motto: Žij okamžikem, protože ta chvíle kterou prožíváš, se už nikdy nedá zopakovat...

středa 27. července 2016

Vysočinou milovanou ...

Mám to štěstí, že jsem našla místo, kam se můžu s celou rodinou každoročně vracet
 a cítit se tak jako doma.
Vzhledem k tomu, že sem jezdíme už více než patnáct let,
okolí známe a všechny provařené turistické trasy i okolní města máme v malíčku,
užíváme si tedy spíš už jen toto pro nás výjimečně pohodové místo ...


Naše děti tady vlastně vyrostly,  sbíraly se mnou hříbky i v šestinedělí  :-).
Naštěstí je toto místo i pro ně srdeční záležitostí,
dokonce až takovou, že místo moře volí Vysočinu ...


I když počasí zrovna nepřeje, nikdo se nezlobí, 
nikde jsem neslyšela tak silně bubnovat kapky do střechy když prší
a není nic lepšího, než u těchto bubnů číst nebo spát...
Navíc tráva je tu pak zelenější a procházet se pak po hustém zeleném koberci
je požitkem a ptáci tu víc zpívají
a to ticho...





A večer, když okolí pokryje tma, nevidíte vlastní ruku
a tma je tu vážně tmoucí, až vás napadne, že jste oslepli...
A to nebe?- miliony hvězd, které svítí tak silně,
že i elektrárny závidí...
V dnešní době najít místo, kde neosvětluje nebe svit pouličních světel,
je téměř nemožné a tady to všechno máme ...

Proto to tady máme tak rádi, navíc známe kousek i studánky, 
ze kterých uvařená káva chutná božsky.


Mlýnek, co díky nám tu vesele klape pátým rokem
a čeří průzračnou studánkovou vodu a udivuje kolemjdoucí.

A ten les, který zatím zcela nenašly těžařské společnosti,
vám ještě umožní, lehnout do mechu a jenom být ...



A tak se snažím tady zastavit čas a na rok do sebe tu pohodu vstřebat
a přát si,
aby se toho za rok tady nezměnilo příliš moc ...


úterý 26. července 2016

Borůvkový rychlo oběd ...

V kuchyni se snažím trávit většinou jen nezbytně nutnou dobu.
A o dovolené ještě menší,
ideálně o půl dvanácté vymyslíte a v poledne už hodujete ;-).
Z mého seznamu obědových rychlovek tedy dnes u nás klasika-

Borůvkové rychlo knedlíky
celkem provařený recept, který se nyní v létě, může s obměnami ovoce vařit týdně.
Potřebujete na základ jen jeden tvaroh, vejce, sůl,10 lžic dětské krupice 
a trochu prášku do pečiva
Vymíchat těsto, vytvořit knedlíčky a ve vroucí vodě uvařit asi 8 minut.


Nahoru jakékoliv ovoce, povařené s cukrem nebo jen rozmačkané za syrova.
Máslo, cukr, šlehačka, zakysanka, jogurt, jak kdo má rád...
My díky tomu, že jsme na Vysočině, kde je borůvek jako když naseje a tím,
že jak už jsem psala dřív, nasbírat pro mě cokoliv z lesních plodů je relax, nikoliv opruz,


máme tedy po dnešku všichni modré pusy a plná břicha těchto modrých kuliček.





pátek 22. července 2016

Sluncem zalitý Mikulov ...

Další zastávkou na našem dvoudenním pálavském výletě byl Mikulov.


Není nic hezčího, než když si v létě přivstanete,
 i když to vzhledem k předešlé noci strávené v autě byla spíš nutnost ...
V rámci rozcvičení strnulých zad naše první kroky v Mikulově vedly vzhůru směr Svatý kopeček, 
právě když slunce začalo pomalu probouzet vylidněné ulice.

 
Měli jsme štěstí, my tam byli úplně sami, tam, kde jinak je v létě procesí lidí
 a vyfotit cokoliv bez davu je téměř nemožné.
Tak nám byl dopřán klid, ticho, modrá obloha a bílí beránci a my dva...
Krása ...



Chvilku posedět, zapřemýšlet a vychutnat si obyčejné minuty právě tady a teď ...

K fajnovému ránu patří i fajnové kafíčko, takže bylo jasné,
 kam vedla naše cesta na náměstí...


Připadali jsme si jako o pravé dovolené- žádný spěch, vymazat hlavu, jenom sedět a nemuset nic...

Pak už jen vedle na zámek, tedy do zahrad, 
nelákaly nás ani zástupy čekající u pokladny na prohlídky,
ani strohá data ...

A co by to bylo za letní den, kdyby nebyl u vody, takže směr lom,
který se stal populární díky chytání sumce Žižky- ve Vinařích.



Kam se hrabe televize, to se musí vidět a hlavně na vlastní tělo zažít.
Navíc, když máte štěstí a aspoň na chvíli je tam málo lidí- paráda. 
Průzračná voda, vápencové skály a tyrkysová hladina, kterou znám jen z cest přes moře.


I když jsme krom pár kaprů taky žádného sumce neviděli, 
užili jsme si fajn den a poznali profláknutou Pálavu zase jinak.

Takže za mě není nutné zákonitě jet nebo letět stovky kilometrů,
 i u nás můžete mít modré nebe nad hlavou třeba i se srdcem z mraků
a načerpáte chuť do dalších všedních dní vlastně kdekoliv,
 pokud budete jen trošku chtít ...
Krásné letní dny ...


úterý 19. července 2016

Na noc na Pálavu ...

Čím jsem starší, tím vymýšlíme s manželem výlety a rychlo akce,
 které by nás před pár lety vůbec nenapadly.
Jedním z momentálních bláznivých nápadů,
 bylo vydat se směrem k námi milovaným, bílým pálavským kopcům.



Vzhledem k tomu, že bydlíme kousek odsud,
jezdíme sem celkem pravidelně několikrát do roka, takže známe tady kde co.
Vydat se sem ale až navečer, kdy tady není vůbec nikdo 
a vymyslet navíc přespat v našem čtyřkolovém miláčkovi,
to byla vážně premiéra ...
No říká se, že zkusit se má všechno, tak proč to nezkusit tady a teď ...


Pálava nás opět nezklamala, vyšlápli jsme na Stolovou horu, Sirotčí hrádek
 a počkali na západ sluníčka.








        Úžasné divadlo mraků a zapadajícího sluníčka, ticho a my dva ...

To vám byla taková nádhera ...








Potom zkontrolovat vínéééčko v Pavlově a zavzpomínat na Badyho Křetice ...


A pak už jen najít fajné místo a hajííí....

Naznala jsem, že noc v autě je určitě pořád lepší než stan, ale každopádně to není pro ty, 
kteří trpí bolestmi kyčlí, nebo Klaustrofobií, ale za nás dobrý...


A když se potom probudíte do ticha a první co uvidíte,
 jsou jen nekonečné vinohrady a Mušovská jezera v dálce, 
není lepší probuzení do dalšího volného letního dne ...

Takže za nás super a vzhůru dál, směr sluncem zalitý Mikulov ...