Tak jsem zase včera po delší době vyjela,
zase sama, zase do ticha.
Můj plán byl jasný- přála jsem si jen vidět vřesy na skalách,
jít trasou, co nikdy a využít dokonalého slunečného zářijového dne beze zbytku....
Začínala jsem zase cestu přes vyprahlé stepi, tak co už vícekrát...
Letošní výjimečně pekelné léto si vybralo daň i tady,
vysušené planiny se budou vzpamatovávat ještě asi dlouho.
Bohužel veliké množství borovic už to asi nezvládnou...
Hned na začátek, snad abych se usmála a nepřemýšlela nad tím,
co možná tady zmizí, objevil se hned u mě jeden výjimečný parťák hubený,
fešák, nebo spíše fešanda, jen s nevalnou pověstí- Kudlanka...
A to jsem ještě nevěděla, že po cestě potkám kamarádů spoustu,
určitě aby mě potěšili nebo abych věděla, že to tady přes horké léto nevzdali.
Čekala mě ale jinak cesta v tichu, tedy pokud nepočítám duby...
Už jste někdy poslouchali, jaký rámus vydávají žaludy, co po desítkách padají v lese?
Zvláštní, že i na tenhle zvuk jsem si musela počkat takových let,
abych si ho uvědomila...
A pak už mě cesta vyvedla na první slunečnou plošinu,
pode mnou desítky metrů rozeklaných skal a šumící Jihlavka, co se tady klikatí...
A já tam zase stála, pak seděla a nevěděla jestli fotit
nebo jen zapisovat ten dokonalý obraz do sebe...
To jsem netušila, že takových skalnatých palouků potkám ještě moc,
že obrazy budou zase jiné, všechny dokonalé, žádný hezčí...
Dívejte se se mnou a snad i to ticho uslyšíte
a možná i sluncem sálající skály ucítíte....
A taky vřes, ten co jsem za ním šla, tu byl,
jen bohužel i tady si slunce vybralo svoji daň a usušilo vše, co mohlo...
Ale pro mě dokonalé spojení kamenů a těchto poslů podzimu zůstalo i tak.
Cestou mě ještě v lese pozdravila srnka, postála kousek ode mě,
podívala se na mě, jako by mě chtěla pozdravit.
Když jsem ale zapřemýšlela, jestli mně počká, než si ji vyfotím,
rozhodla za mě, že ji vyfocenou budu mít pro sebe, ale v hlavě a byla pryč...
Takže zbyly jen ještěrky a taky kobylky,
co jich byla po cestě jako doprovod celá řádka...
Taky srdce, co jsem jich ze začátku viděla snad nejvíc, ze všech mých toulání
Ale tentokrát jsem je ani nesbírala, ani nefotila, až na dvě,
co jedno bylo přímo na cestě vklíněné a říkalo si o to
a jedno, co bylo tak veliké, navíc jen tak u cesty leželo ,
že jsem si je aspoň na památku musela zvěčnit, protože stejné už doma mám...
Poslední zastávka na skalách
a pak už cestou jako pro kamzíky, klikatě dolů, pozdravit zase řeku...
Od poslední návštěvy jsem měla radost,
že pomohly aspoň maličko deště na konci srpna
a voda v řece zakryla alespoň většinu kamenů a dokonce bylo slyšet splav,
tedy aspoň malinko...
Ještě naposledy smočit nohy, popovídat se zelenou ještěrkou, co měla stejný nápad s vodou jako já
a poděkovat jako vždycky-
že jsem došla v pořádku tam, kam jsem chtěla,
viděla víc, než jsem si dokázala vysnít
a s vděčností zase tam někde hluboko,
že jsem mohla vidět, zažít a uchovat tuhle přírodní krásu...
Hezké chvíle a zážitky jsou nejlepším lékem na všechno,
jen si musíte pro ně zajít jinam než do lékárny ...
❤
Po týdnu ve škole bych takovou tichou procházku taky docela potřebovala.
OdpovědětVymazatKrásné foto, výhledy, kamenná srdíčka.....:-)
Hezký víkend. Eva
Evi, já sice děti neučím, ale po dávce mé práce s dospěláky, je tohle prostě nutnost taky :o))
VymazatMěj se moc fajn a nabírej energii aspoň o víkendu.
Nádherná krajina , nádherná procházka.
OdpovědětVymazatObdivuju Tě, že se dokážeš vydat takhle sama - to chce kus odvahy...
Měj hezké dny
Martina
Martino, moc děkuji za zastavení u mě. Není to o odvaze, je to o chtění...Já tak chodím poslední roky a už nemůžu prostě přestat...
VymazatUžívej krásných zářijových dní i u vás.
Hani, taky máš můj obdiv takhle si to sama užít. Vím, že na tom něco je, ale ještě jsem to nezvládla. Krásné dny D.
OdpovědětVymazatDanko, tohle je nejlepší relax, co jsme kdy mohla poznat. Přišlo to samo, časem...nikdy bych nevěřila, že budu někde chodit, tolik a sama...je mi tak nejlíp, tak prostě musím :o)
VymazatMávám k vám, užívejte pohodové volné dny.
Překrásné, Hani! A ty žaludy, ty zastavily i úprk naše Aarona :o) Neskutečný rachot :o)
OdpovědětVymazatMěj příjemný večer, Helena
Helenko, děkuji moc. I mě zastavily, je to další dokonalý zvuk.
VymazatKrásné sluníčkové dny i tobě.
Hani, krása! Ty se umíš dívat :) Díky za fotky z nádherného výletu.
OdpovědětVymazatPetra
Petři, to já děkuji, za milá slova a za doprovod.
VymazatAť i tvoje dny jsou co nejhezčí.
Krásná procházka - po skalách nad řekou, to nemá chybu. Taky mám ráda vřesy, pokroucené borovice a lišejníky na skalách... A vyšel ti krásný den.
OdpovědětVymazatHezký další týden
Stáni a já jsem zase moc ráda, že jsi se mnou zase měla chuť putovat.
VymazatTak ať i další slunečné dny vyjdou i tobě.
Milá Hani... Opět jsem se tak ráda srdíčkově s Tebou toulala 🖤..moc děkuji.
OdpovědětVymazatA to ticho je tak kouzelné. Posílám pozdrav a veliké, srdíčkové pohlazení.Z🖤
Zdeničko milá, jsem tak ráda, že jsi se se mnou zase toulala po návratu z cest.
VymazatTaky moc mávám k severu a přeji jen samé sluníčkové dny.
Ahoj Haničko, krásnou chvilku jsem prožila s tebou. Bylo se na co dívat, poslouchat a potkat se s dalšími poutníky.
OdpovědětVymazatMěj se moc hezky Iva
MIlá Ivi, děkuji za doprovod, jsem ráda, že jsem i další dobou dušičku potěšila.
VymazatTaky přeji jen samé pohodové letní dny.
Hani, Tvé toulky krajinou mne moc baví. Podívám se s Tebou na místa, kam se asi nedostanu, pokochám se nádhernými fotkami a obdivuji ta tvá nalezená srdíčka. Touláš se kolem skal, kamenů a vody a tato místa mám opravdu hodně ráda. Takže se těším, na další toulavku. Pa D.
OdpovědětVymazatDáši, jsem moc ráda, že jdeš se mnou na místa, kam obyčejně ty nezajíždíš ;-).Tyhle místa jsou má srdcovka a ty kameny jsou teď už jen bonus.
VymazatMěj se, Dáši, moc fajn a šťastnou cestu na všech tvých trasách.