Skřítci a světlo, co vítají letošní advent ...

Od doby, kdy bydlíme v tomto bytě, nejen na vánoce zdobím naše vchodové dveře.

Když jsme sem před osmi lety přišli, adventní věnec na dveřích jsem měla jen já.

Postupem let se přidávali další a další 

a vloni už chyběl věnec snad jen na pěti bytech z šestnácti ...

Je to fajn pocit, když možná i trošku díky mně, je vyzdobené každé patro, aspoň o vánocích,

 protože já blázen mám nějakou výzdobu na dveřích celoročně.

Jsem ráda, že bydlíme v domě, kde místo hromady bot na každém patře

jsou alespoň o vánocích vyzdobené téměř každé dveře.

A navíc vím i o pár sousedech, kteří se na moji výzdobu vyloženě těší,

a tak i proto je vymýšlení dalších a dalších věci rok od roku těžší....

Začínala jsem s věnci, poslední roky vymýšlím ještě jako bonus něco na zemi.

Letos máme skřítky, co přišli z lesa,

aby hlídali adventní čas ...

 

Venku spíš přírodně, uvnitř jsem vsadila na výzdobu bez větví,

protože v suchém bytě vydrží hezká zelená snad jen do druhé neděle...

 

Takže už i u nás hoří první svíčka,

předzvěst vánoc...

Přiznám se, že zatím tu pravou vánoční atmosféru nějak necítím,

i když už část výzdoby máme...

Bohužel je to taky asi tím, že patřím asi k většině, která nechává vše na poslední chvíli, 

i když každoročně mám předsevzetí, že letos to vážně bude jinak...

Chtěla bych, abych jednou zase prožila adventní čas v pohodě, klidu a pořádně si jej  užila...

Sen mám a vizi taky, takže letos slibuju sama sobě- co stihnu, stihnu, co ne, prostě nebude,

přinejhorším poprosím na pomoc ještě i letos zase Ježíška ...

Užívejte tedy adventní čas

a nenechejte se zaplést do předvánočního běsnění...

Já slibuju, že se o to alespoň pokusím...

Adventní kalendář jinak ...

Od doby, kdy máme děti,

 každoročně využíváme na odpočítávání dnů do vánoc, malé adventní pytlíčky v ušitém kalendáři.

Vždycky jsem dávala sladkosti, čokoládové mince, bonbony...

Většinou moje zlatíčka bavilo jíst tyhle dobroty pouze do Mikuláše,

pak byly zavaleny dobrotami od příbuzenstva

 a zůstávalo jen u hromadění sladkostí z jednotlivých dnů...

Vzhledem k tomu, že děti odrostly a navíc máme smíšenou dvojku dětí,

nahrazovat sladké maličkostmi nebo dárky, je velice těžké a navíc před vánoci zbytečně nákladné...

A protože si ještě nechci přiznat, že děti odrůstají,

napadlo mě, že bych letos mohla pojmout čekání na svátky úplně jinak...

Co takhle se tentokrát zapojit do čekání komplet celá rodina.

Takže nápad by byl, ale...

Jedna z nejtěžších věcí bylo vymyslet 24 úkolů, nebo činností na jednotlivé dny pro celou rodinu.

Nakonec jsem to nějak dala...

Pak stačilo "jen" vše nastříhat, nalepit do obálek, dozdobit a navázat na nitě...

Vždycky když mám nějakou novou vizi, zkusit něco nového, jsem plná elánu,

ale když pak při kompletování strávím skoro čtyři hodiny,

nitě se trhají, obálky zamotávají, nebo rozlepují...

Když při skoro posledním navazování mně komplet všechno z hůlky spadne na zem, 

mám sto chutí namířit směr odpadkový koš...

Pomalu mě elán opouští a občas mě napadlo, že jsem vážně mimo,
když si přidávám ještě takovou práci.
 Že jiní koupí jen rádoby čokoládový advenťák za desetikorunu v Tescu a je vystaráno :o),

nebo že pro puberťáky už vlastně není potřeba nic...

Ale když pak vidím, jakou mají radost i ti moji skoro puberťáci, navíc když vůbec netuší, 

co v těch obálkách mají čekat,

udělala bych to zase a zase...

 Už pro ten pocit, že to nakonec nevzdám a dokážu pořád vymyslet něco jinak, netradičně...

A snad si společně užít čekání na nejkrásnější dny v roce,
hlavně spolu, protože o tom to čekání i svátky jsou...

A co vy a "čekací" kalendáře ?

Předadventní štola ...

Tuhle tvarohovou dobrotu už dělám nějaký pátek...

Když se přiblíží čas vánoc,

vyhrábnu z mé hromady receptů tento osvědčený,

který u nás patří k vánocům jako vánočka...

Kupodivu ani jednu dobrotu v jinou roční dobu nepeču, vlastně ani nevím proč...

Možná aby nezevšedněla...A proto asi vždycky chutná tak dobře a mizí rychlostí blesku...

Vzhledem k tomu, že je z těch receptů-

vysypej do mísy, zamíchej, zpracuj a upeč hned-

jistota, že se nemůže nic nepovést, je téměř tutová...

Takže rychle, stručně a výsledek určitě bude mňamina...

Tvarohová štóla

37 dkg hladké mouky* 12 dkg cukru krupice * 1 vanilkový cukr* 

* 1,5 prášku do pečiva* hrst rozinek* hrst posekaných ořechů

*1 vanička kandovaného ovoce/ nemusí být/ vše smíchat...

k tomu přidat: 1 tvaroh* 15 dkg rozpuštěné Hery * 2 vejce * 2 lžíce rumu 

*citronová kůra

Vše promícháme a na vále vytvoříme dva válečky na šířku plechu / spíš delší a užší/.

Pečeme v předehřáté troubě hned na 170st. asi 40 minut dorůžova /hodně nabydou a roztečou/.

Ještě horké potřeme rozpuštěným máslem a hodně pocukrujeme.

 

 

Letos jsem ji pekla o nějaký den dřív, většinou bývá až na Mikuláše,

ale tohle mlhavé počasí mi ji nějak připomnělo...

Vzhledem k tomu, že oba válce zmizely raketovou rychlostí i přes to, 

že jsme dávala na stůl kousky málem na příděl,

na Mikuláše je téměř jasné, že bude repríza...

❤

Mlha přede mnou ...

Mlha za mnou ...

Nevadí, i v ní se dá jít 

a kousek té obyčejné parády za závěsem si zase s sebou vzít ...

Barevná krajina ztrácí se v oparu,

pavučiny mlhy omotaly oblohu ...

Když tajemná mlha snese se nad zemí,

je to jak kouzlo,

jak smyslů mámení ...

Život je někdy zamlžený,

ale žijeme jej dál, protože víme,

že za mlhou zase vyjde slunce ...

  

A tak i když není zrovna azurové nebe a máte třeba i trápení,

vyjděte ven a třeba i v mlze najdete věci, které vás pohladí ...

První letošní ...

Sníííh 
Přesně do týdne po prvním zmrzlém dni

a den před Martinem i k nám na Moravu dorazila bílá krása...

Krása pro ty, co sedí doma v teple a pohodě,

komplikace přinejmenším pro všechny na silnicích...

A protože jsem měla taky před cestou do práce,

s vidinou možných komplikací a dojezdu kdoví kdy,

tak jsem zase místo snídaně vyrazila načerpat bílé obrázky,

co případně přebijí obavy z dopoledního cestování...

Takže ať jste kdekoliv, zvu vás na ranní bílou vycházku...

       

A teď už rychle zase zpátky, směr bílé silnice a velkoměsto... 

 Na rozloučenou  ještě poslední pocukrovaná krása královen ...

 

  

❆❆❆

Šišci ...

Tento zvláštní název mě napadl téměř ihned,

jakmile jsem se pustila myslím do poslední podzimní dekoraci před náš byt...

Chtělo to jen seno,nit, plech borovicových šišek- u nás "borek", 

hromadu náplní do tavné pistole, pár kaštanů

a opět chvilku práce v deštivém dni...

Další psaní není myslím potřeba,

pro ty, co budou chtít, okouknou to stejně jako já ...

a Ježek, tedy Šišek- je hotov ...

 A aby mu nebylo smutno ještě kámoš na pokec...

 

Takže Bohoušek a Oskar- naši noví dveřní strážci...

 

Myslím, že se povedli a jsou tak zároveň oslavou stého příspěvku
v tomto mém psacím světě...
Děkuji moc za vaši přízeň a díky za čas, který věnujete mým řádkům.
❤