Dluh zahradě ...

Chtěla bych se dneska vrátit v čase, 

kdy začínaly prázdniny,

kdy jsme mířili v horkém letním poledni na Valašsko...

Nebyla bych to já,

kdybych zase neproměnila jeden rychlo nápad ve skutečnost.

Jezdíme pravidelně přes krásnou Kroměřéž,

takže určitě už tipujete,

kam nás můj nápad na skok zavedl...

Květná zahrada,

skvost uprostřed města,

oáza ticha,

kde se ocitnete v rostlinném ráji,

jenom překročíte její vstup...

Hned na začátku nás přivítal tenhle fešák,

vítal nás a já se smála na něj

a věděla jsem svoje...

Měli jsme štěstí, nebo se mi moje přání spíš plnilo,

že v zahradě byla jen hrstečka lidí,

takže i obrázky jsou celé o kráse tohoto zahradního unikátu v úplném tichu...

Někdy slova jsou prostě zbytečná,

stačí se jen dívat a dokonalost a umění zdejších zahradníků do sebe nasát...

Každá rostlinka tady má svůj důvod, svoje místo,

dohromady tvoří neopakovatelný celek.

Ještě víc než rotunda, nebo cokoliv jiného,

mě už z dálky přitahoval tento skvost...

Úžasný staletý platan,
který ještě víc, než bez chybičky vysázené záhony,

mě přitahoval už z dálky jako magnet...

A když jsem pak pod ním stála,

nemohla jsem se hnout z místa...

Nevím, jestli jste někdy takový pocit zažili,

je zvláštní, že já to mívám právě v blízkosti takových velikánů...

Kdybych tam byla sama, nevím, jestli bych tam neprostála den,

ale i pár chvil za tu neskutečnou energii stálo.

Ale coby to bylo za dokonalou zahradu,

kdyby chyběly vodní hladiny.

Tady byly pokryty lekíny,

těmito voskovými kráskami, co potřebují slunce, stejně jako já...

Lekníny, obří kapři,

pro mě ale zlaté rybky, vždyť stačilo si přát...

A když se člověk zadíval pořádně-

tahle "frajerka" se mi málem koukala do očí,

ale stejně měla smůlu,

i kdyby to byl princ,

tak za mě neee, bohužel žáby já nemusím,

 takže pro vysvobození bude muset mrknout na někoho jiného :o).

Mají tu vážně samé překvapení,

tyhle obří diamanty sice nebyly pravé,

ale kouzelné jsou,

stačí se jen do nich zadívat a vidíte obrazy,

co jinak nemáte šanci...

Pak už zbývalo obejít úplný konec zahrad,

dostali jsme se až do míst,

kde se tahle květinová krása rodí,

ke skleníkům a záhonům kytek,

ze kterých přecházel zrak.

Hned mě napadlo, že bych tam hned zaklekla

 a klidně i denně v takové oáze měla možnost pracovat...

Tahle přehlíka všemožných kytek se líbila nejen nám, ale i desítkám motýlů,

kteří tuhle voňavou parádu ještě vylepšovali,

Snad i proto jsem udělala výjimku a u toho, pro mě nejdokonalejšího záhonu,

jsem se nechala zvěčnit...

Takže za mě zase to nejlepší nakonec,

hold když já mám nejraději ty nejobyčejnější věci,

nemusím dokonalost,

stačí mi jen, aby ten okamžik, pohled jednoduše chytl za srdce...

Přeji vám krásné další letní dny,

ať už doma, nebo někde daleko,

ať každý den najdete místo, chvilku, obraz,

který si zase stojí za to zapamatovat nadlouho...

Aspoň někdy dělejte to, co vás dělá šťastnými,

ne to, co vám říkají ostatní, že byste dělat měli,

jen tak poznáte, co je dokonalé štěstí...

❤