Správnou cestou do nového roku...

Děkuji vám všem, kteří jste se mnou kráčeli letošním rokem a byli mi i oporou,

všem, co se vraceli a milé řádky mi tu nechávali.

Ve zdraví vkročte do nového roku a buďte všichni šťastní...

❤

Štědrodenní střípky ...

Tak zase po roce, máme tady vánoce...

Jen nejsou takové, jako vloni...

Letos jsem si přála jediné, aby byly zase stejné, bílé...

Hold letos jsem asi byla hodná málo...

 takže bohužel, tohle nevyšlo.

Letos tedy jinak, blátivě a s osmi stupni nad nulou...

Jinak krom počasí, všechno bylo ale jako každý rok stejně,

od rána vánočka, co se letos povedla...

A společná odpolední procházka do údolí,

bohužel letos všude jenom bláto a holá pole,

Štědrý den jen podle kalendáře,

ani krtci tomu něvěří...

Šli jsme tradičně nakrmit čtyřnohé krasavce k hájence,

zase stejně jako každý rok, děkuji, že ve stejné sestavě...

Sněhuláka letos nemáme, 

ale originál je originál...

Díky jedinečnému letošnímu originálu od naší Anetky,

bude, i díky počasí, tento fešák nezapomenutelný...

Když tma zakryla ulice,

i u nás jsme se dočkali, 

ve svitu svíček a pak i stromečku...

Přišel, zase, jako každý rok,

bez ohledu na počasí,

našel si nás a byli jsme zase všichni móóóc hodní, vážně, všichni i já...

Takže děkuji za všechny a všechno, za to nejdůležitější bez ohledu na počasí-
že jsme tady, zase všichni, spolu,
jako každý rok...

Prosím, budeme všichni ještě hodnější,

jen ať je to stejně i za rok...

❤

Předvánoční brněnská tradice...

Od doby, co máme děti, je naší každoroční tradicí,

že všichni společně zajedeme v tuto dobu vlakem do Brna...

Prochodíme vánoční trhy,

dáme si něco hodně sladkého,

něco hodně nezdravě mastného,

 zapijeme vánočními voňavými lektvary
a uvidíme Brno ve světle lamp...

Včera nám plány pokazilo počasí,

protože celý den lilo jako z konve...
Takže letos, jsme všecho stíhali úplně na poslední chvíli
a i když jsme letos pobyli jen krátce, to nejdůležitější jsme stihli...

Pojďte se tedy se mnou projít po "Zelňáku"

a ve stovkách světýlek nasajte spolu s námi příchod vánoc...

Škoda, že ta vůně svařeného moštu a vína nejde vyfotit,

protože to je pro mě krom stromečku, jeden ze symbolů vánoc...

Stejně tak i vyřezávaný betlém, který máme v Brně asi jeden z největších,

co lze v jakémkoliv městě vidět...

Snad jste se prošli se mnou setmělým Brnem rádi 

a stejně jako já už konečně přijmete fakt, že ty vánoce jsou už vážně za dveřmi,
 i když letos zřejmě u nás opět beze sněhu...

Užijte si tedy ty nejkrásnější dny v roce, jak jen vy sami budete chtít,

 hlavně v klidu, pohodě a s těmi, na kom vám záleží
a snažte si alespoň malý kousek výjimečnosti těchto dnů

zachovat co nejdéle...

Přeji kouzelné svátky vám všem ...

❤

Cukroví nahotovo ...

Dnes od rána jsem si hrála na cukrářku.

Jako každé vánoce, pořád stejně, už spoustu let...

Já a mamka, sehraná dvojka, pár dní před vánoci.

Přijde den, kdy se mamčina kuchyně promění v cukrárnu...

Už přes dvacet let jedeme tenhle model,

kdy každá z nás něco napeče,

a pak jeden den jen slepujeme, zdobíme...

Vzhledem k tomu, že se nám ještě nikdy nepodařilo dohromady

dostat v počtu druhů pod čátku 20,

tak je tahle sladká práce vážně téměř jako směna v cukrárně...

Každý rok stejně,

podle receptů z babiččiny knížky,

staré přes šedesát let...

Zase umíchat polevu v jediném možném talíři,

co pamatuje ještě moji prababičku,

protože prostě v jiném by se nepovedla...

Všechno odnést do mrazu na schody ven

a pak na verandu,

která je nejlepší cukrárenskou lednicí už desítky let...

Za ty roky jsme ale sehraná dvojka a myslím, 

že stejně jako to, že každý rok říkám mamce,

aby letos pekla míň, že to není potřeba a budeme mít míň práce,

tak stejně se to nikdy nepodaří

a tak i díky tomu ani tahle naše cukrářská tradice nezmizí...

A já vlastně ani nechci,

i když vím, že by z nás žádný dietolog radost neměl,

tak já jsem vděčná za to,

že máme takovou předvánoční tradici, pořád stejně, 

kdy jsme jen já a mamka, zase, jako kdysi,

kdy jsem o vlastním rodinném životě ani nesnila...

Vše je stejné roky

a ty ulepené prsty od čokolády a krémů a teď navíc ještě bolavá záda,

prostě za to stojí,

za tu roky stejnou tradici,

protože chceme a můžeme, být spolu jako před x-lety, stejně i dnes...

Ne každý by to možná v dnešní době chtěl,

ale já každé vánoce děkuji, že mám tu možnost,

zase letos, jako vloni, jako kdysi,

stejně, spolu...

Tak mami, zase za rok stejně, ve zdraví...

Važ si toho, co máš, protože jsou lidé, kteří o takovém životě jen sní...

❤

Olomouc poprvé ...

Každý rok se snažím, abychom v tomto adventním čase našli čas

a vyrazili na rodinný výlet.

Letos jsem vybrala za cíl naší cesty Olomouc.

Nikdy jsme tam nebyli, snad jen projížděli kolem.

Abychom si užili výlet se vším všudy,

vyměnili jsme auto za dopravu autobusovou...

Už jen tahle cesta žlutým busem byla pohoda a zážitek

 a pro našeho táty absolutní relax -

nemuset dávat pozor na předjíždějící blázny bez tachometru

a vlaky kamionů...

Za hodinku jsme se ocitli v mrazivé, ale sluncem zalité Olomouci,

vyzdobené do předvánočního ...

Poprvé jsme postáli před orlojem,

co dostává zbrusu novou podobu...

Obdivovala jsem krásné domy na náměstí

a morový sloup, co se lesknul v mrazivém slunci...

Prochodili jsme náměstí křížem krážem,

zimu pravidelně zaháněli vnitřním vytápěním

a poobědvali šíleně nezdravě,

ale zase nezapomenutelně...

U starodávného kolotoče na mě dýchla doba našich babiček

a litovala jsem, že už jet nemůžu...

Na Dolním náměstí zase  slunce osvítilo všechny,

co se nechali zlákat bruslením přímo uprostřed náměstí...

Pohodově tam bylo, bez strkání a ucpaných ulic...

Z mrazivé Olomouce jsme odjížděli všichni spokojeni, 

navíc pro nás zůstane městem, které budeme mít už navždycky spojené s vánoci

a možností užít si předvánoční čas v klidu, jinak a hlavně všichni spolu...

Nejdůležitější věci v životě nejsou věci...

❤