Generálka na vánoce ...

Když jsme minulý víkend mířili ke Zlínu,

věděla jsem bezpečně, že jedno z míst,

které bych chtěla tentokrát vidět, byly Vizovice...

Nezlákla mě ale chuť, ani vůně zdejší výrobny pálenky,

ale zámek.

Tedy přesně jen jedna jeho část,

boční předzámecké křídlo- Galerie Mariette,

kde se každoročně v tuto dobu, koná prodejní výstava skleněných vánočních ozdob 

a jiných krásných věcí, co potěší hlavně oči.

O téhle výstavě vím už nějaký rok,

žádný předešlý to nevyšlo,

ale letos....letos na den přesně,

kdy se tahle výstava otevírala, jsem stála přede dveřmi...

Takže pojďte se mnou,

projít záplavou dokonalé skleněné krásy a nejen jí...

Stačil tento první pohled a byla jsem úplně hotová...

Nevěděla jsem, jestli se dívat sama, nebo do hledáčku,

nebo jen zírat a nedělat vůbec nic...

Jen v úžasu zírat na dokonalou krásu...

Přemýšlela jsem, jestli jsem někdy v životě viděla tolik vánoční krásy pohromadě...

Byly tam všechny barvy, co si jen člověk dokáže představit,

procházela jsem tou krásou a skoro až nedýchala...

Je až neskutečné, když si člověk představí,

 že každou jednu baňku muselo mít v rukou několik lidí,

co mají víc než zlaté ruce...

Přitom jedna ozdoba byla jako druhá,

každá linka, každý tah štětcem...

Smekám před umem takových lidí, kteří poctivé české řemeslo nevzdali

a plastové vánoce je naštěstí ještě nezničily...

A když jsem tam tak stála a přemýšlela, které bychom si měli odvézt,

tak nakonec vybrat jedny a nechat ty ostatní tam,

my přišlo špatně...

Tak jsem si jen vybrala v duchu-

za mě srdcově, ty nejhezčí, krajkové, mlhové...

Ale aby vynikly, musel by jich být jako tady plný stromeček,

takže jsem se nakonec jen potěšila a odvážela jsem si jen pohlazení na srdci,

že jsem tuhle výstavu konečně viděla

a v tomto dokonalém slunečném podzimním dni mohla zažít generálku na vánoce...

Takže kdo to nemáte přes celou republiku a nalákala jsem vás,

zajeďte se podívat na tuhle dokonalost na vlastní oči, kdykoliv až do Vánoc,

vážně to stojí za to, i když si žádnou krabičku domů nepovezete...

Když člověk nic nežádá,

může dostat spoustu dárků každý den ...

❤

Vítejte na Safari ...

Když jsem přemýšlela, kam vyrazit na jeden z mála mých volných víkendů

a ještě k tomu s jedním dnem jako bonus, 

dalo mi to zase docela zabrat.

Chtěla jsem jet někam, kde jsme ještě nebyli, v dojezdu dvou hodin,

aby tam byla příroda, ale i trochu lidí,

aby se tam líbilo mně, ale i zbytku osazenstva naší rodinky.

A tak proto, zase určitě nenáhodně, jsem objevila místo, které splňovalo všechno

 a jako bonus asi nejlepší ze všeho bylo ubytování...

Na dvě noci jsme se totiž ocitli na Safari.

No vážně, objevila jsem místo kousek, od naší rodinou milované ZOO Lešná,

kde jsme se jako mávnutím proutku ocitli v Africe...

Tohle ubytování je za mě sen ...

Projela jsem toho u nás i ve světě dost,

ale tohle místo mě zkrátka dostalo ...

Naprosto všechno sladěno do největšího afrického detailu

a to ticho, klid a pohoda na terase...

Navíc jako bonus přímo pro mě, nám byl přidělený pokoj- Slon...

Miluji slony, asi ze všech afrických zvířat. 

Také proto nejvíce fotek ze zoologické, kam jsme samozřejmě zajeli,

je proto věnováno jim...

Jinak navzdory tomu, že jsme byli v zoo o víkendu,

bylo tam pohodově, i když mrazivě...

Až teď jsem si všimla. že jsem kupodivu fotila víc atmosféru,
než zvířecí krasavce...

Zase jsem viděli to, co ještě nikdy,

dokonalé interiéry Zámku Lešná a úžasnou dřevěnou výzdobu,

 budu mít před očima ještě dlouho...

Je libo kouknout výjimečně do ředitelny ZOO ?

Tahle zoologická je prostě snová, za naši rodinu nejhezčí v Česku.
Plná zažitků, mít divoká zvířata nadosah je tady samozřejmostí.
No kde jinde lze třeba hladit rejnoky?
Každý rok je tahle zahrafa jiná, lepší,

taková opravdovější, jako kdybyste na tom safari byli...

 Zkrátka všechno vyšlo na očekávání,

ale zase když si člověk přeje... no vždyť už mě znáte...

Kdo chcete tohle vidět a zažít, není nic lepšího, než si to zkusit.

A aby toho nebylo málo,

zvu vás napříště na zkoušku vánoční atmosféry u stromečku,

kterou jsme stihli zažít taky...

Necestujeme, abychom utekli od našeho života,

cestujeme, aby nám neutekl život...

❤

Alej u koní ...

Před pár dny jsem dostala nápad,

že bych ráda získala pár obrázků dalších symbolů podzimu-

což pro mě jsou jablka...

Letos jich jsou u nás všude plné stromy,

mám pocit, že rodí všechny stromy nějak víc než kdy jindy.

Jen nevím, jestli to není jen poslední záchvěv,

takové sucho a stromy byly letos obsypané až k zemi....

Sice máme na zahradě jabloní dost,

ale nebyla bych to já, abych si nevymyslela něco míň jednoduchého.

Tak jsem v jednom hodně mrazivém ránu šlapala směrem k jabloňové aleji...

Tahle alej je kolem silnice, kde už moc aut nejezdí.

Jablka červená i žlutá se válejí na cestě, i v poli.

Stromy stařičké desítky let,

ale jablky jsou úplně obsypané...

Dalším bonusem je tady navíc výběh koní,

který s jabloněmi přímo sousedí.

Takže v tom mrazivém dni mi krásní hnědáci dělali společnost

a za podané jablko dokonce ochotně přestali přezkoumávat můj batoh ...

Když jsem tam tak stála a sbírala z příkopů jablka velká i jako dlaň,

myslela jsem na ta dokonalá jablka, co je denně vidím v obchodním centru.

Naleštěná, jedno jako druhé,

dokonalost za astronomickou cenu...

A přitom by stačilo tak málo...  

Zajít občas k nějaké stařičké jabloni

a občas sebrat to jablko, co možná není dokonalé,

ale určitě není minimálně přechemizované.

Sebrat jablko jen tak, když máte zrovna chuť,

navíc můžeme přitom zavzpomínat na dobu,

kdy všechna jablka, aspoň ta nejhezčí, byla většinou sesbíraná.

Protože čerstvé jablko, nebo mošt a chuť křížal byla dobrota, 

výjimečná jen pro tuhle podzimní dobu,

co jsme si na ni vždycky s vděčností museli dlouhý rok počkat...

Tak jsem tam ukusovala z jednoho jablka jako pro Sněhurku,

smála se na hnědé krasavce, co jim jablka chutnala jako mně

a vzpomínala taky...

A i když mi ruce mrzly,

slunce a obsypaná stařičká krása mi zase rozsvítila den a já byla vděčná,

za nápad s chutí jablek v jednom mrazivém podzimním ránu...

Jsem jako jablko, zvnějšku mě každý pozná,

ale vnitřek můžete jen tušit ...

❤