motto: Žij okamžikem, protože ta chvíle kterou prožíváš, se už nikdy nedá zopakovat...

sobota 23. října 2021

Hrad ve zlatě ...

Jak už název napovídá,
 dneska bych se s vámi ráda dotkla minulosti.
Chtěla bych vám ukázat místo,
kam jsme si v dnešním prosluněném,
ale mrazivém dni udělali výlet...
Když jsme se před časem dívali na tohle místo přes hluboké údolí,
bylo mi jasné, že se sem vrátím brzy znovu...
A tak jsme se vydali lesní cestou uprostřed téhle podzimní nádhery
směrem k hradu uprostřed Brd...


Na rozdíl od jiných hradů se sem dá dojít moderní cestou,
na první pohled na hony vzdálené od té romantické, středověké,
ale já nikdy nedám na první dojem 
a všímám si raději znamení,
že se věci dějí tak jak mají
a jsem na správném místě,
takže málo co vzdávám předem...
Stejně jako dnes,
když jediné postavičky které míjíte 
je třeba houf trpaslíků... sedmi trpaslíků...


Sedm chlapů, co kromě velkých ruksaků na zádech,
co na přespání někde v lese byly nezbytností,
vykřesali v sobě kus kluka, co je pro každou legraci...
Snad tenhle konzumní svět dospělých berou s nadhledem
a prostě jenom tak si na hlavu klidně vezmou červenou čepici
a za Sněhurku by brali tu nejhezčí holku kterou míjeli,
jen kdybychom jí to dovolili...


To jsou ty okamžiky kdy vím, 
že svět kolem je ještě aspoň trošku v pořádku,
že je ještě dost lidí,
kteří pro pobavení svoje a úsměv těch okolo,
 vlezou klidně zpátky i do pohádky...
A pak už stačil jen kousek a ocitli jsme v pohádce my
a v tomhle ledovém poledni jsme poprvé uviděli středověké zdi
hradu Valdek...


Okamžitě mě napadlo,
že pro první návštěvu tady,
jsme si nemohli vybrat lepší čas...
Protože všechny strany,
kompletně celý byl obklopen zlatou barvou ve všech možných odlescích...


Žlutá, zlatá, měděná,
oranžová...zelená
málo kdo by tuhle dokonalost podzimní palety zvládl vykreslit...




Stejně jako ticho v lese,
nekonečné louky,
utíkající řeky i třeba modré nebe,
mám ráda kameny...
Kdo mě zná,
ten ví, že to mám i s nimi zase trochu jinak...
Nedívám se na ně ani jako na stavební materiál,
ani jako studené kusy skal,
líbí se mi jejich odlišnost,
nenajdete dva stejné,
a vlastně ani podobné...




A tady, uprostřed lesa,
bylo jich víc než dokážete pořádně prohlédnout,
ale i tady bylo znamení a dokonalých míst víc než dost,
pro mě i pro naši "Sněhurku",
která se i mému pohledu snaží porozumět
a i pro ni je správných znamení v pravý čas potřeba...



Kdyby tenhle hrad nebyl Zlatý,
určitě by zasloužil název Dubový...




Těch stařičkých dubů bylo kolem jeho zdí nepočítaně
a jeden krásnější než druhý...



A zase ta dokonalost té nejpřirozenější zlaté
a majestátnosti těchto stařičkých obrů...




Slunce mi pomáhalo vydatně,
abych nevnímala zmrzlé prsty na spoušti,
ale nepropásla světlo a stín...
Tu odvěkou nerozlučnou dvojici,
co dělá obrázek věrohodnější 
a fotku bližší skutečnosti...



Když vyjde slunce, nevnímám proto zase kolem nic,
naprosto všechno kolem zmizí,
jsme zase jenom já a prst na spoušti...
Vždycky když obrázek mám bezpečně uložený ve foťáku,
často děkuji dodatečně své mužské ochrance,
který mě oddaně doprovází na většině mých cest,
že je mýma druhýma očima, když já ty svoje směruju k nebi
nebo třeba po kamenných zdech vzhůru,
že ty jeho bezpečně vnímají moje kroky v Toulavkách,
když díky zachycení okamžiku nestačím mnohdy ani dýchat...


Ale když zadržím dech a třeba právě ani moc nevnímám svůj krok,
podaří se mi ale bezpečně zachytit přesně to,
co chci...




Třeba tenhle výjimečný hrad ze stovek druhů kamení,
co v zajetí téhle podzimní palety čeká na každého,
komu nevadí třeba zmrzlé tváře
a stejně jako my díky těmto obrázkům,
co jsme uložili do paměti nadlouho,
změnili jeden obyčejný sobotní den ve výjimečný...


A tak děkuji nejdříve svému muži za nápad zase ujet sobotnímu stereotypu
a tentokrát i společně s Kačenkou mi dělali společnost,
svoje promrzlé ruce nastavovaly slunci při čekání na mě,
ale přesto stáli o to vidět dneska snad i trochu mýma očima...

A taky vám všem,
 kteří jste věnovali svůj čas výletu za podzimním zlatem společně s námi,
moc si toho vážím...


Příliš mnoho myslíme,
příliš málo cítíme,
příliš mnoho mluvíme,
příliš málo vnímáme...
Nikdy není pozdě zastavit se
a začít znovu a jinak...





14 komentářů:

  1. Nádherné fotky a povídání - prostě hrad ve zlaté!
    Hani, měj příjemnou neděli i další dny, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, jsem moc ráda, že jsi se mnou zase šla. Ta zlatá byla vážně neopakovatelná...

      Vymazat
  2. To je prostě nádhera. Když se člověk dívá na Tvoje fotky a čte si povídání, je mu dobře.
    Hezké dny, Hanko
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, moc děkuji. Jsem tak ráda, že se mi povedlo kousek té radosti z místa, kde mi bylo fajn, přenést i sem.
      Měj se moc fajn i ty.

      Vymazat
  3. Krásný, snový výlet. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem moc ráda, že se líbilo. tak ať i další dny jsou i u vás co nejhezčí.

      Vymazat
  4. Hani, Valdek je moc hezký hrad - v každém počasí (my tam byli na jaře), ale máš pravdu, že podzim mu dodal zlatý rám (a ty k němu romantická slova tak moc se lišící od mých technicistních popisů našich výletů - ale i tak myslím, že tu krásu vnímáme stejně, já ji jen neumím tak popsat ;-)).
    Krásné podzimní dny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, přesně jak píšeš, stejný obraz každý člověk vidí po svém. Ale o tom to kouzlo přece je...
      Tak ať jsou ty tvoje obrazy co nejhezčí...

      Vymazat
  5. Haničko tolik krásy. Moc ráda jsem se podívala. Iva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivi, jsem tak moc ráda, že ta cesta se mnou stála za to ;o). Měj se hezky.

      Vymazat
  6. Wau, tak to je neuvěřitelná podívaná. Každá fotka je dokonalá a ty barvičky... Úžasné. Prostě jsi, Hani, zase byla ve správnou chvíli na správném místě. Kochám se a jdu se projít ještě jednou. To se hned tak neokouká.
    Přeji Ti pohodový sváteční večer. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, jsi zlatá. Moc děkuji za sdílenou radost. od takové fotografky si jí vážím ještě víc.
      Dávej na sebe pozor na cestách a přeju na oplátku vždycky dobré světlo i tobě...

      Vymazat
  7. Hani, nádherný výlet a ještě hezčí fotky;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že se ti u nás líbilo.
      PS: pozdravuj Valašsko moje milované 🙏

      Vymazat

Děkuji moc za váš čas a chuť, přidat mi sem i pár řádků ...