motto: Žij okamžikem, protože ta chvíle kterou prožíváš, se už nikdy nedá zopakovat...

středa 5. prosince 2018

Vzpomínkový Mikuláš ...


Ne adventní neděle, tenhle svátek, 
co jsme začali slavit vlastně nedávno,
ale Mikuláš-
navždycky pro mě zůstane skutečnou předzvěstí Vánoc
a vrací mě každoročně v čase...
Už jako malá jsem ho neměla ráda,
myslím, že ten strach z večera,
kdy ulicemi chodil, 
nepřekonal snad ani následný talíř dobrot...
Vzpomínám, jak jsem se taky schovávala pod postel,
že ač jsem vždycky ráda zpívala, 
nemohla jsem si nikdy večer vzpomenout ani na Prší, prší ...
Až jsem vyrostla, jednou jsem si i zkusila,
jaké je to být na té druhé straně...
Navlíkla jsem na sebe bílou košili po dědečkovi,
dala křídla na záda a vyšla vstříc večeru...
Byli jsme hodní, nikoho nepřiváděli k zoufalému útěku nebo pláči,
to vím jistě...
Tehdy neexistovaly žádné odporné gumové masky,
co mě, i dospělou, děsí už položené v obchodě.
Tehdy byli čerti vlastně hezcí,
černí od sazí a nosili jen uhlí...
Vzpomínám, jak jsme jako malí počítali kousky černého koksu nebo briket 
a vždycky je s bráchou hledali mezi dobrotami.
Bylo u nás zvykem, že jsme nachystali v kuchyni na stůl veliké talíře, 
co pamatují ještě dobu před válkou.
Jsou po mé babičce a krom podložek pro výslužku v tento den,
byly tím nejlepším podnosem na kynuté buchty během roku.
Dostávali jsme vždycky dobroty přes noc a já vždycky bosky utíkala do kuchyně ještě za tmy,
abych se potěšila podpultovými mandarinkami a banány.
Dodnes na tyhle talíře dostávají u rodičů dobroty i naše děti
a já se vždycky usmívám a na svoji mikulášskou dobu vzpomínám...
Mikuláš se změnil až s příchodem našich dětí.
Vždycky jsem si říkala, že jim nebudu dělat to, co jsem neměla ráda ani já.
Takže na Mikulášské nadílce na náměstí jsme byli asi jednou.
Mikuláše jsme nikdy schválně neobjednávali a vlastně ani nepouštěli, 
když zvonil.
Asi ten šílený strach jsem jim dala do vínku.
Už jen z toho, že bude chodit Mikuláš, měli strach už pár dní před tím...
Myslím si, že to, že jsem je pro někoho možná o tenhle zvyk "ochudila",
nijak jejich povahu nenarušilo ani neuškodilo,
zatím jsou zlatí a ani nám čerti pomáhat nemuseli...
Někdy si říkám, že někomu by nepomohly ani zástupy z pekla.
Naše děti vyrostly i bez strašení čerty
a přesto mají na Mikulášský den doma, myslím, jenom hezké vzpomínky.
První Anetčiny vzpomínky jsou,
když nechávala v roce a půl svoje vycumlané "dudynky" na balkoně "malym celtikům",
aby jim nebylo v peklíčku smutno...
A pak, když jsem je fotila o rok později, na myslím jedno z nejhezčích PF,
co jsme kdy posílali...
Dodneška si pamatuju, jak nedržela hvězda přilepená medem
a náš vzorný čert nechtěl vypláznout jazyk,
protože se to přece nesluší...






A potom, když o pár let později se náš táta pral v pokoji s čertem, 
co k nám chtěl večer potajmu vlézt a já to vedle v pokoji poslouchala s dětmi ,
co mi rychlostí blesku vyskočily na kolena a málem uškrtily, jak se držely...
Jak za šíleného rámusu bouchaly balkonové dveře a drnčelo i venkovní zábradlí
a náš táta se pak vrátil jen s černýma čmouhama na tváři jako hrdina- vyhrál, ubránil nám domov...



Dneska jsou už děti skoro dospělé,
ale každý rok se těší na obří, mnou šité červené pytle na dobroty,
co je každý rok, už 16 let Mikuláš staví ke dveřím v ložnici...
Uteklo to strašně, ale myslím, že tyhle vzpomínky jim navždycky zůstanou v paměti
a snad jednou se budou i ve svých rodinách snažit,
aby tenhle den nebyl o slzách a strachu,
ale jenom o fajn vzpomínkách napořád...



Tak jsem si dnes zavzpomínala a oprášila tyhle 10 let staré fotky,
kdy jsme měli doma tu nejhezčí pekelně- nebeskou dvojici na světě...



A co vy a Mikuláš?

Vzpomínky jsou v životě největším dárkem,
nikdo vám je nevezme a zůstanou vám navždycky...







15 komentářů:

  1. Hani,
    víš, že jsi mě teď právě dojala svým mikulášským příběhem a také fotkami čertíka a andílka tvých dětí ?!
    Já ještě dnes místo abych přivazovala punčochy na zábradlí, tak jsem v práci , ale ještě večer to musím stihnout.
    Máme hodně podobné vzpomínky na čerta.
    Já si dodnes pamatuji, že u nás na vsi byla besídka v kině a po ní se zhaslo, začala hrát pekelná hudba a zezadu se na jeviště přibližovali čerti, ještě teď když o tom píšu, tak tu hudbu slyším!
    Pak samozřejmě přišel Mikuláš, anděl, a na podium se přivezli koše s nadílkami a postupně se vyvolávali jména a šlo se pro balíček.
    Já, ale dodnes čerty také nemusím!
    A domů jsem si je také nezvala, jen jednou za čerta šel brácha s kamarády na ségru. A dnes Šímovi stačí také ve školce.
    Díky Ti za to vzpomínání !
    Krásného Mikuláše :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Krásný čertík s andílkem. Když jsem byla malá, tak k nám chodil čert, anděl a Mikuláš. Pokaždé jsem se děsně bála a rychle vzpomínala na básničku (v té chvíli jsem zrovna žádnou neuměla). Jednou čert dělal takový rachot řetězem a zvonkem a já skutečně zlobila, že jsem strachy vlezla pod lavici v kuchyni. Zaklínila jsem se pod ní tak dokonale, že čert se smíchy položil košík s dobroty a utíkal pryč a mě vysvobodil až tatínek, který zvedl lavici :-))). Čerti chodili i k mým dětem, ale i když oba kluci měli slzy na krajíčku, tak hrdinně ukazovali čertu pěstičky, že dostane do nosu. Dnes se tomu smějí.

    OdpovědětVymazat
  3. Vzpomínky mám podobné:)
    Nádherné fotky !!!!
    Krásný a poklidný mikulášský večer.

    OdpovědětVymazat
  4. Hani, děkuji za krásné vzpomínky a děti na fotkách jsou rozkošné. Dokonalé fotky, jako od profíka. Dnes u nás byla dcera a také jsme zavzpomínali a nadílku také dostala. K nám ale čerti s Mikulášem chodili. Byly to krásné časy, dnes už je to jiné, přesně jak píšeš, ty gumové masky už nejsou ono. :o)
    Přeji poklidný Mikulášský večer. D.

    OdpovědětVymazat
  5. Hani, ty fotky jsou tak kouzelné!! Máš dvojčata? Moc jim to sluší, mají takový krásný kukuč :)
    U nás čert s Mikulášem chodil, ale vše probíhalo bez slziček. Dokonce si myslím, že se děti těšily....
    Měj prima dny, Petra

    OdpovědětVymazat
  6. Hani, hezké vzpomínky a moc pěkné čertovsko-andělské fotky. Jinak i my jsme doma s bráchou jako děti dostávali nadílku na staré talíře :-). A ani k nám Mikuláš nechodil - dávali jsme nadílku v nestřežené chvíli do ložníce a rozsvěceli u ní svíčku. Světýlko mihotající se skrz prosklené dveře bylo znamením, že už u nás Mikuláš byl...
    Pěkný večer

    OdpovědětVymazat
  7. Hani, tvůj čertík a andílek jsou opravdu dokonalí. Když jsem byla malá, přišel k nám Mikuláš domů pouze jednou, a to ještě sám, bez čerta i anděla. I když jsem podle bot poznala, že je to můj tatínek, stejně jsem se ho bála a pamatuju si, jak mi připadal veliký. Čertů na ulici jsem se bála dlouho. A i v dospělosti jsem z nich neměla dobrý pocit a kolikrát jsem radši přešla, i když to byly v podstatě malé děti. Co jsem si vyslechal vtípků na toto téma od mého okolí, ani nebudu počítat...

    OdpovědětVymazat
  8. Vyrůstala jsem sice v moravské rodině, ale.... Můj otec byl intelektuál, který z našich životů eliminoval jakýkoliv náznak pobožnosti jinak velmi křesťanské Moravy. Advent, Mikuláš a Vánoce se u nás nesly v hodně smutném duchu.
    Advent žádný, Mikuláš ve znamení pytlíku za oknem a podstata vánoc velice chabá. Nemám na dětství moc pěkný vzpomínek, tedy ani na vánoce.
    Až ve své rodině jsem spoustu krásných věcí rozjela, naučila se a těšila se hlavně kvůli dceři. Ona si zasloužila mít krásný advent, mít krásné vánoce. Pro ni jsem se chtěla rozkrájet, protože jsem nechtěla vychovat člověka s bolavou duší, jako mám já. Protože vánoce jsou a byly moje 13. komnata, spousta let se psychologové snažili, abych je vůbec přežila.
    Tvé děti vypadají neskutečně krásně, pohodově a přála bych toto všem dětem, protože to není pravidlem.

    OdpovědětVymazat
  9. Haničko, děkuji za hezké vzpomínání a nádherné fotky! Dětem to opravdu moc sluší, i když čertíky vidím i v očích anděla.
    Mikuláš se u nás drží, Terka byla trochu čertice, i když při pohledu na Mikuláše jí humor došel (cca 5 let). Pamatuji si jednoho, kdy desetiletá ségra bránila malého bráchu, to bylo moc hezké! Pytlíky dostávají doteď, manžel taky :o)
    Měj hezký večer, Helena

    OdpovědětVymazat
  10. Čo si ja z mikulášskeho večera pamätám ? Predovšetkým obrovský červený celofán a v ňom arašidy, orechy a samozrejme sladkosti a jabĺčka ... Mandarínky a banány vo svojich spomienkach nevidím. Takéto balíky sme dostali všetci traja ... mamka, tato aj ja ... to bolo radosti pri spoločnom šuchotaní ... Nebolo u nás zvykom chodenie čertov s Mikulášom ... takže žiadne strašenie sa nekonalo ... Tradíciu rovnakých balíčkov aj pre rodičov som si zachovala aj pri našich deťoch, aj keď sú dospelé a prídu domov ... :) Hanka, krásne spomínanie a ešte krajšie dni ... L.

    OdpovědětVymazat
  11. DĚKUJI VŠEM, CO MĚLI CHUŤ ZAVZPOMÍNAT.
    MĚJTE SE KRÁSNĚ V TOMTO PŘEDVÁNOČNÍM ČASE.

    OdpovědětVymazat
  12. Haninko i já děkuji za srdíčkové vzpomínání.🖤🖤
    A přeji ti nádherný, požehnaný adventní čas.Z🖤

    OdpovědětVymazat
  13. Hani, hezké vzpomínky. Mám to stejné , jako ty. Stačilo jedno bafnutí čerta a ta vzpomínka mě provází celým životem vždy 5.12. A to i přes snahu postavit se na druhou stranu v dospělosti. Zdravím všechny u vás. Věrka

    OdpovědětVymazat
  14. Oběma andílkům (čertík je totiž anděl převlečený za čerta, mě neoblafneš!:o))to moc sluší. Jsou to pokladi. Ačkoli jsem je již na fotkách viděla, přesto mě opět mile rozdováděli.
    Krásný advent
    K.

    OdpovědětVymazat
  15. Pro mě je Mikuláš krásným dnem, kdy si povídáme jeho příběh a vzpomínáme, kdy jsme my někomu pomohli a jak můžeme pomáhat každý den. A potom čekání na košík na terase, za oknem, u postele, pokaždé je někde jinde a je tam i dopis od Mikuláše plný krásných slov, povzbuzení. Máme to tak rádi. Čerti a bujaření tam venku se nás netýkají, nic nám to neříká...
    Děkuji za pěkné počtení Hanko.
    Zuzka

    OdpovědětVymazat

Děkuji moc za váš čas a chuť, přidat mi sem i pár řádků ...