motto: Žij okamžikem, protože ta chvíle kterou prožíváš, se už nikdy nedá zopakovat...

pondělí 29. srpna 2016

Písečný svět české historie ...

Dneska jsme měli možnost během pár minut projít komplet naší minulostí ...
Stačilo nám zajet do naší milované Lednice a tam zajít na jednu neobyčejnou výstavu..


Neobyčejná místem- na louce pod širým nebem,
 použitým materiálem- písek,
druhem vystavovaných exponátů- obrovské sochy z české minulosti
Neobyčejný sochař- Michal Olšiak, rodák ze Žďáru nad Sázavou,
tvoří v Lednici s roční pravidelností neskutečné sochy, co jsou jako živé...
Ty betonové, co tvoří taky, máme na Vysočině většinu zkouknuté, ale ty zase ukážu třeba jindy...

I když dnes se nám sluníčko schovalo za deku z mraků
a z nebe padaly zrovna provazy,
ničím jsme si nenechali ten pocit z výjimečné výstavy zkazit.
Ten pocit, že ty postavy ožijí a z písku vyjdou ...

A tak protože nejsem lakomá, vezmu vás na procházku s sebou ...
 

 lovci mamutů ...

 Eliška Přemyslovna ...


svatý Václav ...

  otec vlasti ...


s Boženou Němcovou ...
       Rudolf II. ...

 geniální Alfons Mucha ...

Cimrmanovci ...

 nenahraditelný Jan Werich ...

 a nakonec kamarád všech dětí po generace ...

Krása to byla, ty detaily, nechápete, jak je to možné, jen písek a geniální ruce tvůrce,
 to jediné závidím, když má někdo dar od Pána Boha a umí ho navíc lidem předat ...


čtvrtek 25. srpna 2016

Krása skrytá pod zemí ...

Jeli jsme k ní cestou, kde se snad zastavil čas.
Silničky klikatící se mezi poli a loukami plných pasoucích se krav...
Bohem zapomenuté vesničky ukryté mezi kopci,
 kde nejbližší větší město je skoro půl hodiny autem...
Cíl naší cesty byla malá vesnička Javoříčko nedaleko Bouzova.
Domečky ukryté mezi lesy, kde se zpomalil čas a po přečtení historie,
si o to víc vážíte přítomnosti ...

  
Stejně jako tuhle vesničku, by zde málokdo hledal ještě něco víc ...
Možná proto, musíte vědět a znát, je totiž pro všechny a navždy pod zemí ukrytá ...

Cílem naší cesty byly přesně Javoříčské krasové jeskyně a jejich krása ...


Vydali jsme se mrazivou cestou pod zemí, kde hodinu nestačíte nic víc, než se jen divit a žasnout...

Zvu tedy i Vás na procházku mezi tisíce stalagtitů, stalagmitů a stalagtátů,
tam, kde se zastavil čas ...











  

Mám radost, že jsme se vydali až sem,
kde krása těchto jeskyní myslím předčí i nejslavnější Punkevní.
A navíc, sem se dostanete vždycky, kdy jen si vzpomenete, 
bez předchozích rezervací a ani o prázdninách se určitě nebudete tlačit v davu ...





neděle 21. srpna 2016

Místo Jasněnky, balóny ...

       Kdo by neznal jednu z našich nejhezších pohádek, 
kde statečný Jíra z vysoké věže krásnou Jasněnku vysvobodí...
Spousta z nás ví, že ta věž na majestátním hradě Bouzov leží,
ale možná málokdo zde byl...


Protože tohle místo je od nás malinko z ruky, cca 2 hodiny,
tak i my jsme ho znali doposud jen z pohádky...
Ale od čeho by byly prázdniny, 
kdyby se přání neplnila,
proto i to moje, uvidět na vlastní oči hrad v celé kráse...



Podařilo se a řeknu vám, je to opravdový skvost,
kde vůbec strohá data nejsou zapotřebí...




Ale ten hlavní bonus na nás čekal na závěr,
večerní setkání příznivců balónového létání... 




Na večerní let zde čekalo určitě několik tisíc lidí...


Já vzpomínala na můj let, před pár lety, tisíce kilometrů na jih.
Měla jsem tu možnost vidět z koše balónu Údolí králů, Luxor a bájný Nil při východu slunce.
Krása všech krás a to ticho.... jen vánek a zvuk plamene pohánějící balón...
Zavřela jsem oči a byla jsem tam zase, ten obraz, co nikdy nezmizí...

Stejně jako nyní na Bouzově, ale pohledem zezdola směrem k nebi...
A tak jsme si tu krásu nyní společně vychutnávali alespoň ze země
a záviděli více než dvaceti posádkám, 
které tu krásu viděly i ze vzduchu v zapadajícím slunci v zádech ...


Bylo to úžasné nebeské divadlo, které se nám určitě vrylo do paměti už navždycky...

Bouzov bude už napořád hradem, kde nebe nekřižují létající ševci,
 ale tichá a barevná krása balónů odrážejících slunce, které končilo svoji pouť ...





úterý 16. srpna 2016

Na valašských kopcách ...

Tam, kde jste k slunci blíž a nebe se jde skoro dotknout ...
A večer je koncert cvrčků ta nejkrásnější hudba...


Kde mají třeba rozhledny, co jsou jako z pohádky ...


Tam, kde víc než na solární panely, narazíte na dokonalé louky plné pasoucích se krav ...
A v každé druhé chalupě na samotách, 
uvidíte ovečky nebo kozy pasoucí se na voňavé trávě plné modrých zvonků a kopretin ...
Kde jsou ještě místa, kde se skoro zastavil čas a měří se hlavně podle klekání ...

Kde na zahradě vyroste zelenina i bez chemických hnojiv ...
Kde mají vodu ve studní lepší než tu z kohoutku ...


Tam, kde zůstali lidé ještě přívětiví a můžou se ještě spolehnout i na pomoc "súseda" od vedle ...


Váží si práce rukou a ví, že všechno se v obchodě prostě koupit nedá...
                                                      Tak tam jsem zase mohla na čas být,
abych si srovnala myšlenky a tu krásu si v sobě zase na chvilku pozdržela ...


Jsem šťastná, že mám v těchto místech část rodiny a můžu být párkrát v roce na dosah těchto míst, kde tohle všechno ještě je ...

PS: A navíc mám zase další vyhlídlý kopec, kde bych tu svoji dřevěnici na důchod viděla i já ...