Když jsem přemýšlela, jaký název bych měla dát mému dalšímu povídání,
naběhnul mě bez zaváhání tento,
uznávám, značně zvláštní.
Snad se mi ale nakonec podaří vysvětlit,
proč tento název byl prostě ten nejlepší...
Nechci tady jenom ťukat vysvětlivky,
zvu vás hlavně zase ven i v Toulavkách do závějí...
Když jsem pár dní zpátky otevřela oči,
navzdory tomu, že byla zima a všude kopy sněhu,
já uviděla slunce
a v minutě mě napadlo, že musím ven.
V tu stejnou chvíli však přišla myšlenka "by se"...
"Že by se bez snídaně a už vůbec ne tak brzy ráno,
to by se určitě ven chodit nemělo.
A co kdybych šla tedy jindy,
jestli by nebylo lepší to ještě zvážit,
když navíc bych se měla raději chystat na jinou akci,
kterou mám dopoledne v plánu
a ne běhat po lese v mrazu".
A přesně tohle je ten okamžik,
kdy spousta z nás poslechne toho věčného našeptávače,
kterého jsme si pěkně v sobě vybudovali, co nám brání udělat mnohdy to,
co je ale nejlepší pro nás.
Než se zcela umlčí ten tichý hlas, co je slyšet jen chvíli,
než ho rozum totálně převálcuje svým:
mělo by se, bylo by, protože a nikdy...
Ale já to mám a díky za to, naštěstí jinak,
proto teď můžete stát tam, kde před časem já.
Díky tomu, že nějak poslední dobou definitivně bortím
svoje roky zajeté koleje,
tak i moje "by se" zůstalo už po kolikáté tiše
a já vyběhla do mrazu...
Naštěstí jen kousek od domu můžu být tam,
kde to hladí
a kde rozum mlčí, někdy až nečekaně dlouho...
Pro mě je tohle dokonalý relax,
totální zastavení mozku,
vnímám jen okamžik, kdy cvakám spoušť.
Někdy si říkám,
kolik nás takových asi je,
když děláte to, co vás baví?
Dokážete vymazat realitu a zastavit čas,
nebo přitom vnímáte i to, co "by se" zase mělo?
Já vím, někdo by řekl:
"no co, sníh" a měl by pravdu taky,
ale vždyť jsme to byli my,
kdo jsme ho vloni chtěli a bylo ho málo.
A letos jsme na něj mysleli zase
a tak nám ho nasypali shora podle přání
a místo radosti a vděku,
je tady zase to nekonečné by se...
" To jestli by se nemohlo raději stát,
že by padal aspoň o týden později,
že by se to jako hodilo přece víc,
mít ty vánoce bílé.
Ale zase když už tedy napadl,
jestli by se nedalo zařídit,
aby na ty silnice nepadal,
aby se mohlo jezdit kde chceme
a ne kde by se mohlo..."
Ještěže ještě na spoustu věcí to naše lidské pochybování nedosáhne.
Tak naštěstí je pořád dost hezkých okamžiků dostupných všem,
co toho věčného našeptávače neslyší.
Snad i vy máte energii a odhodlání udělat
občas něco jen tak, jen pro sebe
a jen a jen kvůli vlastnímu pocitu,
co třeba i pohladí...
Ne proto, jestli by se to mělo, by se to hodilo,
ale protože prostě chcete,
jen tak, aniž by se muselo cokoliv řešit a obhajovat.
Je to neuvěřitelná úleva,
udělat něco jen tak,
momentální nápad, co není potřeba vysvětlovat.
A co vy tedy a věčná myšlenka " by se",
posloucháte nebo odoláváte?
Přeju vám všem,
ať aspoň občas poslechnete ten vnitřní hlas,
ať zkusíte cokoliv proti pravidlům,
ať najdete radost i třeba na pár minut v mrazu.
Najděte způsob, jak aspoň chvíli umlčet hlavu
a poslechnout našeptávače uvnitř,
který to s námi myslí vždycky upřímně a nejlépe...
Krásný další týden blíž svátkům
pro vás všechny, ať už v mrazu, sněhu,
dešti nebo slunci,
ať je vám všem co nejlépe, aspoň chvíli...
Nemusíte nikomu vysvětlovat, proč neděláte to co jiní,
nikdo z nich tomu stejně neporozumí víc,
než vy sami...
❤
Hani, u mne "by se" vítězí docela často, navíc jsem věčný odkladač... Což není dobrá kombinace pro spontánní nápady. Ale někdy je dobře udělat to, co člověku přinese bezprostřední a jednoduchou radost z krásy okamžiku. Budu se snažit na to myslet - aspoň někdy
OdpovědětVymazatHezký předvánoční čas
Stáni, buď v klidu, navzdory mým předsevzetím to taky občas nevyjde a jedu v klasických kolejích. Ale jde o to, ten vnitřní hlas pro sebe aspoň občas poslechnout...děkuji za přízeň a měj se moc hezky
VymazatToho vnitřního našeptávače jsem dávno v sobě “zabila”)))
OdpovědětVymazatDíky za zajímavý příspěvek. Eva
http://es-ideas.blogspot.com/
Evi, nevěřím ;o). To bys nikdy nikam nejela, nic si nedopřála...takže ať i to tvoje "by se" je potichu co nejvíc. Hezký adventní čas.
VymazatZajímavé čtení. Když se zamyslím, tak já to mám v sobě tak nějak na polovinu.
OdpovědětVymazatPohodové dny adventu, Hanko !
Hanka
Hani, tak to je vlastně ideální stav, kdy váhy jsou vyrovnány ;o). Tak ať to aspoň takto zůstane napořád.
VymazatHaničko, krásné to je.............radost je potřeba si dělat :-) Pohodový adventní čas přeji. Eva
OdpovědětVymazatPřesně tak, z maličkostí se skládá celý život. Děkuji za zastavení, krásný předvánoční čas i k vám.
VymazatHanko, když mi můj našeptávač řekne, že mám jít na chvilku do lesa..... tak je to jasné. Letos jsem toho moc nenachodila, ale byla jsem na podzim na rybnících uprostřed lesa, mračna se zrcadlila ve vodní hladině, žloutnoucí listí pomalu a občas spadlo na zem, rybáři seděli na stoličkách v tichu lesního porostu, ani se neotočili, když jsem tichounce kráčela po pěšince za nimi. A bylo tam moc krásně. Očista duše a nová naděje, že bude lépe. Krásný dny nejen letos, ale i příští rok přeji. Zdraví Iwka
OdpovědětVymazatIwko, děkuji za další zastavení tady a tvé povídání. Někdy stačí jen poslechnout ten hlas uvnitř...
VymazatMěj se taky moc fajn a ať máš vždycky čas poslechnout sebe...
Já bohužel mám v sobě to, co "by se" mělo a nemělo a co "se" ode mě čeká hodně zakořeněné a velmi často to zvítězí nad tím, co cítím a co chci. Pak mám na sebe strašný vztek, že jsem taková bačkora a nechám se převálcovat.
OdpovědětVymazatVšichni tohle máme, myslím, že je to dáno i dobou, kdy jsme vyrůstali. O to těžší úkol to je, ale stojí zato překonat zaběhnuté, aspoň občas...
VymazatKdysi, jako tramp samotář jsem se vydala v deštivém dni k jedné zřícenině hradu. Do výchozího místa jsem dojela vlakem a pak jsem se zeptala staršího pána na cestu. Ale jdi, cérko, pročpak ses v tomto čase vydala na nevlídnou cestu? Něco jsem odpověděla, ale do cancáku jsem si napsala: "Nenajdeš odpověď pro toho, kdo se ptá, proč to děláš, protože odpověď by stejně nepochopil. Kdyby byl schopen ji pochopit, tak by se nikdy neptal." Pořídila jsi moc krásné fotky.
OdpovědětVymazatNa tohle snad jen: "Amen "...děkuji za zastavení a příběh. Mějte se hezky.
VymazatTo je tak krásně řečeno. To si musím zapamatovat!
VymazatHanko, stáří už se u mne zabydlelo a tak musím poslechnout hlas, který mě vede a moji zvědavost ven, do přírody, k někdy nezajímavým ( pro druhé ) cílům.Každý si může vybrat, ale přitom ani nenechat povinnosti stranou.
OdpovědětVymazatJiřina z N.
Jiřinko, je to presně jak píšeš, každý si má šanci vybrat...ať je i tobě co nejvíce dobře, kdekoliv...
VymazatTen “našeptávač” má jméno srdce. A nikdy nezklame. Věrka
OdpovědětVymazatVěrunko, já vím, ty víš...❤️
VymazatVáš příspěvek mě nechal hodně k zamyšlení. Díky za intelektuální podnět!
OdpovědětVymazatRádo se stalo, jsem moc ráda, že stálo zato věnovat mi zde Váš čas. Ať je Vám jenom dobře.
Vymazat