Letošní únor byl pro mě ve znamení dlouhého volna.
Měla jsem plánovaně čas na všechno, na co měsíce, snad i roky nebyl čas...
Nemusela jsem vstávat na budík,
mohla jsem dělat cokoliv, co jsem chtěla.
A tak jsem ho i možná sobecky dost věnovala jen a jen sobě
a všemu, co mě těší, naplní energií nadlouho...
Hodně jsem jezdila vlakem, měla jsem čas na setkání s úžasnými kamarádkami,
ale hlavně, jsem mohla zajet zase tam, kde jsem ještě nebyla,
nebo byla už za poslední roky mockrát,
kam jezdím vždycky, když to nejvíc potřebuju,
abych se potěšila a dobila baterie na další mega jízdu životem...
Takže zase po nějaké době,
ocitla jsme se v posledních únorových dnech na jednom ze tří,
pro mě nejdokonalejších místech, které znám,
na skalách nad Oslavkou...
Studený zimní vítr se přetlačoval o místo se sluncem,
za zády jsem měla milované pokroucené borovice
a uviděla jsem zase obrázek, co bych mohla popsat už i poslepu...
Kaňon Oslavky, kterou na obou stranách chrání masiv skal
a na úplném vršíčku pak zbytky zdí starověkého hradu Levnov
- prostě milovaný Ketkovák...
Slunce osvětlovalo rozeklané zdi,
a dole za splavem starý Vydrův mlýn...
Ruce mi studily,
ale já se usmívala a byla jsem šťastná, že tu po měsísích zase stojím...
Chtěla jsem vidět ale ještě řeku,
konečně chvilku, kdy bude koryto zase plné
a voda bude slyšet tak, jako kdysi...
Tak jsem sešla až k ní...
abych taky tu skalní krásu viděla i oproti nebi,
abych uslyšela zase hučící řeku
a stihla i poslední zbytky ledů,
co tu šly jen o pár dní dřív...
Abych prošla starou cestou nad řekou
a mávla s místu,
mých pravidelných konců školních prázdnin ...
Abych došla do místa,
které jsem fotila už mockrát a pokaždé je dokonalé,
stejně, jako dnes...
Postála jsem na břehu a slíbila,
že se sem vrátím, možná hned na jaře,
až zase přijde pravý čas,
až budu potřebovat zase pohladit tam hluboko...
Vím, že tady se mi to podaří vždycky
stejně jako zástupům chatařů,
trampů a všem bláznům, podobným jako já,
co jim k dobrému pocitu stačí pohled na údolí,
skály, řeku a slunce nad hlavou...
No řekněte,
komu stačí i tak málo,
že jako znamení, že mu všechny sny vyjdou,
postačí jedno srdce na cestě,
stejně, jako mně...
A kde vy máte to "vaše srdcové místo"?
Radost se neukrývá v okolnostech,
radost je ukryta v každém z nás ...
❤
Úžasné!
OdpovědětVymazatJiřina z N.
Děkuji za doprovod.
VymazatHezké dny i k vám.
Hani, to byla zase paráda, jít díky fotkám s tebou :) Ty to umíš tak krásně popsat, že mám tady u počítače chvění u srdce......
OdpovědětVymazatI já mám svá oblíbená místa. A to nej, to je pro mě Pálava. Vím, je to turisty hojně navštěvovaná oblast. No my si vždycky najdeme nějaké místečko stranou, tiché, klidné, uprostřed vinohradů.... Tam já relaxuju nejen procházkami. Tam si v létě večer do vinohradu sednu na zem sluncem vyhřátou a sedím a kochám se. Užívám si západ slunce, ticho, jen ptáků zpěv. To je moje srdcovka. Jen jí mám trochu dál, než bych ráda měla....
A abych si ty dlouhé mezičasy mezi našimi návštěvami Pálavy nějak zkrátila, užívám si i naše lesy. Lesy plné jehličnanů. Na ty třeba na jižní Moravě asi jen tak nenarazím :)
Hani, měj se moc pěkně a děkuju ti za milý příspěvek.
Petra
Peti, moc děkuji za milé řádky a chuť se mnou zase jít.
VymazatPálava...jj.tu miluje hlavně manžel, jezdíme tam několikrát za rok.Od nás to není daleko ..jen mi vadí ty davy, ale je rám skvostně, jak píšeš, dál od hlavních cest...nekonečné řady vinic a vzadu bílé skály.
Krásně tam je.
Hani, krásné místo na dobíjení baterek a to v jakémkoliv ročním období. I minule zde bylo nádherně. Také mám své oblíbené místo a to je řeka Vydra a vodopád v Terezině údolí v Nových Hradech. Na tato místa jezdím s Mírou dobíjet baterky téměř každoročně.
OdpovědětVymazatPřeji pohodovou neděli. D.
Dáši díky. Jj.na Vydře jsme byli taky, nemá chybu tahle divoká řeka valící se po balvanech, když je ale vody dostatek.
VymazatJe fajn mít místo, které pohladí vždycky...
Mně stačí les a je jedno, kde je :-))
OdpovědětVymazatKrásná fotoreportáž.
Eva
Jj.chápu, ale přece jen, některá místa jsou prostě nejvíc...
VymazatMěj se Evi hezky.
Děkuji za procházku nádhernou přírodou,máte tam u vás krásně.Zdraví Maruška
OdpovědětVymazatA já moc děkuji za návštěvu a milá písmenka.
VymazatPřeji jen samé pohodové předjarní dny.
Miluji stejně jako vy to místo nad Oslavkou, jezdíme pravidelně už desítky let do Areálu U Lamberka pravidelně minimálně jednou do roka a vždy zavítáme dolu k řece. Je to tak, jak o tom zpívá Roman Horký z Kamelotu. mějte vlídné dny. P.S. pro mě je ještě jedno krásné místo, můj rodný Český Krumlov.
OdpovědětVymazatJj.Aničko, to chápu, tábor u Lysáka je v dokonalém místě.
VymazatJen díky umírajícím smrkům se i tam od podzimu moc změnilo.
Ale chápu, že kdo poznal tahle místa, musí se vracet...
Tak se mějte krásně a ať se všechny návraty vždycky povedou.
Vždycky, když mi Bloger nabídne ke čtení tvůj nový článek, těším se, kam se s tebou podívám. A tentokrát jsi mne vzala znovu do míst, kde jsem před nedávnem stála taky a připomněla jsi mi naši povedenou listopadovou dovolenou. Kolem Oslavy bylo krásně a nedivím se, že máž ten kraj ráda.
OdpovědětVymazatHezké dny
Stáni, jsi hodná. Jsem ráda, že jsem tě vrátila ve vzpomínkách a přesně víš, jak se tam člověk může cítit.
VymazatHezké dny i k vám
Jen citově plochý člověk nemá svá místa, do našich srdcí se krásna vejde spoustu.
OdpovědětVymazatDěkuji za procházku,kouzelně se s tebou chodí pro potravu duše.
Jsi totiž báječný průvodce.
Simi, moc děkuji. Vždycky když sem dávám další a další výlety, tak si říkám, jestli to ještě vůbec může krom mě někoho bavit?
VymazatAle já přestat nemůžu, když tady je tolik krásných míst a občas je mi líto, že to tolik lidí nemůže vidět.
Budu ráda, když nebudu nudit.
Měj se moc a moc báječně.
Krása. Díky tobě poznávám místa, kde jsem nikdy nebyla.
OdpovědětVymazatMoje nej místo je tady. Tady jsem doma a vidím i Pálavu.
Jsem ráda, že stálo za to se mnou jít...
VymazatJe fajn mít svoje místo, město.
Tak ať i v dalších dnech je ti tam dobře.
Krásná reportáž, Haničko! Chápu, že to je tvé místo...
OdpovědětVymazatJá asi nemám jen jedno, záleží na tom, v jakém jsem zrovna rozpoložení - někdy jsou to uličky rodného města, některá místa v Praze nebo Litomyšl. Jindy oblíbený les, který mám naštěstí nedaleko. V posledních letech Bílé Karpaty - tam prostě něco je...
Měj hezký večer, Helena
Helenko, moc děkuji,cože jsi zase měla chuť se mnou obout toulavky s jít.
VymazatDíky i za odhalení tvých něj míst.
A Karpaty, ty chápu, tam jsem taky nechala kus sebe.
Měj se krásně.
Vždycky se s Tebou ráda projdu, ráda si přečtu Tvoje doprovodná slova. Taky mám svoje místa, která pohladí moji duši. Někdy mi stačí pohled do dálky, kde se rýsují Krkonoše, někdy procházka kolem řeky Úpy............
OdpovědětVymazatHezké dny!
Hanka
Hani, a já moc děkuji za všechna milá slova. Je moc důležité mít to svoje místo, svoji jistotu...
VymazatTak ať i v dalších dnech ti je co nejlépe a vlastně kdekoliv.
Haninko milá, opět jsem se s tebou tak nádherně prošla. Kombinace skal a vody to je moje srdíčková záležitost.
OdpovědětVymazatSkály miluji.. pohled na ně mne pokaždé fascinuje. A kde je moje srdíčkově, těžko se dá vybrat. Naše zemička je tak úžasná. Před mnoha lety jsem utekla z města na ves.. a cesta za vesnicí, která vede k nám domů mne pokaždé pohladí na duši. Přeji Ti nádherné březnové dny a těším se na další toulání.Z♥
Zdeninko milá, jsem ráda, že i ty patříš k obdivovatelům kamenných stěn. Děkuji za přiblížení i tvých srdečních míst.
VymazatMěj se v dalších dnech moc fajn.