motto: Žij okamžikem, protože ta chvíle kterou prožíváš, se už nikdy nedá zopakovat...

pátek 15. ledna 2021

Nutný brdský cíl ...

 Dnes vás vezmu na svůj první letošní výšlap,
kdy mi pár hodin dělali společnost jen batoh, 
zimní Toulavky, foťák a mapa neznámého místa...
Tak pojďte, beru vás do sněhové pohádky,
vystoupáme spolu na Brdský Olymp...


Na podzim jsem jej nestihla,
tak kdy jindy, než v bílé kráse ho nejít pokořit ?
Tenhle kopec mi dělá ten nejlepší výhled z většiny oken,
byl od začátku mým dalším magnetem v novém domově. Mám jej vyfocený snad stokrát,
jen chyběl obrázek shora...
Napadl sníh, takže plán byl jasný,
takže pojďte, jen my sami,
vystoupáme v mrazu na Plešivec...


Cesta byla snová, zimní kulisa dokonalá...


Jen se dívat a nefotit bylo pro mě nemožné,
takže obrázků bude zase víc než dost...





Stála jsem na skalnaté vyhlídce Čertovy kazatelny,
 prohlížela dokonalou scenérii hluboko pod sebou,
skoro jsem dýchat zapomněla
a přimrzající ruce na spouští nakonec ani nevnímala...





Ještě jsem poprosila slunce, 
aby mi trošku pomohlo
 a desítky kilometrů vzdálené vrcholky nasvítilo lépe.



Asi bych tam přimrzla, kdybych nebyla jen v půli plánované cesty.




Jenže tudy jít a nezaznamenat si tuhle bílou pohádku zkrátka nešlo...





Ještě jsem skákla zkontrolovat vládci Brd Fabiánovi jeho zahrádku,
představit si na kamenných stoličkách třeba i dvanáct Měsíčků
a pak jen lesními cestami zbývalo obkroužit celý Plešivec a mířit k domovu.





Cestou ještě jeden cvak, tedy asi deset, u Smaragdového jezírka,
tedy říkají to, já viděla sice jen bílou peřinu, 
ale zato dokonalou.



a pak už vážně a rychleji klikatou cestou dolů k civilizaci...



Před západem slunce se se mnou loučil, 
tenhle pro mě dokonalý kopec takto.


Dnes už kdykoliv kouknu z okna, vidím jej jinak,
stojím na vrcholku,
slunci a mrakům nejblíž,
na konci skal, kam už jinam vystoupat nejde...



Vím, že jsem tam byla zase v pravý čas,
vím, že jsem musela zase sama,
pomohl mráz, led i pravá bílá zima.
Aby zakryla tmu a vše bylo čisté, jasnější...
Jsem ráda, 
že tohle místo bylo ještě lepší než v představách,
kde se dá vidět nepředstavitelné
a potkat i jistoty, 
které mě pár let na všech cestách doprovází...


 Plešivec tak navždycky zůstane i pro mě Olympem tohoto kraje, 
navíc strážcem místa,
kde jsem pod ním našla svoje doma...

Ty nejlepší věci v životě jsou lidé které milujeme a kteří v nás věří,
místa, která jsme navštívili
a vzpomínky, které jsme si vytvořili navždycky ...