O vysněných dovolených...

Přichází čas volných letních dní, vytouženého volna, kdy spousta lidí je přesvědčena,

že tím, že se obrátí na cestovní kancelář, bude jen ona 100% garancí, že se jejich dovolená podaří ...

Stejně jako VLONI touto dobou, přináším názory hrstky lidiček, kteří neváhali svoje názory sepsat,

 aby dodatečně bylo řešeno to, co oni si vysnili asi jinak...

Vzhledem k tomu, že za spoustu let, kdy se snažím, aby lidé odcházeli s pocitem, 

že si vybrali vysněnou dovolenou, mám na reklamace již svůj názor...

Vybrali si přece zcela dobrovolně, leč chápu, že mnohdy nebyla asi podle jejich představ...

Protože bohužel pořád platí, že sto lidí, sto jiných pohledů na jednu věc...

A navíc věřte, že je pořád spousta těch, kteří už když si dovolenou vybírají, jsou přesvědčeni, 

že pokud budou na místě nespokojeni, může za to vždycky jen někdo jiný...

Reklamace budiž tedy i přesto vždycky dobře vyřízeny a všechny útrapy rychle zapomenuty...

 

*

Jídlo jsme si vezli z domu z ČR, jako správní turisté, abychom nehladověli do oběda...

*

Jídlo bylo neslané nebo slané, podle toho, jak se kuchařovi třepala ruka...

*

Myslela jsem, že za chvíli budu z kuřecího kvokat- nevěděli jsme, že jedeme na kuřecí dietní zájezd...

*

Ještěže jsme kuchaře naučili Hemenex, jinak bychom se nenasnídali...

*

Špína byla bohužel všude, už z dálky na mě mrkala žloutenka...

*

Překvapilo nás, že není na satelitní TV ani jeden program z ČR a přitom jsme měli all inclusive...

*

Podlaha byla tak kluzká, že všichni hosté předváděli i nechtěné taneční kreace...

*

Zámek se zasekl ve výtahu- pomoc jsme volali ve dvou světových jazycích...

*

Když začalo pršet, i jídelna byla pod vodou, bylo by dobré místo večeře rozdávat deštníky...

*

Můj úraz nemusel nastat, pokud bych byl cestovní kanceláří upozorněn na to, 

že se jedná o nebezpečné a klouzavé prostředí...

*

Ani po žádosti u delegáta nebylo umožněno posunout odlet o tři hodiny později, 

abychom nemuseli tak dlouho v ČR čekat na ranní spoj do našeho domova ...

*

Nebylo nám umožněno, abychom měli pokoj s přímým slunečním svitem ráno i odpoledne...

*

V neposlední řadě bych chtěla reklamovat i svůj drahocenný čas, který jsem promarnila,

 sepisováním této reklamace...

*

Přeji vám všem, ať si dokážete vybrat dovolenou podle představ, ať už ji budete chtít strávit kdekoliv.

Ať neřešíte malichernosti a nenecháte si své vytoužené volno ničím pokazit...

Vždyť kdy jindy, než o dovolené platí- jaký si to uděláš- takový to máš

a věřte, že mnohdy na to nemá cestovní kancelář vůbec žádný vliv...

Neboť pokud člověk bude chtít, nenechá si žádnou okolností nikdy zkazit svoje vytoužené volné dny 

❤

O šumavských lesích a prameni...

Přináším pár dalších obrázků z našeho šumavského toulání...

A kam jinam než do kopců, nás mohly naše první kroky nést...

Vysoko, tam kde je zelená zelenější a jste blíž k mrakům a chcete si na tu modř sáhnout.

Tam, kde ucítíte nekonečnost prostoru pod vámi a nepotřebujete ani sedět na lanovce...

 A z kopců nekonečnými lesy zase zpět...

Zase pěkně níž, tam, kde počátek cesty k naší nejznámější řece vede...

na Kvildu ...

Pak cestou kolem stoletých smrků, které ještě přežily...

  

Ano, o kousek dál, bohužel i toto je Šumava dnes...

Naštěstí jediné smutné fotky, které mám...

 

Špatným rozhodnutím lidí doby posledních dvaceti let a s pomocí maličkých broučků

je obraz zkázy bohužel téměř dokonalý...

 

Cestou se sluncem nad hlavou naštěstí brzy přichází světlý bod...

Místo, které by měl asi vidět každý Čech i Moravák, prostě každý, kdo má tu naši zemičku rád...

Pramen Vltavy...

Pramen, který vyvěrá navzdory době, okolním vlivům i nám lidem, 

kteří si přestáváme vážit toho co máme...

Naštěstí ještě spoustu věcí zvládá příroda líp než my,

nebo spíš snáší to, co my jí činíme...

A tak ještě pořád i na té naší Šumavě je víc těch krásných, nezničených míst,

nad kterými každé srdce zaplesá a pohled vás pohladí...

A právě proto, stojí za to se na ně přijet podívat...

Tak i my jsme jeli a šli, abychom dostali tu jedinečnost pod kůži, navždycky...

Takže příště určitě zase jinde, na jiném skvělém místě Šumavy...

Skutečnost lepší než sen...

Tak přesně tohle jsem tento týden zažila...

No vážně, myslím, že jsem byla na místech, 

o kterých ani v časopisu nemají ani tušení...

Taky jste si vyšli někdy až blíž k nebi a jen vnímali tu krásu?

  

A skoro jste shora mohli ty zelené špičky pohladit?

Kdy jste si naposledy zkusili lehnout do trávy, poslouchat jen ticho

 a sledovali bílé chomáčky mraků nad hlavou ?

A taky jste už zapomněli, jak omamně voní fialové kouličky lučního jetele

a zní bzučí čmeláci?

Tohle všechno jsem zažila a vyzkoušela znovu,

pár stovek kilometrů od nás...

Takže můj sen z předešlého příspěvku se beze zbytku určitě splnil...

Už vím, že je zase jedno místo v té naší malé zemičce,

 kde bych určitě taky dokázala žít...

A navíc všechnu tuhle krásu
a ještě dalších asi šest set obrázků mám navždycky uloženu v chytré krabičce

a dalších asi milion v hlavě, už napořád...

Tak sem určitě ještě nějaká skvělá místa zase přidám,

vždyť vybrat jen pár z nich, je tak těžké a navíc-

Poslechla jsem ...

Tento rok mám díky Ježíšku celoroční možnost čtení, pro mě ideálního časopisu...

Pravidelně mi do schránky dochází od Marianne -Venkov a styl.

V posledním čísle, jsem jako první, příznačně uviděla tuhle stránku...

Ještě ale dlouho před tím, jsem vlastně nevědomky jakoby uposlechla tenhle text...

A připravila si volno na takovéto toulání daleko od lidí...

Lépe bych to neřekla, ani asi nenafotila..ale představa je stejná...

Přesně tohle dohromady je totiž moje "srdcovka", můj ideál volna a pohledu na svět...

Proto si chci zase tenhle okamžik, tuhle náhodu- nenáhodu tady uchovat...

Už se těším

na nekonečné louky, dřevěnice rozházené na kopcích, co se nebe dotýkají,

na nekonečné lesní porosty a lesní pěšiny daleko od lidí.

Kde můžu načerpat čerstvý vzduch a energii do dalších dní...

Ano, přesně tam brzy odjíždím, na kratší dovolenou...

A v hloubi duše doufám, 

že moje představy budou minimálně takové, jako obrázek v časopisu...
A jestli dojdu až na takové místo,

uvidíte je zase určitě i brzy tady ...
Tak mi, prosím, držte palce, ať mě nohy vedou správným směrem...

Červenám...

jako máky v obilí...

červenám, s tebou vážně je mi líp...

  

Přesně tahle písnička mě napadla dnes ráno,

když jsem uviděla tuhle křehkou červenou krásu, když slunce vítalo další den...

Vydala jsem se zachytit letos na poslední chvilku rudé okvětní lístky,

které kromě mě, potěšily i včely a čmeláky, co zdolávaly hrdinně přistání v květech,

co si s nimi vítr hrál...

Obyčejné vlčí máky a taková krása...

Krása, co brzy zmizí,

bylo by ji škoda nezachytit do paměti i do obrázků...

Tak snad se nezlobíte,

že přináším tentokrát pro někoho jen obyčejný plevel...

Já jsem si ale dnes uvědomila, že opravdové makové pole bude brzy vzácnost,

protože desítky postřiků na lány obilí, spolehlivě tuhle červenou krásu navždycky zničí...

A tak jsem tam stála,

vnímala tu červenou záplavu, nechala vítr, aby si s ní hrál

a v hlavě jsem si přehrávala slova písničky, co byla kdysi hitem...

Krásné další slunečné dny, co zase budou stát za to si nadlouho pamatovat...