Tři roky ...

Dnes, na Tři krále jsem přesně před třemi roky vklouzla do světa blogu

o kterém jsem do té doby neměla ani tušení...

Vůbec jsem netušila, jestli vůbec můžu,

jestli mám na to, abych svoje úvahy a obrázky veřejně vystavila.

Když si tak dnes prohlížím dávno zapomenuté příspěvky a vracím se do minulosti,

jsem za to vděčná.

Za ten nápad a odvahu ťukat odžité, odkoukané,
jako vzpomínku co nezmizí,
co tady zůstane navždycky...
Začala jsem jen myšlenkou zaznačit si dny, které bych si chtěla uchovat 

a vlastně jen pro sebe.
Tehdy jsem i psala, viděla, vnímala, myslela a fotila jinak než dnes...

Hlavním motorem jste, byli a budete vlastně vy,
všichni, ti, co nakouknete jednou,

jenom občas nebo pravidelně.

Máte chuť věnovat mi kus svého času,

vnímat moje úvahy, podívat se na svět mýma očima.

Daleko ode mě, 

ale přesto mě vždycky v klidu svého domova
máte chuť doprovodit na všech mých cestách, necestách...

Vám všem ze  ❤ děkuji

a věnuji aspoň nadálku pár svých kamenných srdcí, 

co se mi pro mě i pro vás na cestách objevují...

Srdce za návštěvy, za nekonečný zástup komentářů za celou dobu,

za přátelství pouze blogová,

i za virtuální, která se změnila v živá...

Jsem šťastná za tento specifický svět uprostřed doby,

kdy se lidé míjejí a spoustu zajímá jen jejich uzavřený svět.

Jsem šťastná za tento svět, svět o sdílení,
kde vlastně z cizích lidí se stávají známí,

i když se nikdy nepotkali.

Jsem šťastná, že jsem jeho součástí, že vás mám a je vás tolik...

Mockrát jste mi pomohli a posunuli mě dál,

jste nyní se mnou vždycky na všech mých cestách,

při každém ťukání mých úvah...

Děkuji vám všem ze ❤ za to,

že jste, že se vracíte,
že se chcete dívat na svět jinak,
že jsem tu s vámi,

že věříte ve Šťastné dny spolu se mnou...


Chceš být skutečně šťastný? 

Přestaň kupovat věci a začni si všímat ...

❤

Loňské sněhokupy ...

Snad to nebude vadit,

ale tímhle příspěvkem bych se ještě ráda vrátila zpět 

do předposledního dne loňského roku.

Zase jsem poslechla intuici a rozhodla se teď a tady...

Během čtvrt hodiny jsem vymyslela plán, 

jak změnit poslední mé volné odpoledne před Silvestrem, co roky trávím v práci...

Pomohl kámoš internet a webkamera na Vysočině,

tam, kde je to moje srdcovka a místo naší každoročné letní dovolené.

Touha vidět sníh nás vybičoval k rychlo akci, kdy jsme během čtvrt hodiny seděli v autě 

a směřovali v dešti vstříc přání vidět letos ještě sníh...

Někdy člověk musí udělat něco, co mu hlava velí, že nemůže vyjít,

snad proto, aby nepřestával věřit a přát si...

Stejně jako já, celou cestu, kdy všechno kolem bylo zelené 

a sklo nám zkrápěl nekonečný déšť.

Až dva kilometry před cílem, se jako mávnutím od Mrazíka, náš sen začal plnit.

Vystupovali jsme do závějí a sníh nás skoro zasypal,

proto jsme hned zamířili do lesa...

A tam nás obklopila pravá bílá pohádka...

Čekali nás smrkoví velikáni,

co jsem se s nimi potěšila aspoň tady,

 na rozdíl od lesů u nás statečně odolávají ještě suchu a kůrovci...

Všechno, co u nás bylo v blátě, tady zasypaly bílé kusy sněhu

a vytvořily pohádkovou lesní peřinu...

Dokonalost, čistota, krása,

ticho...

Cesta bílá jako kupy šlehačky,

jako bílé polštáře mraků, co jako by se snesly k zemi.

Všechno zasypaly...

Jen studánky, ty tady odolávají všemu,

v létě vedrům, v zimě bílé záplavě.

Ještě na skok k rybníku.

kouknout na hladinu uzamčenou mrazem...

A pak už jsme se jako sněhuláci vraceli spokojení zpět k autu

a zbývalo si jen přát, ať cesta zpět je bez zádrhelů....

Zamávali jsme nekonečným sněhovým kupám 

a já zase v duchu děkovala,

za tento nápad.

Za to, že vše bylo ještě lepší, než jsme si přáli,

za to, že tenhle výlet nemohl být lepším zakončením roku,

kde žádný výlet mě nikdy nezklamal

a došla jsem šťastně vždycky do cíle,

za to, že se moje přání plní...

Pokud nevyjádříme svoje plány a sny,

není šance, aby se splnily...

❤

Všem ...

Ať všechny cesty v novém roce mají správný směr,

ať nikdy neztratíte víru, že jdete správně,

ať zdraví a šťastní najdete i bez šipek

 vždycky správný cíl ...

Děkuji ze ❤ vám všem,

 kteří pravidelně nebo nenáhodou jste sem letos zavítali,

se mnou se dívali a doprovázeli mě.

Vězte, že jste se mnou šli vždycky,
mnohokrát mi pomohli

a jen díky vám jsem často našla i já ten správný směr...

Díky, že jste byli a zůstáváte.

❤❤❤

❤