Když jsem se rozhodovala,
co s dvěma hodinami odpoledního volna před dlouhým víkendem v práci
a dlouhou cestou za moře,
a dlouhou cestou za moře,
zase mi pomohla intuice...
Tak jsme vyjeli tam, kde já byla naposledy vloni začátkem listopadu,
kdy mi na záda mrholilo a ruce mně přimrzaly k foťáku.
Věděla jsem, že i když jsem si vybrala místo,
kde bych potřebovala a chtěla být hodiny,
dnes mi bude stačit tam hlavně být, jindy, zase, tentokrát ne sama...
Letos jsem věděla, že bude všechno jinak, jen jediná jistota bude Slunce,
co mi dodává ztracenou energii spolehlivě v těchto výjimečných podzimních dnech.
Vybrala jsem nevědomky co nejkratší cestu, snad proto,
abych byla prostě na tom správném místě včas.
Vybrala jsem nevědomky co nejkratší cestu, snad proto,
abych byla prostě na tom správném místě včas.
Musela jsem se usmívat, když jsem slyšela, že držet se mnou krok je těžké,
Protože jsem prostě musela stihnout Slunce...
Slunce, co mi pomohlo vidět z tohoto dokonalého místa na skále všechno,
Slunce, co mi pomohlo vidět z tohoto dokonalého místa na skále všechno,
co dělá tohle místo pro mě asi tím nejkrásnějším na světě....
Podzimní slunce, co se opíralo do protějšího kopce plného zlatých dubů,
Podzimní slunce, co se opíralo do protějšího kopce plného zlatých dubů,
kdy každý strom má svůj smysl v tomto dokonalém podzimním obraze...
Slunce, co osvěcuje údolí milovaného Ketkováku, které jsem po letech znovu objevila
Slunce, co osvěcuje údolí milovaného Ketkováku, které jsem po letech znovu objevila
a našla jsem tu jistotu, že být tady, i když na chvilku,
mi spolehlivě rozpustí všechny chmury a srovná myšlenky,
cestu kolem milované řeky Oslavky, co bohužel vlivem podstavu vody nehučí,
ale pořád se tady vine jako had a mně prostě stačí, že vím, že tam hluboko teče dál...
Slunce, co zvýrazní střechy jediné stavby pod skálou,
mlýnu, co už roky neklape,
Ale hlavně jsem po třiceti letech viděla zase světlo zapadajícího slunce
na posledních zdech hradu Levnova,
na posledních zdech hradu Levnova,
dominantou údolí, který tu stojí stovky let,
jako tichý strážce údolí...
Slunce, co naštěstí mi zahnalo i splín z odcházejících borovic všude kolem
a osvítilo dokonalé skály a největší křemen, co je jenom tady,
dnes místo srdce na cestě...
Všechnu tuhle krásu jsem stihla,
v pouhých dvou hodinách času,
kdy spousta lidí seděla doma, možná se nudila u televize,
nebo běhala po nákupech.
klikatou lesní cestou plnou zlatých dubů dolů do údolí,
a přehrávala si obrazy tohoto jedinečného podzimního představení...
A děkovala, že jsem tohle stihla zase na minutu přesně, všechno...
Slunce zmizelo přesně v okamžiku,
kdy jsem se vracela zpět k autu spokojená a šťastná,
že jsem vybrala místo, kde jsem měla zase ten den určitě být,
že jsem měla možnost dokonalou krásu jednoho podzimního odpoledne zažít,
přesně dnes, v tyto hodiny...
A dnes ještě jako bonus písnička za záchranu tohoto údolí
a Roman z Kamelotu, co seděl na Velké skále, stejně jako já ...
A dnes ještě jako bonus písnička za záchranu tohoto údolí
a Roman z Kamelotu, co seděl na Velké skále, stejně jako já ...
Není pravda, že máme málo času,
pravda je, že ho většinu jen zbytečně promarníme...
❤
Ty brďo, ta fotka s nasvícenými klasy, nebo třeba ta poslední! Taky někdy skoro běžím, abych viděla...Zapomenu, i že s někým jsem... Moc hezky jsi to napsala, děkuju.
OdpovědětVymazatPetři, jsem ráda, že jsem zachytila to, co jsem chtěla a je to vidět.
VymazatJe moc důležité vystihnout správný okamžik, správné místo...
Měj se moc hezky
Krásné místo. Úžasně zachycené slunce. Prosím tě, kde to je?
OdpovědětVymazatJsem ráda, že se ti tohle moje srdcové místo líbí. Je to údolí řeky Oslavy, pod Ketkovicemi.
VymazatJižní Morava, západně od Brna :o)
Ať i dny u vás jsou co nejhezčí.
Je moc fajn mít takové ,,své" místo. To Tvoje je Hani, překrásné. V podzimních barvách s Tvým vyprávěním to pro mě bylo opět pohlazení na duši. Líbí se mi Tvoje vnímání přírody, vždycky s Tebou ráda půjdu, kamkoliv.
OdpovědětVymazatHenrieta
Jindři :o), mám velkou radost, že se ti se mnou líbilo a vážím si moc toho, že mě ráda doprovodíš i příště.
VymazatUžívej výjimečné podzimní dny.
Už podruhé jsem fascinována Tvým překrásným místem.
OdpovědětVymazatProsím prozraď, kde tuto cestu nastupuješ resp. kde cesta na toto krásné místo začíná....
Děkuji
Martina
Martinko, moc děkuji za návštěvu a ještě víc za milý komentář.
VymazatCesta začíná v Senoradech, kousek od Brna.
Budu ráda, když se u mě zase stavíš a třeba půjdeš kus se mnou.
Měj se moc a moc hezky.
Hanko ,
Vymazatmoc děkuji... tušila jsem , že je to kousek od Brna....
Martina
Není vůbec zač.Jestlinto nemáte daleko, zkuste tohle místo zažít😉.
VymazatHani, tvoje fotky nikdy nezklamou. Prostě nádhera, která ve mně vzbuzuje chuť nazout trekovky a vyrazit někam ven. A motto na konci článku je tak pravdivé....
OdpovědětVymazatMěj se moc pěkně a díky
Stáni, ty jsi tak zlatá, moc děkuji. Když něco cítíš, tak to udělej, venku je tak výjimečně snově, stojí to za to.
VymazatSluníčkové dny přeji i k vám.
Čas je jen relativní pojem. Důležitý je jeho obsah, čím jej naplníme. Moje motto :-) Přeji Hani krásné dny sluncem zalité. Tady i tam. Věrka
OdpovědětVymazatVěri, já vím, že ty mi rozumíš, snažím se, co to dá, aby aspoň většina dní byla darem...
VymazatMěj se taky moc hezky.
Čím som staršia, tým viac si uvedomujem, aká je tá naša Zem nádherná ... Tvoje úžasné fotočky a slovká to len potvrdzujú ... Hanka, ja sa teším na tvoju ďalšiu prechádzku ... Nech sa ti darí ... pa L.
OdpovědětVymazatLauri, já moc děkuji za milá slova. Přesně jak píšeš, máme tady krásně, jen vyjít, dívat se a chtít vidět cokoliv, co zahřeje u srdce a dokážeme to brát ne samozřejmě...
VymazatMávám za hranice, užívej dalších skvělých podzimních dní.
Krásné místo, krásné fotky!
OdpovědětVymazatHanka
Hani, moc děkuji za doprovod. Jsem ráda, že se ti tady u nás líbilo.
VymazatFajn dny i k vám.
Jsem uchvácená!
OdpovědětVymazatHaničko, děkuji a zdravím! Helena
Helenko, děkuji ze srdce. Jsem moc ráda. Taky se měj moc hezky.
VymazatHani, nádhera! Tyhle útěky do přírody jsou tak jedinečné!
OdpovědětVymazatMěj krásné dny, Petra
Peti, přesně, tyhle útěky jsou nejlepší věc, kterou jsem objevila...Dokonalá "dobíječka energie".
VymazatMěj se hezky.
Milá Hani, ty víš jak pohladit dušičku...moc děkuji za nádhernou procházku s Tebou. Mlčím a kochám se tou krásou.. posílám mnoho pozdravů 🖤🖤🖤
OdpovědětVymazatZdeninko milá, to já děkuji, že jsi šla a má la slova mi tu zase nechala.
VymazatMěj se taky moc a moc sluníčkově.
Tvé citlivé oko zachytilo krásu podzimu a mne uchvátila ta fotka s travinami.
OdpovědětVymazatJe v ní úžasná atmosféra.
Tak ti, Hani, přeju, aby to takhle vyšlo pokaždé...
Simi, ze srdce děkuji. Ten okamžik prosvícené trávy byl bonus toho pozdního odpoledne.
VymazatPřeji i tobě jen samé pohodové dny.
Haničko, moc se mi s tebou procházka líbíla.
OdpovědětVymazatIva
Ivi, to jsem moc ráda.
VymazatUžívej si i u vás pohodové podzimní dny.
Hani, tento příspěvek mi nějak utekl, ale procházka to byla, jako vždy, nádherná. Moc hezké podzimní fotky a nádherně barevné listí.
OdpovědětVymazatPřeji Ti pohodový víkend. D.
Dáši,jsem ráda za doprovod.
VymazatMěj se taky moc fajn.
Hani, je to skutecne nadherna prochazka, misto a v tom podzimnim havu proste nema chybu. M.
OdpovědětVymazatMarci, děkuji moc za navšnávš.Jsem ráda, že můj poslední výlet se sluncem v zádech potěšil.
VymazatMěj se taky fajn.