jaro-léta...

 



Došla jsem až tam, kde jedno obyčejné pole každoročně láká nejen včely a motýly,
ale taky fotografy a zvědavce, co že to vlastně na tom jednom moravském poli kvete?

 

Byla jsem tu už vloni,
mám pocit, že barva byla ještě intenzívnější,
nebo možná letos víc pálilo slunce.
Každopádně je to krása, zase ...



No řekněte, kdo by z dálky tipoval "obyčejnou" pažitku?






Nekonečný lán, co ve spojení rozvíjejícího se cibulového pole
a modré oblohy se šlehačkovými mraky, je za mě dokonalost...





A aby těch barev a zvláštních polí nebylo letos málo,
přináším ještě dokonalost číslo dvě:






Tak takovou my to máme jen kousek od domu krásu...

Tak schválně, které je hezčí?
A pro všechny co umí vidět a všímat si,
ještě jeden speciální vzkaz nad obyčejným polem z našeho údolí...


Mějte se moc hezky a užijte si i déšť, co k jaru patří 
a letos ho navíc toužebně očekáváme my i všechno živé venku.
Navíc kapky na listech jsou přece dokonalá paráda i pro oči...

Všechny knihy zežloutnou, jen kniha přírody má každý rok nové, krásnější vydání ...



sobota 12. května 2018

Zlákala mě vůně ...

Mám pocit, že letošní jaro jde ruku v ruce s létem
a o co déle jsme letos čekali na teplé dny,
o to intenzívnější jsou...
Jako by jaro chtělo všechno zvládnout tak,
aby vše bylo zalité sluncem
a všechny barvy a vůně byly ještě intenzívnější než jindy....


Možná je to tím, že vloni u nás v půli dubna všechno spálil mráz,
snad proto mi letos přijde, že i všechny stromy kvetou jinak, 
prostě víc a ty co můžou, snad i intenzivněji voní...
Přesně jako- akáty...




Taky jsou u vás obsypané akátové stromy,
veliké, bílé, vonící hrozny visí z holých stromů?
A ta vůůůně... ách...


 Šla jsem dnes za ní, cíleně,
nasát ji do sebe, potěšit se záplavou bílých střapců co visí dolů
 a proti modrému nebi s mraky,


je tohle další jarní zázrak,
co trvá jenom chvilku,



než sluníčko každý květ vysuší,
než oprší bílou krásu proudy jarního deště,
proto stojí za to si ho vychutnat...


A tak jsem tam zase stála,
pod těmi bílými hrozny
a dívala se do mraků a nasávala tuhle nezaměnitelnou vůni
a poslouchala jen bzukot včel...



Tahle vůně, co ji cítíte ještě doma, mě zlákala poprvé i k tomu,
abych si ji zkusila uchovat,
aspoň na chvíli...


A tak jsem si natrhala pár těchto voňavých střapců s sebou
a naložila na sirup, co jsem ještě nezkusila...


Snad se mi ta vůně podaří přenést i do jarního pití
a stejně dobře jak voní, bude i chutnat...


Také u vás kvete tolik tahle bílá, voňavá ozdoba,
zkoušeli jste někdy třeba sirup?




Každý den možná nesvítí slunce,
ale na každém dni se dá najít alespoň voňavá chvilka pod mraky ...