Vysočinou milovanou ...

Mám to štěstí, že jsem našla místo, kam se můžu s celou rodinou každoročně vracet

 a cítit se tak jako doma.

Vzhledem k tomu, že sem jezdíme už více než patnáct let,

okolí známe a všechny provařené turistické trasy i okolní města máme v malíčku,
užíváme si tedy spíš už jen toto pro nás výjimečně pohodové místo ...

Naše děti tady vlastně vyrostly,  sbíraly se mnou hříbky i v šestinedělí  :-).

Naštěstí je toto místo i pro ně srdeční záležitostí,

dokonce až takovou, že místo moře volí Vysočinu ...

I když počasí zrovna nepřeje, nikdo se nezlobí, 

nikde jsem neslyšela tak silně bubnovat kapky do střechy když prší
a není nic lepšího, než u těchto bubnů číst nebo spát...

Navíc tráva je tu pak zelenější a procházet se pak po hustém zeleném koberci
je požitkem a ptáci tu víc zpívají

a to ticho...

A večer, když okolí pokryje tma, nevidíte vlastní ruku

a tma je tu vážně tmoucí, až vás napadne, že jste oslepli...

A to nebe?- miliony hvězd, které svítí tak silně,

že i elektrárny závidí...

V dnešní době najít místo, kde neosvětluje nebe svit pouličních světel,

je téměř nemožné a tady to všechno máme ...

Proto to tady máme tak rádi, navíc známe kousek i studánky, 

ze kterých uvařená káva chutná božsky.

Mlýnek, co díky nám tu vesele klape pátým rokem
a čeří průzračnou studánkovou vodu a udivuje kolemjdoucí.

A ten les, který zatím zcela nenašly těžařské společnosti,

vám ještě umožní, lehnout do mechu a jenom být ...

A tak se snažím tady zastavit čas a na rok do sebe tu pohodu vstřebat
a přát si,
aby se toho za rok tady nezměnilo příliš moc ...

Borůvkový rychlo oběd ...

V kuchyni se snažím trávit většinou jen nezbytně nutnou dobu.

A o dovolené ještě menší,

ideálně o půl dvanácté vymyslíte a v poledne už hodujete ;-).

Z mého seznamu obědových rychlovek tedy dnes u nás klasika-

Borůvkové rychlo knedlíky

celkem provařený recept, který se nyní v létě, může s obměnami ovoce vařit týdně.

Potřebujete na základ jen jeden tvaroh, vejce, sůl,10 lžic dětské krupice 

a trochu prášku do pečiva

Vymíchat těsto, vytvořit knedlíčky a ve vroucí vodě uvařit asi 8 minut.

Nahoru jakékoliv ovoce, povařené s cukrem nebo jen rozmačkané za syrova.
Máslo, cukr, šlehačka, zakysanka, jogurt, jak kdo má rád...

My díky tomu, že jsme na Vysočině, kde je borůvek jako když naseje a tím,

že jak už jsem psala dřív, nasbírat pro mě cokoliv z lesních plodů je relax, nikoliv opruz,

máme tedy po dnešku všichni modré pusy a plná břicha těchto modrých kuliček.

Sluncem zalitý Mikulov ...

Další zastávkou na našem dvoudenním pálavském výletě byl Mikulov.

Není nic hezčího, než když si v létě přivstanete,

 i když to vzhledem k předešlé noci strávené v autě byla spíš nutnost ...

V rámci rozcvičení strnulých zad naše první kroky v Mikulově vedly vzhůru směr Svatý kopeček, 

právě když slunce začalo pomalu probouzet vylidněné ulice.

 

Měli jsme štěstí, my tam byli úplně sami, tam, kde jinak je v létě procesí lidí

 a vyfotit cokoliv bez davu je téměř nemožné.

Tak nám byl dopřán klid, ticho, modrá obloha a bílí beránci a my dva...

Krása ...

Chvilku posedět, zapřemýšlet a vychutnat si obyčejné minuty právě tady a teď ...

K fajnovému ránu patří i fajnové kafíčko, takže bylo jasné,

 kam vedla naše cesta na náměstí...

Připadali jsme si jako o pravé dovolené- žádný spěch, vymazat hlavu, jenom sedět a nemuset nic...

Pak už jen vedle na zámek, tedy do zahrad, 

nelákaly nás ani zástupy čekající u pokladny na prohlídky,

ani strohá data ...

A co by to bylo za letní den, kdyby nebyl u vody, takže směr lom,

který se stal populární díky chytání sumce Žižky- ve Vinařích.

Kam se hrabe televize, to se musí vidět a hlavně na vlastní tělo zažít.

Navíc, když máte štěstí a aspoň na chvíli je tam málo lidí- paráda. 

Průzračná voda, vápencové skály a tyrkysová hladina, kterou znám jen z cest přes moře.

I když jsme krom pár kaprů taky žádného sumce neviděli, 

užili jsme si fajn den a poznali profláknutou Pálavu zase jinak.

Takže za mě není nutné zákonitě jet nebo letět stovky kilometrů,

 i u nás můžete mít modré nebe nad hlavou třeba i se srdcem z mraků

a načerpáte chuť do dalších všedních dní vlastně kdekoliv,

 pokud budete jen trošku chtít ...

Krásné letní dny ...

Na noc na Pálavu ...

Čím jsem starší, tím vymýšlíme s manželem výlety a rychlo akce,

 které by nás před pár lety vůbec nenapadly.

Jedním z momentálních bláznivých nápadů,

 bylo vydat se směrem k námi milovaným, bílým pálavským kopcům.

Vzhledem k tomu, že bydlíme kousek odsud,

jezdíme sem celkem pravidelně několikrát do roka, takže známe tady kde co.

Vydat se sem ale až navečer, kdy tady není vůbec nikdo 

a vymyslet navíc přespat v našem čtyřkolovém miláčkovi,

to byla vážně premiéra ...

No říká se, že zkusit se má všechno, tak proč to nezkusit tady a teď ...

Pálava nás opět nezklamala, vyšlápli jsme na Stolovou horu, Sirotčí hrádek

 a počkali na západ sluníčka.

        Úžasné divadlo mraků a zapadajícího sluníčka, ticho a my dva ...

To vám byla taková nádhera ...

Potom zkontrolovat vínéééčko v Pavlově a zavzpomínat na Badyho Křetice ...

A pak už jen najít fajné místo a hajííí....

Naznala jsem, že noc v autě je určitě pořád lepší než stan, ale každopádně to není pro ty, 

kteří trpí bolestmi kyčlí, nebo Klaustrofobií, ale za nás dobrý...

A když se potom probudíte do ticha a první co uvidíte,

 jsou jen nekonečné vinohrady a Mušovská jezera v dálce, 

není lepší probuzení do dalšího volného letního dne ...

Takže za nás super a vzhůru dál, směr sluncem zalitý Mikulov ...