motto: Žij okamžikem, protože ta chvíle kterou prožíváš, se už nikdy nedá zopakovat...

neděle 10. prosince 2023

Navzdory "by se"...

 Když jsem přemýšlela, jaký název bych měla dát mému dalšímu povídání,
naběhnul mě bez zaváhání tento,
uznávám, značně zvláštní.
Snad se mi ale nakonec podaří vysvětlit,
proč tento název byl prostě ten nejlepší...
Nechci tady jenom ťukat vysvětlivky,
zvu vás hlavně zase ven i v Toulavkách do závějí...

Když jsem pár dní zpátky otevřela oči,
navzdory tomu, že byla zima a všude kopy sněhu,
já uviděla slunce
a v minutě mě napadlo, že musím ven.
V tu stejnou chvíli však přišla myšlenka "by se"...
"Že by se bez snídaně a už vůbec ne tak brzy ráno, 
 to by se určitě ven chodit nemělo.
A co kdybych šla tedy jindy,
 jestli by nebylo lepší to ještě zvážit,
když navíc bych se měla raději chystat na jinou akci,
kterou mám dopoledne v plánu
a ne běhat po lese v mrazu".


A přesně tohle je ten okamžik, 
kdy spousta z nás poslechne toho věčného našeptávače,
kterého jsme si pěkně v sobě vybudovali, co nám brání udělat mnohdy to, 
co je ale nejlepší pro nás.


Než se zcela umlčí ten tichý hlas, co je slyšet jen chvíli, 
než ho rozum totálně převálcuje svým:
 mělo by se, bylo by, protože a nikdy...


Ale já to mám a díky za to, naštěstí jinak,
proto teď můžete stát tam, kde před časem já.
Díky tomu, že nějak poslední dobou definitivně bortím 
svoje roky zajeté koleje,
tak i moje "by se" zůstalo už po kolikáté tiše
a já vyběhla do mrazu...



Naštěstí jen kousek od domu můžu být tam, 
kde to hladí
a kde rozum mlčí, někdy až nečekaně dlouho...
Pro mě je tohle dokonalý relax,
totální zastavení mozku,
vnímám jen okamžik, kdy cvakám spoušť.
Někdy si říkám, 
kolik nás takových asi je,
když děláte to, co vás baví?
Dokážete vymazat realitu a zastavit čas,
nebo přitom vnímáte i to, co "by se" zase mělo?


Já vím, někdo by řekl:
"no co, sníh" a měl by pravdu taky,
ale vždyť jsme to byli my, 
kdo jsme ho vloni chtěli a bylo ho málo.
A letos jsme na něj mysleli zase
a tak nám ho nasypali shora podle přání
a místo radosti a vděku,
je tady zase to nekonečné by se...


" To jestli by se nemohlo raději stát,
že by padal aspoň o týden později,
že by se to jako hodilo přece víc, 
mít ty vánoce bílé.
Ale zase když už tedy napadl,
jestli by se nedalo zařídit, 
aby na ty silnice nepadal,
aby se mohlo jezdit kde chceme
 a ne kde by se mohlo..."


Ještěže ještě na spoustu věcí to naše lidské pochybování nedosáhne.
Tak naštěstí je pořád dost hezkých okamžiků dostupných všem,
co toho věčného našeptávače neslyší.
Snad i vy máte energii a odhodlání udělat 
občas něco jen tak, jen pro sebe
 a jen a jen kvůli vlastnímu pocitu,
co třeba i pohladí...


Ne proto, jestli by se to mělo, by se to hodilo,
ale protože prostě chcete, 
jen tak, aniž by se muselo cokoliv řešit a obhajovat.
Je to neuvěřitelná úleva,
udělat něco jen tak,
momentální nápad, co není potřeba vysvětlovat.
A co vy tedy a věčná myšlenka " by se",
posloucháte nebo odoláváte?


Přeju vám všem, 
ať aspoň občas poslechnete ten vnitřní hlas, 
ať zkusíte cokoliv proti pravidlům,
ať najdete radost i třeba na pár minut v mrazu.
Najděte způsob, jak aspoň chvíli umlčet hlavu
a poslechnout našeptávače uvnitř,
který to s námi myslí vždycky upřímně a nejlépe...


Krásný další týden blíž svátkům 
pro vás všechny, ať už v mrazu, sněhu, 
dešti nebo slunci,
ať je vám všem co nejlépe, aspoň chvíli...

Nemusíte nikomu vysvětlovat, proč neděláte to co jiní,
nikdo z nich tomu stejně neporozumí víc,
 než vy sami...