Kouzla beskydského nebe...

Pokaždé když mířím na Valašsko,

těším se na samotu u lesa, 

ticho, nekonečné louky a lesy, co tady ještě aspoň trochu odolávají zkáze.

Ale úplně nejvíc se těším na kopce, kde když stojíte, 

jako by se zrychlený život kolem úplně zastavil

a snad i vrátil čas...

  

Když k tomu ještě vyjde počasí

a modré nebe se změní v přehlídku bílých mraků,

chcete jen, aby tohle představení nikdy neskončilo...

Přesně jako tentokrát,

když jsem v horkém odpoledni pořizovala tyhle obrázky.

Když slunce pálilo vysoko,

já si mohla hlavu zvrátit a bylo mi tak dobře,

že jsem myslela, že líp mi, už ani tady, být ani nemůže...

Snad proto, že ještě jedno přání tady mívám,

pozorovat právě tady západy slunce,

které můžu vidět na dosah vždycky jenom tady,

snad proto, že to byl poslední večer tady,

snad pro znamení přímo na cestě...

Snad proto jsem měla možnost tenhle večer vidět a zažít jedinečnost...

Když se slunce chystalo spát a nebe se změnilo zase k nepoznání...

Na poslední chvili jsem vyběhla do kopce nad chalupy,

vysoko, kde jsem už stála, nebo seděla víckrát,

až tam, kde výš už to nejde,

tak tam jsem si sedla a byla jsem v tomhle slunečném usínání v první řadě...

Kdyby se na mě někdo díval,

možná by nepochopil, proč mám pusu od ucha k uchu,

proč mám oči přilepené k nebi 

a zírám do červeného kotouče navzdory tomu, 

že moje oči už delší dobu extrémní světlo ani barvy nezvládají

a já v očích mám to, co jiní ne,

 já se prostě musela dívat jen jedním směrem...

Navíc, když tenhle oranžový zázrak na mě počkal,

schovaný za velikým mrakem,

počkal, než vyběhnu v rekordním čase obří kopec

a zasednu k privátnímu představení...

Jezdíme sem už spoustu let,

ale tohle jsem tady viděla poprvé...

 A tak věřím tomu,

že se mi splnil další sen,

sen o západu slunce na Valachách, jiném, než bývá u nás...

Snad i proto byl tak dokonalý,

snad trval i o chvilku déle než obvykle,

snad i za moji vděčnost, tady sedět, zažít a zaznamenat kouzlo okamžiku...

Být spokojený neznamená, že si už nepřeješ víc,

znamená to, že jsi vděčný, za to co máš

a trpělivý vůči všemu, co má teprve přijít...

❤