motto: Žij okamžikem, protože ta chvíle kterou prožíváš, se už nikdy nedá zopakovat...

čtvrtek 28. října 2021

Zase výš než ptáci...

Když jsme dnes ráno vstávali do nového dne,
všechno překrývala mlhová deka.
Málokdo by si tipoval,
že se něco změní a dokonce vysvitne slunce...
Spoustě věcí v životě jsem nevěřila,
troufám si ale tvrdit,
že když se rozhodnu,
že v příštích hodinách vyvětrám svoje Toulavky,
počasí určitě bude přesně takové,
jaké potřebuji...
Přesně to se stalo dnes po poledni,
kdy se slunce snažilo na poslední říjnové dny až neuvěřitelně... 
Zbývala pak už jen jedna maličkost
a to vybrat cíl dnešní cesty.
A tak jsem v duchu položila stejný dotaz,
vzala do rukou placatého kámoše 
a pak pomohl mistr Google 
a jistě nenáhodně se mi v pár minutách před očima objevil bez hledání jeden blízký cíl.
Stačilo pár obrázků a já věděla že sem, právě sem se musím nechat dneska odvézt
do blízkosti vesničky Svatá...


Kdo se tedy chcete se mnou zase projít,
zvu vás do ticha a zlata podzimního lesa,
kde ukrývá se masiv skal,
co bude naším dnešním cílem...
Miluju slunce, když se snaží protáhnout mezi stromovými vojáky,
a když prosvětlí každou žilku na zlatých listech,
tohle nejde nevyfotit...



Když jsme míjeli skupinky lidí jdoucích proti nám 
a v dálce slyšeli hlasy,
přála jsem si pak jen jediné,
aby jsme si nakonec mohli užít tohle schované místo v lese sami,
protože být tu sami v tichu ,
bylo prostě pro mě nejdůležitější,
protože jsem měla ještě jedno přání,
zase skoro jako v pohádce...
Během pár chvil jsme stanuli pod cílem naší cesty.
Ano, pod, protože dneska jsme museli výš
a ještě výš...



Čekala nás cesta skalní,
vzhůru, až tam, kde zase budeme výš než vrcholky smrků...
Kde se dá pokroucených kořenů starých borovic dotknout,


kde cítíte velikost černých skalních bloků pod rukou,
díváte se na desítky různých lišejníků, co jediné krom borovic odolávají všemu...


A až se vyšplháte úplně, úplně nahoru,


a vážně až vystřídáme poslední odchozí,
stojíme až na úplném vrcholku
dá se tady přímo proti očím spočítat šišky na borovicích,
co zase až neuvěřitelně odolali všemu a všem...



Jsme v cíli,
na vrcholu skály Vraní...


Ale hlavně, 
uvidíte kam oko dohlédne tuhle neuvěřitelnou krásu lesů Křivoklátských
a kopců Českého krasu
pak už je každé slovo navíc...



No řekněte...


Máme to tady u nás krásně...
Slunce vysoko nad hlavou,
neuvěřitelná paleta barev pod námi,


mé milované kopce kam se podíváš...



Tady jsem si zase uvědomila, 
jak malí v tom okolním žití jsme..
Na takových místech cítím to "něco" co nás přesahuje,
nekonečno,
co člověka zahřeje tam uvnitř,
jen když bude o to stát...



Dívali jsme se do korun borovic plných jmelí pod námi,
hladili jehličky na kleči na dosah
a dívali se do jedinečných dalekohledů,
určených hlavně těm, co mají představivost
a já čekala ještě na vyplnění posledního přání...
Na Vraní skále jsem chtěla vidět nebo aspoň uslyšet
tyhle každoroční posly zimy, co tomuto místu dali název...



A v tom... kousek pod námi, 
krom překřikování sojek a pískotu koloucha,
 dvě černé šipky zakroužily nad údolím
 a ozvaly se jako na pozdrav...


Náhoda, nebo znamení?
Vždyť na tom nezáleží,
uvnitř mě se něco smálo,
bylo mi dobře a věděla jsem,
že už můžu zase jít,
vždyť jsem dneska dostala víc, než jsem si přála...


Ještě poděkovat v duchu
a ještě pár cvaků,
co prostě musela jsem zaznamenat,
vždyť cokoliv z téhle krásy nemít napořád u sebe, by byla vážně škoda.


A  teď už můžou nahoru všichni,
které jsme míjeli jako průvod když jsme opouštěli tohle dokonalé místo
bylo až neuvěřitelné, jaký průvod sem mířil,
snad jako by čekali někde doteď na cestě v lese,
abychom si tohle místo vychutnali vážně úplně sami,
Ať už to byla náhoda nebo ne,
splnilo se všechno a ještě spoustu věcí navíc...


Jsem ráda, že jsme tu byli,
jsem vděčná,
že tolik z vás se sem díky mému psaní podívá taky,
protože tohle místo ukryté uprostřed brdských kopečků,
 prostě stojí za to vidět jakkoliv...
Díky i za váš doprovod...



Šťastný je ten, 
kdo se naučil obdivovat, ale nezávidět,
následovat, ale nenapodobovat,
chválit, ale nepochlebovat,
vést, ale nemanipulovat
a všímat si rozdílnosti,
ale nesoudit...




14 komentářů:

  1. Hani, nádherné fotky. Už jsem skoro zapomněla, jaký je z Vraní skály krásný výhled, zvlášť takhle na podzim, když lesy hrají všemi barvami. Byli jsme tam skoro před dvaceti lety... Možná bychom mohli zas někdy znovu.
    Krásné podzimní dny přeju

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem Stáni ráda, že jsi se tam s námi mohla vrátit. Je tam vážně božsky;o).

      Vymazat
  2. Ano,ano - je u nás opravdu krásně.
    Hezké dny!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jj.přesně tak. Máme rady krásně.
      Hezké dny i tobě, Hani.

      Vymazat
  3. Anonymní30 října

    Hani, v oku mám slzu a dušičku mám až v krku, když vidím tu krásu. Božíčku, jak ráda se s vámi procházím, koukám a sdílím stejné pocity. To je to, co dává lidem vnitřní klid, sílu žít a překonávat různé překážky. To je to, co se nedá koupit. Zdraví Iwka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem moc ráda, že tohle místo tak moc potěšilo i tebe. Byla to vážně dokonalost, kam oko dohlédlo...

      Vymazat
  4. Na této skále jsme nebyla, až teď, nádhera. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je fajn, že jsi se mnou mohla vylézt až nahoru a všechno vidět taky.
      Měj se moc hezky.

      Vymazat
  5. Ahoj Hani,
    zase jsem si ten výlet s tebou užila, obzvlášť v těchto dnech jsem za to vděčná, protože už týden jsem doma zavřená s nemocí. Už se těším, až mi bude lépe a budu moci jít někam ven.
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, tak o to jsem raději, že jsi se aspoň takto se mnou mohla projít. Moc držím palce, abys všechny nemoci zahnala a mohla jít brzy kam jen budeš sama chtít.

      Vymazat
  6. Tak to byl nádherný výlet a díky tobě jsem se mohla zúčastnit také. Asi bych už tu výšku nedala, ale za nějakou námahu ten výsledný pohled určitě stál. Krásně nafocené a s láskou popsané. Díky moc 🍁🍂

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji ta doprovod a milá písmenka. Jsem.moc ráda, že jsem mohla tenhle výhled předat dál...

      Vymazat
  7. Haničko, nádherný výlet a ty barvy. Takový podzim je opravdu pohádkový.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že tě tahle brdská paleta potěšila. Měj se hezky i další dny.

      Vymazat

Děkuji moc za váš čas, přidat mi sem pár řádků ...