motto: Žij okamžikem, protože ta chvíle kterou prožíváš, se už nikdy nedá zopakovat...

pondělí 30. května 2016

Cesty ...

Úsměv a ticho jsou dva velmi silné nástroje-
úsměv je cesta k vyřešení mnoha problémů,
ticho je cesta, jak se mnoha problémům vyhnout...


Poděkujme za to, kde jsme teď
a pokračujme v cestě za tím, kde chceme být zítra...


Jdi tou cestou, kterou chceš jít ty sám,
ne tou, na které tě chtějí vidět ostatní...


Nezáleží na tom, jak rychle budeme u cíle,
ale na tom, jak si tu cestu užijeme...


Přestaneme-li se trápit nad věcmi, které nemůžeme změnit,
otevře se nám cesta ke štěstí...


Žádný cíl neexistuje,
cesta je cílem,
kde cíl je jen konec cesty a začátek cesty nové...


Ať už kráčíte po jakékoliv cestě,
 ať je co nejméně klikatá...



sobota 28. května 2016

40+2

Nikdy jsem si moc neuvědomovala svůj věk,
spíš jsem možná záměrně nepočítala roky,
snad víc jen mezníky v životě...
Asi od devatenácti jsem žila skoro doteď na tříletky ;-).
Bylo to přehledné, ani graf a ani dovolenou v Jugoslávii,
 jako v Básnících, jsme pak ale ani nakonec nepotřebovali...
S tím je spojené i to, že svoje narozeniny nijak výrazně neslavím,
protože k tomu, abych byla vděčná, že jsem na světě, 
je málo oslavovat jen jeden den v roce.

Navíc nejsem nijak náročná a po žádných materiálních dárcích od dob, 
kdy jsem vstoupila mezi dospěláky, ani netoužím.



Miluji svoji rodinu a přátele a to mi ke každodenní oslavě toho,
že jsem a že je mám a že se máme, bohatě stačí.
Bohužel oni moje nadšení z toho, že raději dárky dávám
 a žádné nepožaduju, už tak moc nesdílí.
Chápu, že vymýšlet dárek pro někoho, kdo pokaždé opakuje:
"Nechci nic, vždyť všechno mám", je pro ně jistě utrpení,
Já už jiná ale vážně nebudu a navíc, není nakonec nad to,
když dostanete vše vážně jako dárek, tedy neplánovaně a nečekaně.
Ty nejkrásnější dárky jsou navíc ty, co nejdou nikde koupit....



A co teprve překvapení, která nečekáte vůbec,
když se někdo prostě a jednoduše přesně trefí,
co máte nejraději a co byste si nikdy ani nevysnili.
Třeba jako pro mě, kytka objednaná přes půl republiky....



To pak zíráte a pak jen brečíte,
že jsou na světě tak skvělé bytosti,
které vytuší a umí se trefit
 a  vymyslí poslat RADOST...
 A uvědomíte si, že stačí málo a svět je hezčí 
a že slavit by se mělo všechny dny a pořád,
a jde to i bez velkých a drahých dárků,
vždyť na světě je táááák krásně 
a to nejen o narozeninách ...

A tak nám všem ze srdce přeju, ať každý den je jako ten narozeninový ...

úterý 24. května 2016

Romantika na šest ...

Za pár dní to bude už neskutečných dvacet let,
co jsem se stala vdanou paní 
a dvě životní cesty se spojily v jednu společnou...
Nejsem moc slavící typ, ale za 14 let, co už nejsme sami,
jsme ani jednou nebyli nikde bez dětí.
Takže kdy jindy, než teď byl ten správný důvod, změnit zaběhnuté...


Zvolili jsme víkendový pobyt v krásném městě na Dyji - ve Vranově.
Přímo na náměstí se stal naším útočištěm Hotel pod zámkem 


Díky vstřícné paní majitelce jsme dostali apartmán, který jako jediný v hotelu měl terasu,
z které byl ten nejdokonalejší pohled ...



A protože jsme byli v oblasti, kde víno pijí snad i děti,
nemohli jsme pít dnem i nocí ani my nic jiného  ;-).


Nemohli jsme si ale hlavně ujít místa, která se vybaví většině, která Vranov zná.
Dokonalá přehrada s visutým mostem a řada parníků brázdících zdejší vodu.




                                    

    Břehy poseté chatami a cíl cesty- majestátní hrad Bítov.


Ta pravá romantika je ovšem úžasná stavba na Dyjí-
dokonalá dominanta města Vranov...




Díky atmosféře úžasného města jsem se nechali ovlivnit i my
a památku jsme tady nechali i za nás...
 

A klíče pak pro jistotu spolkla navždycky Dyje...
I když nic v životě není jisté a definitivní, stejně jako vztahy a životní cesty,
tak ani klíče hluboko v řece...


Díky, slunečný Vranove za skvělé, téměř letní dny,
které si budeme pamatovat hodně dlouho...


Štěstí nikdy nepřijde k těm,
kteří nejsou vděčni za to, co již mají ...


neděle 22. května 2016

Jednička a čtyři nuly ...

přesně tak  10 000

Nechápu, jak je to možné, ale během čtyř měsíců
si moje stránky našla pro mě tato nepředstavitelná řada lidiček...

zdroj:Google

Jsem za to neskutečně ráda a za každou jednu návštěvu MOC DĚKUJI.
Snad jsem aspoň občas někoho potěšila tím, že zavítal ke mně na návštěvu
a našel třeba něco, co potřeboval vidět nebo zrovna slyšet...
Nebo se jenom podíval tam, kde ještě nebyl.
Budu moc ráda, když někoho dál budou moje písmenka těšit
a o to víc budu šťastnější já.
Když budu psát s vědomím,
že zajímají někoho moje úvahy, fotky a dokonce se vrací opakovaně...
Tak jako řada skvělých lidí, kteří si mě přidali do pravidelných návštěv
a ještě si udělají čas, napsat mi tady pár řádek.
Blog mám jako relax, pro zaznamenání dnů, které byly fajn
a nebo jen proto, abych si cokoliv uchovala.
Píšu hlavně pro sebe a s tím jsem i blog začala psát, ale lhala bych,
 kdyby mě netěšil i zájem těch, kteří si mě v tom velikém internetovém světě našli.
Stali jste se tak jednou z motivací, jak psát ještě líp a třeba i zajímavěji...
Budu se snažit, aby mělo smysl nakliknout v tom moři jiných,
právě ty moje Šťastné dny...



Ty nejkrásnější věci jsou na světě úplně zadarmo ...

VŠEM VÁM DĚKUJI

VÁŽÍM SI TOHO NESKUTEČNĚ MOC

pondělí 16. května 2016

Cinká, cinká ...

v lese spinká,
něžná, bílá konvalinka...


  


                                    Vydala jsem se hledat tuhle něžnou krásku do našich lesů.
Vůbec jsem netušila, jaký to bude problém.
Rok co rok jich ubývá,
dřív byly u nás úplné koberce, teď abych ušla maraton, abych je našla...


Ale třeba je to tak dobře, kdyby byly všude, 
zevšedněly by a to by byla škoda...


Jsou tak krásné a ta vůněěěěěě ...
A když slunce pomůže-
žádná kytka, ani z toho nejdražšího květinářství, se těmto kráskám nevyrovná...


sobota 14. května 2016

Troškovka aneb Nebe v hubě...

Další z našich TOP rodinných receptů, které jsou u nás stálicí,
tak jako každoroční dovolená na Vysočině, kam Troškovku vozíme vždycky.
Podle letité knížky s recepty našeho oblíbeného Zdeňka Trošky-
proto "Troškovka"neboli klasicky - Bábovka...
Ale žádná dusivka, ale správná mokrá, co nedrhne v puse
a nepotřebujete k ní litr kávy  :-).


Zdeněk nezklamal, protože mimo desítek rychlých a zaručeně vyzkoušených receptů,
se dá celá knížka přečíst na jeden zátah jako povedené vyprávění s jídlem a o jídle...

Navíc si vždycky když bábovku tvořím, představím nekonečné hodiny u televize,
kdy v době, kdy naše děti byly mrňavé, byly u nás skoro každodenně na pořadu dne
legendární pohádky, podle dětí : "S Telinkou" a "Bez Telinky".
Prostě Princezna ze mlejna I. a II. / "r" v té době nemohly umět/...

Dokonalé pohádky s ještě lepšími písničkami, které děti zpívaly snad jako úplně první ze všech
 a které mmj.v mém podání vždy zaručeně zabraly jako nejlepší uspávanky,
když všechno ostatní selhalo.



Jako většina uvedených receptů je i ten na bábovku jednoduchý jako facka. 
Podle jeho: "Vraž do toho trochu toho a trochu toho, rychle, stručně, všichni znáte a úspěch zaručen"
Takže jednoduše:
Rozšlehat do pěny: 4 žloutky+ 25 dkg cukru, 
pak přidat 2 dcl oleje a stejné množství vody. 
přisypat 30 dkg pol. mouky, půl prášku do pečiva, vanilkový cukr, 
šťáva z půl citron-pomalu promíchat,
 nejdelší zdržení- ušlehat tuhý sníh ze zbylých bílků s trochou soli a opatrně zamíchat s ostatním.
Možno obarvit půlku těsta kakaem. 


Péct na cca 180st- asi hodinku.

Snad se dílo podaří a umluvíte formu, aby bábovka vyšla vždy kompletní :o).




 A jak říká pan režisér: "Stálou dobrou chuť a hrnečku,vař!"

středa 11. května 2016

Babiččin "Maj grýn" ...

Zvláštní název pro obyčejnou věc.
Česky a prostě, šla jsem zachytit tu pravou májovou zelenou ...
Tuhle "zkomoleninu" používala moje zlatá babička, která tak moc měla ráda přírodu, jako já.
A nejraději květen, kdy má všechno tu nejkrásnější zelenou barvu,
která ani namíchat nejde...




Často na ni myslím, co by říkala na dnešní rychlou dobu,
na pravnuky, kterých se nedočkala.
Odešla ještě když já ji jako malá potřebovala a moje mamka úplně nejvíc,
protože zůstala z její rodiny úplně sama...






A tak jsem šla dneska lesem a užívala si tu neskutečně zelenou- májovou zelenou,
myslela na ni a snažila jsem se ji zachytit co nejlépe...







Pomněnky, ty milovala...



Neodolala jsem a kousek té krásy mám doma,
přivoním a jdu jako kdysi za ruku v lese s ní...