Když starý rok nový střídá ...

Děkuji za celý letošní rok,

který byl pro mě mým prvním blogovým.

Otevřel mi cestu k řadě spřízněných lidiček,

kteří se dokonce už s železnou pravidelností nyní i sem ke mně vrací.

Děkuji všem, kteří sem zavítali a svůj čas mým řádkům věnovali.

Velice si vážím všech a děkuji navíc těm, kteří mi i pár řádků zde zanechali...

Chtěla bych tedy popřát vám i sobě neskromně...

Ať se starým rokem všechno špatné skončí,

ať s novým rokem problémy jsou lehčí.

Ať všechny plány nám vyjdou,

ať všechny cesty nás k cíli vždy dovedou.

Ať nemáme důvod na svět kolem se mračit

ať máme  pořád chuť něco nového začít.

Ať se starým rokem všechno špatné skončí,

ať s novým rokem začátky jsou lehčí...

Ještě jedno přání mám neskromné a největší-

ať ve zdraví se zase sejdeme 

a nový rok nám prosím nikoho z blízkých nevezme...

Zkrátka jen vše dobré v roce 2017

Předsilvestrovské Myší chroupání ...

Nebo taky "Člověčí chroupání" by se spíš hodilo...

Tento název slané dobroty mě napadl téměř okamžitě, 

když jsem zkoukla výsledek receptu,

který na mě už párkrát vyskočil na internetu...

A protože je tak jednoduchý, jak jen už jednoduchý může být,

vyzkoušet jsem ho konečně už prostě musela i já ...

Takže pokud hledáte něco jiného než obyčejné Bohemie a tyčinky z listového těsta,

třeba na silvestrovské chroupání zkuste tyhle křehké sýry...

Těsto opět jednoduché jako písnička...

100g másla

100g hladké mouky

100g na jemno nastrouhaného sýru
1 žloutek

trochu soli

Zpracovat, nechat alespoň hodinku zabalené ve folii v lednici,

pak vyválet, nakrájet, vykrájet a péct na 180st. asi 5 min.

Křehké Myší chroupání jistě potěší i v tento přecukrovaný čas

a když máte k tomu třeba vychlazené moravské,

můžete slavit klidně i den, dva dopředu...

Takže na zdraví a s chutí do posledních hodin končícího roku...

Letošní Ladovy vánoce ...

Každý rok si krom jedné věci, abychom se ve zdraví zase všichni mohli sejít o vánocích,

nic jiného nepřeju...

Letos jsem si navíc neskromně přála ještě jednu věc-

aby ten letošní Štědrý den byl bílý...

Vzhledem k tomu, že u nás na jihu se nám to nepodařilo víc než deset let

a předpovědi byly jako na jaře,

věděla jsem, že tohle může zařídit snad vážně jenom Ježíšek...

Když týden před vánoci napadlo, celá naše rodina si pak spolu se mnou nepřála nic jiného

a ono to možná i právě proto vyšlo

a my měli po letech Ladovsky bílý Štědrý den...

A všichni společně jako každý rok jsme mířili k hájenkám do údolí...

A na cestu jsme si posvítili, aby ta krása byla ještě větší ...

A když ještě jako bonus vyšlo večer i jablíčko,

tak ty dárky pod stromečkem byly pro mě vážně jenom jako bonus navíc...

Přeji tedy všem, abychom nepřestali snít a věřit- 

protože zázraky se dějí, nejen o vánocích a v době pana Lady ...

Přání pro všechny...

 ❆❄❄

 ❆❆❆

Vánoční čekání postaru ...

V poslední době mám pocit,

že jsem snad už jedna z posledních, co chce vánoce jinak

než všichni kolem mě...

Chci, aby i moje děti si pamatovaly vánoce tradiční,

takové, jaké si pamatuji od dětství i já...

Že stromeček je podle tradice v pokoji až na Štědrý den

a zdobíme ho společně až v tento den, aby to byl svátek...

Do té doby čeká poslušně na mrazu

a nikdy to u nás nebude jinak...

Že pokud to bude jen trochu možné,

vždycky se ušetří na stromeček živý,

protože ty umělé jsou v obchodních domech snad už od října

a plastové vánoce nejsou ty opravdické...

Že cukroví se ještě peče doma, 

Ano, i přes to, že suroviny stojí dost peněz i času

 a navíc všichni dietologové by z našich krabic jistě asi radost neměli.

Nikde v marketu se takové ale nekoupí

a společně se stromečkem čeká na svůj čas,

protože nejlépe chutná vždycky stejně až na Štědrý den...

Že ty nejkrásnější koledy jsou přece jenom ty naše-české.

A každý by jich měl aspoň kousek znát...

Že jmelí se vždycky od někoho dostane

a věší se v bytě pro štěstí...

Že u nás bude vždycky vyzdobeno i pro průchozí kolem našeho bytu...

Že světýlka, plameny svíček i výzdoba v oknech 

jsou pro náš domov typické,

vždyť právě tyhle maličkosti dělají domov naším domovem...

Že nic z toho není zbytečné, není ztrátou času...

Je to jen tradice naší rodiny, kterou máme zažitou 

a vlivem žádných okolností snad  nezměníme.

Že i děti připomínají na věci, které si pamatují odjakživa...
Zlaté prasátko večer v rohu pokoje,
maličkost, kterou najdou vždycky ráno pod nenazdobeným stromečkem na Štědrý den...

Mám radost, že jsme doma všichni na stejné vlně 

a zatím máme to vánoční čekání všichni stejně...

Pohodové vánoční čekání i vám,

ať už je pro vás tou vaší domácí tradicí cokoliv.
Nenechte si ji vzít ani vlivem času ani doby.
 Hlavně kvůli sobě ji neměňte,
berete si vzpomínky na to vaše, jen pro vás důležité a tradiční...

❄❆❆❆❆

Jako u Mrazíka ...

Včera večer začalo padat...

Takže ač v totální tmě,

museli jsme ven a to kompletně...

Naše velké děti vynesly i boby a šly na to.

Ještě že jsme zimní výbavu našli tak rychle...

Fotky jsou nic moc, ale byla tma jak v hrnci,

musela jsem ale fotit, protože co kdyby ráno už bylo zase jaro...
A navíc poslední roky jsme tu měli sníh maximálně dva dny za rok,
takže pro nás to byl Ježíšek ;-) .

Naštěstí nám bílá nádhera vydržela 

a díky tomu, že letos poprvé jsem už doma až do svátků,

tak jsem si tu bílou peřinu zaběhla hned zrána zdokumentovat znovu...

Krása to je a teď už zbývá si jen přát, ať tentokrát to sluníčko zůstane skryté,

abychom si tuhle krásu bílou zachovali do soboty...

A jestli budeme mít štěstí a budeme mít konečně bílé vánoce,

tak už ani žádný jiný dárek nepotřebuju...

Jak se peče u nás...

Každoročně před vánoci to u nás vypadá jako v cukrárně...

Časem jsme s mamkou naše pečení povýšily na skvěle do sebe zapadající spolupráci.

Každá tvoříme základy doma.

Já peču perníky,

a většinu nepečeného,

nového i moderního cukrovíčka...

Ona upeče lety prověřenou klasiku,

některé recepty pamatují její svatbu,

jako třeba tyhle ořechová srdíčka s růžovou marmeládovou polevou...

Každý rok ji brzdím, protože pak to zdobící finále bývá nekonečné...

Spousta druhů, počet menší,

co tvar, to jiné těsto, náplň, zdobení...

Vše skládáme do krabic a pak,

pár dní před svátky jeden den, se obě sejdeme 

a máme dokončovací den...

U koled, v klídku a pohodě, vzpomínáme na roky předchozí a na babičku,

která nám vždycky pomáhala a lásku k pečení jsme po ní zdědily asi obě...

Co by nám asi řekla, kdyby nás viděla, jak jsme za ty roky sehrané.

Vždycky vzpomeneme na naše poslední pečení,

kdy už jen hlídala, únavou usínala u trouby a pár plechů neuhlídala...

Jak se mamka tehdy zlobila a co bychom teď i za cenu černých plechů daly,

kdyby s námi babička aspoň na jeden den mohla zase být zpět...

A tak vzpomínáme  a obě plníme, zdobíme a největší chuť máme na maso :o)

Ještě že máme ty venkovní schody, které občas vychází jako skvělý mrazák zdarma...

Co plech, to jiná chuť..

No a na finále-

jsou toho plné schody, venku a pak vevnitř ...

Bývá jich dohromady kolem pětadvaceti druhů, i víc,

ale neděste se, jsme na to tři rodiny a navíc, 

jak říká mamka, ty ukryté krabičky v mrazáku,

jsou pak skvělým zpestřením letních grilovaček...

A navíc jak říká, když je to jen jednou do roka a ještě ji to zatím i baví,
tak to jde skoro samo:o).

A které cukroví u nás vede?

Vůbec ne žádné klasické, ale u nás je už stálicí a mizí jako první z každého talíře.

Proto jako jediné dělám já i mamka, aby náhodou nebylo málo...

Kokosová nepečená roláda...

Přidávám recept, který se dá zvládnout i v jednom večeru...

2x BEBE sušenky- rozemlet

15 dkg cukru

3 dkg kakaa

1 vejce

5 lžic rumu

Náplň:

15 dkg másla

15dkg cukru

5dkg kokosu

hlt rumu

Těsto i náplň rozdělit na tři díly, 

vyválet těsto na pečícím papíře posypané cukrem, na to náplň

Srolovat, nechat vychladit a pak rozkrájet na kolečka...

A co vy a pečení?

Pečete, jen že se to čeká a patří to k vánocům, nebo protože chcete?

Každopádně dělejte i to cukroví, jen když budete vy sami chtít.

Protože ono to, že vás to nebaví, nakonec i na tom cukroví bude poznat.

Myslím si, že než mít spálené linecké a třeba rohlíčky, co nikdo nejí,

je lepší pochutnat si třeba na skvostně vyuzené "šrutce" masa,

co někdo vyudil s láskou třeba pro vás...