motto: Žij okamžikem, protože ta chvíle kterou prožíváš, se už nikdy nedá zopakovat...

sobota 22. července 2017

Návrat do minulosti...

Včera jsem se vrátila do minulosti...
Domluvila jsem se s kamarádkou, se kterou jsme byly jako dvojčata po celou střední,
že po čase věnujeme tentokrát celý jeden letní den jen sobě a vzpomínkám...
Naše cesty se rozdělily už před 25 lety, kdy jsme si každá zvolila jinou životní dráhu...
Ona se vdala a já si ještě chtěla počkat...

Začala jsem už ráno, kdy jsem zase po delší době sedla do vlaku
 a vydala se na hodinovou jízdu za ní...
Uvědomila jsem si, že i taková obyčejná jízda vlakem, může být pro někoho v dnešní době, 
kdy všichni brázdíme cesty hlavně autem a hlavně- pořád a pořád někam spěcháme,
malým svátkem, prázdninovým výletem,
nebo tou obyčejnou vratkou zpět...



Setkání bylo skvělé, všechny roky se smazaly, neřešily jsme, že nám za ty roky přibyly vrásky
 a samozřejmě i to, že je na nás vidět, že náct- už nám vážně bylo...

Ale jinak, jinak se vůbec nic nezměnilo...
Konečně jsme zase měly možnost proklábosit den a to téměř celý...
A že jsme toho za těch 10 hodin, které tentokrát byly celé jen o nás dvou probraly...
Mnozí členové našich rodin škytali určitě ten den dost dlouho a mockrát...
/ Moje babička mi totiž vždycky říkala, že když člověk škytá- někdo na něj myslí :o)/

Vzhledem k tomu, že ten den bylo snad největší vedro, co jsme si mohly objednat,
útočištěm nám byly jen klimatizované místnosti, restaurace a kavárna na finále...
Ale když už jsme se vydaly jinam, než kde jsme roky bydlely,
zajely jsme se taky aspoň na skok podívat na jinou minulost...
Naším cílem byly Jaroměřice nad Rokytnou-
přesněji zámek, který je aspoň tady na Moravě, vzhledem ke svému vzhledu, dost profláklý...






 


Je vážně moc hezký, ale člověk si nesmí moc všímat zubu času,
který i tady je bohužel znát, asi jako na nás:o),
ale to vážně není podstatné ...

Prožila jsem skvělý den s člověkem, o kterém vím, že se na něj můžu obrátit kdykoliv,
i po letech a pořád to bude stejné...
Bez výčitek o uplynulých letech, kdy jsme se jedna druhé v tom životním kolotoči oddálily,
ale určitě ne ztratily...
Den klidně bez telefonu, hlídání času a starostí, kde mám být za pár minut a co musím ještě stihnout,
prostě jen si užít toho pocitu spřízněné duše, která tě poslouchá, protože prostě chce
a má chuť smazat ty dlouhé roky...

Leni, děkuji, že jsi zůstala i po těch zkouškách, co ti život naložil,
tou mojí druhou půlkou, jako kdysi...

pondělí 17. července 2017

Valašské toulání ...

Tak jsme se zase po pár měsících vrátili na valašské paseky...
Máme to štěstí, že můžeme díky rodině jezdit na tyhle místa celkem pravidelně.
A pokaždé obdivovat místa, kde se skoro zastavil čas,
jde žít v klidu, pohodě, v sepětí s přírodou a všechno je nějak pomalejší...


Tráva je tu taky možná zelenější a i ty kytky vzácnější a asi i barevnější...


  

A nakonec i ten Radhošť je na dosah...


My jsme se ale vydali po mnoha letech zkontrolovat pískovcové skály Medůvka,
kousek od Valašského Meziříčí, na Velkých Lhotách...

  
  


Skály, které by tu málokdo hledal, ale nejsou o nic horší než třeba ty Prachovské..
Co do obtížnosti jsou jejich stěny dokonce jedny z nejtěžších na sportovní lezení na Moravě.
My jsme nezdolávali žádné skoby ani lana, ale jen ty schůdné plošiny, 
které zdolají i "nelezci " jako my včetně dětiček a vyhřívali jsme se jako permoníci...




Cestou jsem ještě zkontrolovala chalupu. která se mi vryla už dávno do paměti...
Je pro mě snová, hlavně na snovém místě...


V naprosté samotě, daleko široko, kam oko dohlédne, jen nekonečné louky, lesy a kopce...


 


Cestou jsme i faunu zkontrolovali a zjistili, že ty naše kravičky jsou určitě hezčí,
 než ty profláklé fialové rakouské Milky...





Taky jsme se podívali nakonec na Valmez shora a zdálky z výšky ptačí...


Krásně tu mají a když jsme se potěšili, kopcům i všemu jsme tady na čas zamávali...
Jsme vděční zase za další skvělý víkend s rodinou, co ji do těchto kopečků osud zavál...
A i když se vidíme jen párkrát za rok,
víme všichni, že i když nás dělí skoro dvě stě kilometrů,
žádná vzdálenost není dost velká, aby se fajn lidi zase nemohli sejít zase a zase, 
kdykoliv a bylo jim spolu obyčejně fajně :o)...




úterý 11. července 2017

Slavonice, Dačice a vysoko do třetice...

Náš první prázdninový výletní den směroval na pomezí Moravy a Čech.
Prvním cílem byly Slavonice...


Jsou městem, kde stejně jako třeba v Telči, je největším lákadlem určitě náměstí...


  

Dokonalé domy, které jsou ozdobou tohoto města a cílem spousty turistů...
Stačí se jenom dívat a tu staletou práci zednickým mistrů obdivovat na každém kroku...




Po cestě jsme ještě stihli jen rychlou zastávku v Českém Rudolci...
Na rozdíl od míst, třeba jako Hluboká, nebo Lednice, 
je sláva tohoto zámečku v tomto zapomenutém městečku asi navždy zpečetěna...škoda...


 Dalším městem v pořadí byly sladké Dačice...
Krásný zelený zámek a zámecká zahrada...



Město cukru... 
Město spjaté s historií první kostky cukru z roku 1834, vyrobené právě v tomto městě...


Cestou k dalšímu bodu na mapě-rozhledně, která je lákadlem mnoha cyklistů i pěších,
 jsme ještě zastavili v Rožnově...
Ne v tom Valašském, ale i když nemá skanzen, široko daleko jeden prim určitě má-
je tu bizoní farma...
 Takže skvěle- byli jsme na Divokém západě v mžiku a ani pas po nás nikdo nechtěl
a v Kanadě jsme byli taky, i když jenom v té České...


Jen ti kovbojové na koních a v dáli přijíždějící Vinnetou, tu vážně trochu chyběl...


A konečně úplně poslední zastávkou byla tedy zmíněná Jakubova rozhledna nad Valtínovem...




Krásná, čtyři roky stará rozhledna, která byla v obležení lidiček,
co měli stejný nápad jako my...





Co se vydali po schodech až do mraků,
podívat na tu naši krásnou malou zemičku z výšky ptačí,




A protože je tahle rozhledna skvěle zasazena do lesa s možností okružní stezky,
museli jsme ji vyzkoušet a hlavně zjistit, jestli ten zvláštní cíl je vážně takový, jaký psali...


No uznejte, kde můžete projít okruh lesem a dojít až do pr...?


No nelhali ...vážně a to přímo Ďáblovy .... :o)


Tak jsme se nakonec i zasmáli a v tom vedru zase šlapali zpět...


Bohatší o poznání dalších míst kousek od nás,
co určitě stály za to je vidět i v tomhle prázdninovém horkém dni...