Tak jsem rychlostí blesku skákla do podzimu...
Ještě jsem si sem nestihla uložit ani pár vzpomínek na léto
a je konec září...
Čas letí,
bleskové střídání dne a noci,
dnů a měsíců,
snad jediná jistota letošního roku...
Takže není na škodu zaběhnout tam,
kde je to taky jistota, už roky,
tam, kam to mám nejblíž...
Tak vás zvu k nám do sluncem zalitého údolí,
jen v tichu jít a tuhle barevnou krásu do sebe nasát nadlouho,
aby vydržela pro dny, kdy se slunce schová...
Šla jsem po známé cestě
a vnímala jen obyčejné znamení podzimu po cestě...
Všechno v životě je dáno úhlem pohledu,
je jen na naší volbě, jak se chovat, co cítit...
Jestli se nechat vtáhnout do tmy a tlaku okolí,
nebo volit naši, jinou cestu ...
Vnímat to, co rezonuje s námi,
co nám dává energii a pomáhá mít co nejlepší den ...
Stačí málo,
někdy se třeba jenom projít, srovnat myšlenky
a taky si kousek té venkovní dokonalosti vzít s sebou na památku,
aby až se slunce schová, bylo čím se zase potěšit
a na hezké dny i myšlenky si zase vzpomenout...
Mějte se tedy co nejlépe,
nepropadejte splínům podzimu, ani jiným...
Snažte se dýchat čerstvý vzduch všude kde to je ještě možné,
dávejte na sebe pozor a zvládněte tuhle pro všechny nelehkou dobu.
Snažte se najít v moři negací a špatných zpráv
aspoň jednu pozitivní chvíli na každém dni.
Obklopujte se lidmi, kteří svět kolem nevidí jenom černě
a hlavně nepřestávejte věřit,
že bude zase dobře a :
Když chcete být šťastní, tak prostě buďte ...
❤