Jsou v životě dny, které proletí a nezanechají stopu,
zmizí v koloběhu našeho žití...
Jsou ale v životě okamžiky,
někdy i den, který se zapíše do mysli navždycky,
přesně takovým byl i pro mě jeden den na konci července...
Všechno v životě má svůj čas, všechno v životě se děje přesně tak,
jak si většinou nenaplánujeme, ale přesně tak, jak potřebujeme.
Když mi na konci mé dovolené přišla zpráva,
zda nechci na výlet, nejdřív to vypadalo, že plán na tento den je jasný.
Já měla směnu v práci, vůbec jsem neuvažovala o volnu,
už vůbec ne o výletu v jednom dni přes půl republiky,
ač místo, které znám jen z vyprávění, mě táhlo jako magnet
a věděla jsem, že jednou, jednou se tam podívám...
Ale když se přání propojí s výjimečným dnem a přáním někoho jiného,
žádné směny, žádné plány, žádná vzdálenost není dost veliká.
Moje touha tam být a hlavně, úplně překvapit, udělat radost,
od srdce poděkovat...
najednou bylo tím největším přáním.
a v brzkém ránu jsme vyjížděli překonat tříhodinouvou vzdálenost, cestou do mraků,
místo, ztracené mezi kopci Orlických hor,
místo, se srdcovou historií,
místo, které nepopíšete nikdy správně,
místo, které musíte zažít...
Neratovský kostel,
musíte prostě vcítit na vlastní kůži, tak jako my,
abyste pochopili a navždycky zapsali hluboko...
Když jsme přijeli na místo,
byla všude spousta cizích lidí,
toužících vidět, poznat
a mířících k dominantě zdejšího výjimečného kostela.
V tu dobu nad tímto místem ležely mraky jako obrovská tmavá peřina...
Ale v okamžiku,
kdy vstoupíte tam, kam míří všichni,
je to tak silný zážitek, co prostě popsat nejde.
Ve vteřině, navzdory kopě lidí,
pohltí vás Genius loci...
Nevíte, kam se podívat, co obdivovat,
ale oči všech míří hlavně k nebi.
Ke skleněnému kříži místo střechy
a zároveň k obrovským sklům zavěšeným z nebe,
co jako andělské peří padá k zemi
a díky nim je tento kostel naprosto výjimečným...
Neratovský kostel,
musíte prostě vcítit na vlastní kůži, tak jako my,
abyste pochopili a navždycky zapsali hluboko...
Když jsme přijeli na místo,
byla všude spousta cizích lidí,
toužících vidět, poznat
a mířících k dominantě zdejšího výjimečného kostela.
V tu dobu nad tímto místem ležely mraky jako obrovská tmavá peřina...
Ale v okamžiku,
kdy vstoupíte tam, kam míří všichni,
je to tak silný zážitek, co prostě popsat nejde.
Ve vteřině, navzdory kopě lidí,
pohltí vás Genius loci...
Nevíte, kam se podívat, co obdivovat,
ale oči všech míří hlavně k nebi.
Ke skleněnému kříži místo střechy
a zároveň k obrovským sklům zavěšeným z nebe,
co jako andělské peří padá k zemi
a díky nim je tento kostel naprosto výjimečným...
Měli jsme určitě štěstí,
že důvodem zde být, byl jeden z nejhezčích a nejdůležitějších v životě,
když ruku v ruce kráčí dva, vstříc novému životu,
když navždycky dvě srdce spojí slib...
V tu chvíli venku padaly k zemi proudy vody,
jakoby minulý život bral s sebou všechno temné a bolavé,
odžité stékalo od kostela pryč do nenávratna...
V okamžiku,
kdy výjimečný pan farář,
jehož zásluhou je Neratov tím, čím je dnes,
přijímal slib dvou milujícíh lidí,
co stojí už pár let spolu
a tohle místo je jejich srdcovým,
v tu chvíli se to stalo...
Skleněná střecha se oblékla do nejmodřejší modré
a vnitřek chrámu znenadání osvítilo slunce...
Neskutečná podívaná,
hra světla, stínů, slunce a starobylých zdí,
co ještě víc umocnila tento okamžik, výjimečný pocit,
neopakovatelnou chvíli právě teď...
A když pak všichni vyšli ven,
slunce se střídalo s deštěm,
snad jako znamení,
že špatné i dobré zvládnou oba společně vždycky,
jen teď už s požehnáním, že půjdou společně další cestou jako manželé,
jako ti, co patří už navždycky k sobě...
Tohle místo si vybrala Věrka, Peťan a jejich Carolinka ,
aby tohle místo,
bylo i jejich místem svatebním...
A my měli to výsostné právo tady být,
za nimi stát a díky nim,
všechny ty Bohem seslané okamžiky v tento den,
zažít s nimi....
Užít si výjimečné okamžiky, kterých tu bylo jako dešťových kapek,
být součástí jedinečného dne v jejich životě.
Snad to byla příležitost i pro mě,
jako moje poděkování Věrce,
kterou mi do života seslala před pár lety taky nenáhoda,
že díky ní, jsem se změnila i já,
začala jsem svůj život i svět kolem, vnímat jinak...
Díky nenáhodě,
si tak můžu navždycky zapsat Neratov do mysli jako místo,
kde jste zázrakům blíž, než si dokážete představit...
Kde cítíte všechno tak silně,
že každý okamžik se vám zde vryje hluboko,
kde si uvědomíte,
že někdy vážně stačí málo a přijde okamžik,
ještě lepší, než jste si vysnili,
ale dostanete vážně vždycky jenom to, co právě potřebujete ...
https://www.youtube.com/watch?v=dvHAbWrKcfw&feature=youtu.be
❤
že důvodem zde být, byl jeden z nejhezčích a nejdůležitějších v životě,
když ruku v ruce kráčí dva, vstříc novému životu,
když navždycky dvě srdce spojí slib...
V tu chvíli venku padaly k zemi proudy vody,
jakoby minulý život bral s sebou všechno temné a bolavé,
odžité stékalo od kostela pryč do nenávratna...
V okamžiku,
kdy výjimečný pan farář,
jehož zásluhou je Neratov tím, čím je dnes,
přijímal slib dvou milujícíh lidí,
co stojí už pár let spolu
a tohle místo je jejich srdcovým,
v tu chvíli se to stalo...
Skleněná střecha se oblékla do nejmodřejší modré
a vnitřek chrámu znenadání osvítilo slunce...
Neskutečná podívaná,
hra světla, stínů, slunce a starobylých zdí,
co ještě víc umocnila tento okamžik, výjimečný pocit,
neopakovatelnou chvíli právě teď...
A když pak všichni vyšli ven,
slunce se střídalo s deštěm,
snad jako znamení,
že špatné i dobré zvládnou oba společně vždycky,
jen teď už s požehnáním, že půjdou společně další cestou jako manželé,
jako ti, co patří už navždycky k sobě...
Tohle místo si vybrala Věrka, Peťan a jejich Carolinka ,
aby tohle místo,
bylo i jejich místem svatebním...
A my měli to výsostné právo tady být,
za nimi stát a díky nim,
všechny ty Bohem seslané okamžiky v tento den,
zažít s nimi....
Užít si výjimečné okamžiky, kterých tu bylo jako dešťových kapek,
být součástí jedinečného dne v jejich životě.
Snad to byla příležitost i pro mě,
jako moje poděkování Věrce,
kterou mi do života seslala před pár lety taky nenáhoda,
že díky ní, jsem se změnila i já,
začala jsem svůj život i svět kolem, vnímat jinak...
Díky nenáhodě,
si tak můžu navždycky zapsat Neratov do mysli jako místo,
kde jste zázrakům blíž, než si dokážete představit...
Kde cítíte všechno tak silně,
že každý okamžik se vám zde vryje hluboko,
kde si uvědomíte,
že někdy vážně stačí málo a přijde okamžik,
ještě lepší, než jste si vysnili,
ale dostanete vážně vždycky jenom to, co právě potřebujete ...
Že každý den je dar
a jenom na nás samotných záleží, mít chuť jej takto vnímat...https://www.youtube.com/watch?v=dvHAbWrKcfw&feature=youtu.be
❤
Hanka, nádhera ... Príbeh výnimočného dňa ma úplne pohltil ... a prekvapenie na záver ma naozaj dojalo ... Věruške našej prajem, nech sen dňa zázrakov pokračuje celým jej životom s Petrom a Carolínkou. :) L.
OdpovědětVymazatLauri, takový den nejde vymyslet, ten se musí zažít...
VymazatMávám tam k vám, měj se moc hezky.
Haničko, na pocity, které jsem měla při první návštěvě Neratova asi nikdy nezapomenu a tak naprosto chápu a cítím to, co si tam zažila i ty. A když je vše umocněno ještě svatebním dnem takového člověka, jako je Věra... není co dodat.
OdpovědětVymazatPřeji krásný den, Helena
Helenko přesně, ten pocit bych přála každému ...
VymazatHezké dny i tobě.
Nádherně jsi popsala slavnostní den Věrky,Peťana a Carolinky. Bylo to pro mne překvapení - jak na jejím blogu,tak i tady u Tebe. Oni už mají tu svoji společnou cestu prošlapanou. Jsou všichni moc fajn. A já jsem ráda, že jsem se s nimi potkala na živo v Náchodě na Věrčině první vernisáži jejich putovních obrázků na podporu Sadu naděje.
OdpovědětVymazatDíky za Tvůj dnešní příspěvek!
Hanka
Byl to dokonalý den, přesně tak, jak jsou oni tři. Moc bych si přála, aby celý život měli tak vysmátý jako tento den.
VymazatMěj se taky moc a moc hezky.
Hani,
OdpovědětVymazatnejprve mě dnes dostal příspěvek na blogu u Věrky !
A teď ten tvůj, naprosto chápu, že zrovna tebe si Věrka vybrala v tento den :-)
Vy dvě totiž dokážete přírodu, svět , život , vnímat a přijímat tak otevřeně,opravdově,....a ještě máte dar slova i fotografie sdílíte je s námi přes blog ❤
Když napíši, že v Neratově jsme se s Věrkou a její rodinou setkali před pár roky osobně, tak myslím, že už více psát nemusím !
Ilona
Ikonko, teď jsi dojala ty mně.
VymazatVěrka mě asi spoustu věcí naučila, minimálně se dívat na svět aspoň občas jinak...
Měli jsme tam prostě být s nimi,vím to.
Krásné srpnové dny i k vám.
Hani, Neratov, místo, které má nepochybně svou magickou atmosféru, jsem ještě neměla možnost vidět naživo. Jsem tedy ráda ze tvé fotky, které mi ji alespoň trochu zprostředkovaly
OdpovědětVymazatStáni, jestli si rám přeješ být, určitě se tam stane,až přijde pravý čas...
VymazatMěj se moc fajn.
Milá Hanko, ze srdce děkuji za Tvé řádky a předně za to, že nám osud spojil cesty. Za jedno z největších překvapení v životě, když jsme se objali v Neratove před kostelem. Nejen to místo, ale celý ten den byl prostě výjimečný. A to i díky Tobě a Tvé polovicce. Ještě jednou a stokrát DĚKUJEME. Verka Petan a Carolinka
OdpovědětVymazatVěri, některé věci prostě udělat musím, bez ohledu na okolnosti.
VymazatJsem vděčná za každou strávenou chvíli ten den, díky za všechna překvapení a salvy smíchu ...to nevymyslíš, to musíš prožít, vše je tak, jak má být
Že srdce vám přeji, ať jsou vaše dny tak pohodové, jako ten svatební.
Úžasní lidé, nádherné místo, co víc si přát v tak úžasný den.
OdpovědětVymazatPřeji Vám všem hodně štěstí 💙💙💙.
Krásná slova, díky za ně...
VymazatMěj se taky Zdeni moc hezky.
Hani, tak nejdříve se rozplývám u té báječné zprávy u Věrky na blogu, mám radost z jejich rozzářených tváří a pak kliknu k tobě a čtu, čtu a jsem prostě a jednoduše dojatá.
OdpovědětVymazatDíky za zprostředkování.
Ála
Alenko jsem ráda, že jsem přenesla tu radost i na tebe.
VymazatVšechno bylo snové...
Hani, zahlédla jsem Tě u Věrky na blogu, ale netušila jsem, kde se obřad odehrál. Moc hezky jsi nám ho popsala a zdokumentovala. Znám to, když si člověk dobře přeje, ... dějou se věci. Věřím, že to byl silný zážitek, vlastně spousta zážitků v jednom dni. Krásné fotky, nádherné místo, síla okamžiku.
OdpovědětVymazatPřeji nádherné dny. D.
Moc jsem vděčná za to, že se mi překvapení podařilo.Odmenou byl dokonalý den v dokonalé společnosti ba úžasném místě...
VymazatObčas se zázraky vážně dějí...
Hned jak jsem viděla vaši první fotku z kostela, věděla jsem, že je to Neratov. Můj milovaný... Moc blahopřeju.
OdpovědětVymazatJsem moc ráda, že Neratov potěšil.
VymazatMějte se hezky.
Hani, naprosto s tebou souhlasím, že to místo vypadá naprosto dokonale! Ještě jsem nikdy podobný kostel neviděla. H.
OdpovědětVymazatHani, to místo je přesně s tím "nějakým" přesahem, které prostě člověk musí vidět v určitém, přesně stanoveném čase a pak je zapsané navždy...
VymazatHani, jsem tak ráda, že jsem si dnes přečetla tvůj přispěvek. Neratov dobře znám. Nemám ho až tak daleko a je to zcela vyjímečné místo. Blízko něj je ale místo ještě neuveřitelnějši. Malinky polorozpadlý kostelíček ve Vrchní Orlici. Tam se dějou věci. Asi tam brzy zajedu (díky tvému članku) a poreferuji na blogu. Krásným místům, magickým okamžikům a dobrým lidem zdar!
OdpovědětVymazatPa pa, Klárka.
Klári, a já se směju teď...Kde si myslíš, že byla jediná zastávka před Neratovem?
VymazatJak říkáš, neskutečné místo a já měla dar tam uvnitř stát...
Měj se hezky a užij si toho, že máš tak výjimečná místa na dosah.
♥ ♥ ♥
OdpovědětVymazatDíky, já vím, že víš...
Vymazat