Nad přehradou ...

Dnes vás zavedu na místo,

které jsem objevila zase nedávno.

Ač kousek od nás,

asi byl zase správný čas až teď.

O víkendu jsem zase na poslední chvíli vybrala cíl v Mapách

a vydali jsme se opět, jak jinak, než k vodě, na skály, jen tentokrát ne sama...

Využila jsem rychlopřesun autem.

Naší první zastávkou byl most přes Dalešickou přehradu.

Při pohledu na bolesně nízkou hladinu vody

a žalostý počet uschlých smrků a mých milovaných borovic na březích jsem věděla, 

že tentokrát mi zase hlavně sluníčko pomůže,

abych nepadla do splínu z toho,

jak pomalu příroda přestává odolávat počasí, nám lidem a všemu okolo...

Řekla jsem si ale, že si nenechám nic zkazit

a vydali jsme se dál, za dalším cílem, zase nad řekou.

Uprostřed lesa jsme našli zbytky hradu,

co tu odolává taky staletí a celkem statečně...

Taky si vždycky musíte na hradeh sáhnout na původní zdi?

Vždycky na chvilku zavřu oči a jako bych se vrátila v čase...

No a to obří srdce?... Viděla jsem je zase jenom já....

A potom jsem se samozřejmě musela taky ještě kouknout dolů k vodě,

sáhnout si na ni,

podívat zblízka na odhalené kameny a skály,

 co bych za normálního stavu vody nikdy nemohla vidět, ani tu stát...

A pak, kde se vzal, tu se vzal, parník, zase,

co brázdí tyhle vody navzdory výšce hladiny.

Přála jsem si ho, ani nevím, kdy tu jezdí, jen jsem chvíli postála a byl tu...

Díky za něj a fotky s bonusem...

A pak už zase vzhůru na skály,

na dosud neznámou vyhlídku nad vodou,

co ji lemují rozeklané skály a milované pichlavé krásky...

Tohoto pohledu na vodu z vyhřátých skal nikdy v životě nebudu mít dost...

Vždycky tam přemýšlím, jak je možné,

že jsem ten hřejivý pocit na takových místech našla až teď?

Ale všechno má svůj význam a čas,

až teď to vím a dokážu to snad i ocenit, tak možná proto....

Snad se mi podařilo to ticho a klid tohoto místa aspoň trošku přenést i sem.

Užívejte sluníčkových dní

a mějte radost z výjimečnosti každého dne,

kdy se dokážete zastavit a uvědomit si aspoň jeden okamžik, 

co vás i na chvilku zahřál u srdce...

Na každém dni je něco krásného,

jen je potřba mít chuť to najít ...

❤

Generálka na vánoce ...

Když jsme minulý víkend mířili ke Zlínu,

věděla jsem bezpečně, že jedno z míst,

které bych chtěla tentokrát vidět, byly Vizovice...

Nezlákla mě ale chuť, ani vůně zdejší výrobny pálenky,

ale zámek.

Tedy přesně jen jedna jeho část,

boční předzámecké křídlo- Galerie Mariette,

kde se každoročně v tuto dobu, koná prodejní výstava skleněných vánočních ozdob 

a jiných krásných věcí, co potěší hlavně oči.

O téhle výstavě vím už nějaký rok,

žádný předešlý to nevyšlo,

ale letos....letos na den přesně,

kdy se tahle výstava otevírala, jsem stála přede dveřmi...

Takže pojďte se mnou,

projít záplavou dokonalé skleněné krásy a nejen jí...

Stačil tento první pohled a byla jsem úplně hotová...

Nevěděla jsem, jestli se dívat sama, nebo do hledáčku,

nebo jen zírat a nedělat vůbec nic...

Jen v úžasu zírat na dokonalou krásu...

Přemýšlela jsem, jestli jsem někdy v životě viděla tolik vánoční krásy pohromadě...

Byly tam všechny barvy, co si jen člověk dokáže představit,

procházela jsem tou krásou a skoro až nedýchala...

Je až neskutečné, když si člověk představí,

 že každou jednu baňku muselo mít v rukou několik lidí,

co mají víc než zlaté ruce...

Přitom jedna ozdoba byla jako druhá,

každá linka, každý tah štětcem...

Smekám před umem takových lidí, kteří poctivé české řemeslo nevzdali

a plastové vánoce je naštěstí ještě nezničily...

A když jsem tam tak stála a přemýšlela, které bychom si měli odvézt,

tak nakonec vybrat jedny a nechat ty ostatní tam,

my přišlo špatně...

Tak jsem si jen vybrala v duchu-

za mě srdcově, ty nejhezčí, krajkové, mlhové...

Ale aby vynikly, musel by jich být jako tady plný stromeček,

takže jsem se nakonec jen potěšila a odvážela jsem si jen pohlazení na srdci,

že jsem tuhle výstavu konečně viděla

a v tomto dokonalém slunečném podzimním dni mohla zažít generálku na vánoce...

Takže kdo to nemáte přes celou republiku a nalákala jsem vás,

zajeďte se podívat na tuhle dokonalost na vlastní oči, kdykoliv až do Vánoc,

vážně to stojí za to, i když si žádnou krabičku domů nepovezete...

Když člověk nic nežádá,

může dostat spoustu dárků každý den ...

❤

Vítejte na Safari ...

Když jsem přemýšlela, kam vyrazit na jeden z mála mých volných víkendů

a ještě k tomu s jedním dnem jako bonus, 

dalo mi to zase docela zabrat.

Chtěla jsem jet někam, kde jsme ještě nebyli, v dojezdu dvou hodin,

aby tam byla příroda, ale i trochu lidí,

aby se tam líbilo mně, ale i zbytku osazenstva naší rodinky.

A tak proto, zase určitě nenáhodně, jsem objevila místo, které splňovalo všechno

 a jako bonus asi nejlepší ze všeho bylo ubytování...

Na dvě noci jsme se totiž ocitli na Safari.

No vážně, objevila jsem místo kousek, od naší rodinou milované ZOO Lešná,

kde jsme se jako mávnutím proutku ocitli v Africe...

Tohle ubytování je za mě sen ...

Projela jsem toho u nás i ve světě dost,

ale tohle místo mě zkrátka dostalo ...

Naprosto všechno sladěno do největšího afrického detailu

a to ticho, klid a pohoda na terase...

Navíc jako bonus přímo pro mě, nám byl přidělený pokoj- Slon...

Miluji slony, asi ze všech afrických zvířat. 

Také proto nejvíce fotek ze zoologické, kam jsme samozřejmě zajeli,

je proto věnováno jim...

Jinak navzdory tomu, že jsme byli v zoo o víkendu,

bylo tam pohodově, i když mrazivě...

Až teď jsem si všimla. že jsem kupodivu fotila víc atmosféru,
než zvířecí krasavce...

Zase jsem viděli to, co ještě nikdy,

dokonalé interiéry Zámku Lešná a úžasnou dřevěnou výzdobu,

 budu mít před očima ještě dlouho...

Je libo kouknout výjimečně do ředitelny ZOO ?

Tahle zoologická je prostě snová, za naši rodinu nejhezčí v Česku.
Plná zažitků, mít divoká zvířata nadosah je tady samozřejmostí.
No kde jinde lze třeba hladit rejnoky?
Každý rok je tahle zahrafa jiná, lepší,

taková opravdovější, jako kdybyste na tom safari byli...

 Zkrátka všechno vyšlo na očekávání,

ale zase když si člověk přeje... no vždyť už mě znáte...

Kdo chcete tohle vidět a zažít, není nic lepšího, než si to zkusit.

A aby toho nebylo málo,

zvu vás napříště na zkoušku vánoční atmosféry u stromečku,

kterou jsme stihli zažít taky...

Necestujeme, abychom utekli od našeho života,

cestujeme, aby nám neutekl život...

❤