Dnes vás zavedu na místo,
které jsem objevila zase nedávno.
Ač kousek od nás,
asi byl zase správný čas až teď.
O víkendu jsem zase na poslední chvíli vybrala cíl v Mapách
a vydali jsme se opět, jak jinak, než k vodě, na skály, jen tentokrát ne sama...
Využila jsem rychlopřesun autem.
Naší první zastávkou byl most přes Dalešickou přehradu.
Při pohledu na bolesně nízkou hladinu vody
a žalostý počet uschlých smrků a mých milovaných borovic na březích jsem věděla,
že tentokrát mi zase hlavně sluníčko pomůže,
abych nepadla do splínu z toho,
jak pomalu příroda přestává odolávat počasí, nám lidem a všemu okolo...
Řekla jsem si ale, že si nenechám nic zkazit
a vydali jsme se dál, za dalším cílem, zase nad řekou.
Uprostřed lesa jsme našli zbytky hradu,
co tu odolává taky staletí a celkem statečně...
Taky si vždycky musíte na hradeh sáhnout na původní zdi?
Vždycky na chvilku zavřu oči a jako bych se vrátila v čase...
No a to obří srdce?... Viděla jsem je zase jenom já....
A potom jsem se samozřejmě musela taky ještě kouknout dolů k vodě,
sáhnout si na ni,
podívat zblízka na odhalené kameny a skály,
co bych za normálního stavu vody nikdy nemohla vidět, ani tu stát...
A pak, kde se vzal, tu se vzal, parník, zase,
co brázdí tyhle vody navzdory výšce hladiny.
Přála jsem si ho, ani nevím, kdy tu jezdí, jen jsem chvíli postála a byl tu...
Díky za něj a fotky s bonusem...
A pak už zase vzhůru na skály,
na dosud neznámou vyhlídku nad vodou,
co ji lemují rozeklané skály a milované pichlavé krásky...
Tohoto pohledu na vodu z vyhřátých skal nikdy v životě nebudu mít dost...
Vždycky tam přemýšlím, jak je možné,
že jsem ten hřejivý pocit na takových místech našla až teď?
Ale všechno má svůj význam a čas,
až teď to vím a dokážu to snad i ocenit, tak možná proto....
Snad se mi podařilo to ticho a klid tohoto místa aspoň trošku přenést i sem.
Užívejte sluníčkových dní
a mějte radost z výjimečnosti každého dne,
kdy se dokážete zastavit a uvědomit si aspoň jeden okamžik,
co vás i na chvilku zahřál u srdce...
Na každém dni je něco krásného,
jen je potřba mít chuť to najít ...
❤
Krásná procházka s Tebou, Hanko. Mám ráda vodu, skály a stromy a všeho se mi tu dostalo. Podle mě musí člověk do toho bodu, kdy se dívá na věci kolem sebe jinak a dokáže je naplno prožít, prostě dospět. Jen je mi líto těch, kterým se to nikdy nepovede...
OdpovědětVymazatHenrieta
Henriet, přesně, člověk musí něco odžít, něco změnit, aby si dokázal spoustu věcí uvědomit a přehodnotit.
VymazatJsem moc ráda, že jsi mě zase doprovodila.
Měj se moc a moc hezky.
Hani, fotky jsi udělala krásné. A to, že jsi dřív viděla a cítila něco jinak, to tak má být, to je vývoj. Člověk určitým nadhledům a pohledům musí dozrát, něco si odžít. Dívá se pak jinýma očima.....
OdpovědětVymazatPříroda dostává poslední dobou opravdu na frak. Letní sucho pokračuje i na podzim. Sice vítám krásné počasí a užívám si ho, ale vláhu by to chtělo.
Mej se prima. Petra
Peti, každé tvoje slovo bych podepsala. Jsem ráda, že jsem snad dospěla do toho období, kdy vidím, slyším, vnímám, co možná i jiný ne, díky za to...
VymazatMěj se moc a moc hezky a zase se stav :o).
Hani, díky za krásné fotky. Mám okolí Dalešické přehrady v seznamu míst "až někdy", tak aspoň vím, že je nač se těšit, až to konečně vyjde a vyjedeme i tam (potřebovala bych mít dovolenou a práci v obráceném poměru, abych měla dost času navštívit všechna místa, které bych ráda viděla ;-))
OdpovědětVymazatHezký den
Stáni, ono je tolik dokonalých míst, vlastně všude... jen chtít je vidět a ten čas?- aspoň kousek by měl být každý týden. Myslela jsem si roky, že to nejde, ale dneska už vím, že volba je jen a jen na nás...
VymazatUžívej pohádkové podzimní dny.
Hanko,
OdpovědětVymazatmoc ráda chodím na Váš blog, mám ráda Váš pohled na svět, Vaše fotky (nejen)přírody, sdílím Vaše
obavy, co s přírodou a s celou planetou bude dál... Zdraví Vás Hana z Vysočiny
Milá Hani, a já zase tam moc ráda jezdím na Vysočinu. Tak třeba aspoň takto malinko na oplátku :o).
VymazatMoc děkuji za milá slova, za zastavení. Budu ráda, když tu najdete pokaždé něco, co potěší i Vás.
Pozdravujte kopečky na Vysočině a hezké další dny plné sluníčka.
Hani, tak to je podobný výlet, jako jsme měli my. Voda, skály ticho a nádherné výhledy. Jen to obrovské srdce jsme nepotkali, ale u Tebe ho vidím, je fakt pořádné. Nejsi žádný troškař, to mám tedy co dohánět. :o)
OdpovědětVymazatPřeji krásný víkend. D.
Dáši, jj. viděla jsem u tebe, jen my tam byli vážně sami... A to srdce, no to je asi klasika, nehledám, ono na mě prostě vždycky jenom čeká. Usměju se, poděkuji a jdu dál...
VymazatTaky užívej krásného víkendu i slunečných dní, co nás ještě čekají.
Haničko, dobře vím, jaká to tam je krása! U Holoubka jsem byla - vím!
OdpovědětVymazatMěj hezký večer, Helena
Jé, Helenko, tak to jsi mě dostala. Myslím, že od vás dost daleko a přesto jsi tam byla. To je paráda.
VymazatUžívej nádherných podzimních dní i u vás.
Jedným slovom nádhera ... opäť ... Hanka, milujem tvoje túlanie s foťákom po krajine ... a potom to rozprávanie ... Rada sem chodím ... Maj sa krásne, užívaj si pekný víkend ... L.
OdpovědětVymazatLauri, ty jsi tak skvělá. Moc mě dneska tvoje písmenka pohladily, díky z celého srdce za ně.
VymazatTaky se těším na každý tvůj den...
Měj se hezky a ať všechny další dny stojí za to si je pamatovat...
To je jako v létě:-)
OdpovědětVymazatKrásná procházka. Eva
Jj.bylo tam skvostně.
VymazatEvi, měj se fajn.
Hanko, mnohokrát děkuji za skvělý komentář a za srdce, které jsi nechala / dovolím si tykat /jako upomínku tvé návštěvy.
OdpovědětVymazatJá jsem musela ke spoustě věcí, postřehům a vjemům také dopracovat, protože jsem je prostě necítila, nevnímala, na každém životním období je prostě něco krásné.
A zde jsou krásné fotky, které o tobě mnoho vypovídají.
Krásné dny na kouzelných místech.
Simi, to já děkuji, že jsem před časem zase jistě nenáhodně natrefila na tvoje skvělé psaní.
VymazatJsem moc ráda, že se i tobě moje moje obrázky líbí.Díky.
Měj se co nejlépe a zase se někdy třeba stav :o).