motto: Žij okamžikem, protože ta chvíle kterou prožíváš, se už nikdy nedá zopakovat...

čtvrtek 15. srpna 2019

Nejlepší koupání je, když ...

Letošní léto je za mě dokonalé.
Celkem pravidelně střídá horka zatažená obloha
a díky dešťovým provazům je všechno i v srpnu
dost zelené...
Obrovské horko,
které bylo vloni,
střídají letos celkem pravidelně i teploty,
na které jsem byla zvyklá v době,
kdy jsem i já měla dva měsíce prázdnin.
Tak letos nějak víc se vracím do minulosti,
ve vzpomínkách a občas je měním v přítomnost...
Mám chuť navštívit místa,
o kterých jsem už kdysi jenom snila,
nebo se vracím tam,
 kde jsem byla naposledy jako malá...


Asi vážně stárnu,
nebo se prostě jen snažím občas rozpomenout,
jaké to bylo kdysi, 
co jsem měla ráda
a časem jsem na to zapomněla...
Tak stejně je to s vodou...
Už jako malá jsem hodně ráda plavala,
 neměli jsme ale možnost koupání v místě,
o modrých bazénech na zahradě jsme si mohli nechat jenom zdát,
tak nezbývalo, než čekat...
Na rodiče, až se vrátí z práce
a vezmou nás na rybník,
kam se ovšem muselo dojet...
Mnohdy tehdy jsme přijížděli k rybníku,
kdy všichni místní už byli dávno po večeři doma
a na rybníku zůstaly jen kačky,
které měly po dlouhém dni, kdy byl rybník v obležení,
konečně svůj klid...



Jezdívali jsme sem snad celou dobu,
kdy jsem chodila do školy,
tady jsem se učila plavat,
tady jsem skákala z vrby do vody,
tady jsem překonávala nejdelší vzdálenosti...
Pak se doba změnila,
já se odstěhovala, začala éra bazénů na každé zahradě
a já na rybník, ne úplně svojí vinou, asi zapomněla...
Až letos jsem zatoužila, vrátit se,
po letech na místo činu...
Zase, přesně jako kdysi...
V době večerní,
kdy slunce se schovalo za les,
zůstala jen tmavnoucí hladina
pár kaček, já a končící den...




Neskutečný pocit,
jako bych se vrátila v čase,
desítky let se smazaly
a já v úplně prázdném rybníce vzpomínala,
 jak jsem právě tady ukazovala rodičům svoje první tempa bez kruhu,
jak jsme odjížděli až za tmy, stejně jako letos...



A taky jsem si tam uvědomila,
že ten pocit, jaký jsem měla kdysi,
ten se zapomenout prostě nedá...


Stačí jen chtít
a jsem zase nejšťastnější třeba za možnost plavat ve večerním rybníku,
jsem ráda za to,
že zatím je pořád dost věcí,
které jsou jako kdysi,
jenom chtít a zapátrat v paměti a jsou zpět...



A jak to máte vy,
zažili jste v poslední době něco,
co vás vrátilo do minulosti, která vás i po letech pohladila?

Když o něčem dokážeš snít,
dokážeš to i uskutečnit...




12 komentářů:

  1. Já se do minulosti, která pohladí, vracím právě na chalupě. Jezdím do toho kraje, co pamatuju - naši před lety koupili stavení sousedící s máminým rodným(a na kterém teď hospodaří můj bratranec), takže od ježdění k babičce jsem plynule přešla na ježdění na chalupu (a i tam už jezdím 45 let ;-)). Takže když se vypravím někam za humna, potkávám tam své vzpomínky ...- ty hodně staré z doby, kdy jsem byla dítě, i ty o něco mladší. A jednu vzpomínku mám na zahradě - když jsme poprvé jeli se synem v kočárku do lesa (bylo mu asi půl roku), tak jsme si vydloubli cestou semenáček. Dlouho jsme ho pěstovali v květináči na dvoře a pak jsme ho přesadili do zahrady. Už je to pořádný macek (ono synovi je 25 a taky už je kus chlapa :-D) a připomíná nám, jak ten čas letí

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stání, tak to máš velké štěstí, že sis vzpomínky vlastně změnila v současnost.Díky za fajn vzpomínání.Mej se hezky.

      Vymazat
  2. Hani, krásně jsi to napsala i nafotila..návraty do dětství, pokud bylo šťastné patří k mým nejkrásnějším zážitkům..Zjišťuji, že čím je člověk starší, tím raději se vrací a když už nemůže fyzicky, tak vzpomínkami...je prima vybavovat si věci, lidi, zážitky, které si vzal čas...Měj moc krásné dny..to večerní koupání muselo být super! Inka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Inko, mi v děkuji za zastavení u mě a tvoji úvahu.
      Tak ať i tvoje dny jsou co nejhezčí.

      Vymazat
  3. Hani, návraty do minulosti mám ráda, vzpomínám často, ráda se vracím na místa, kde mi bylo dobře. Taky jsem myslela, že to patří k věku, ale nedávno při rodinném posezení vzpomínaly naše děti. Nasmáli jsme se a moc nás to potěšilo.
    Měj hezké dny, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, tak takové rodinné sešlosti jsou tím pravým vzpomínkovým místem. Myslím, že na fajn věci je nejlepší vzpomínat společně.Tak ať ty další dny přinesou jen hezké okamžiky, co bude fajn si je zapamatovat ...

      Vymazat
  4. Hani, krásná procházka a úžasné fotky. Do minulosti se také vracím ráda a ráda vzpomínám na spoustu krásných zážitků a okamžiků, jak z dětství, tak z dospělosti.
    Měj prima týden. D.

    OdpovědětVymazat
  5. Dáši, moc děkuji.Měj se fajn a ať těch hezkých zážitků je v současnosti co nejvíc.

    OdpovědětVymazat
  6. Hani tak jsem si tak uvědomila,že končí prázdniny a já se letos ani jednou venku nekoupala..ty jooo to je divné 😊..
    Návraty do minulosti mám moc ráda,pokud jsou to milé vzpomínky. Častěji vzpomínám na své sny a jejich vyplnění po čase. Moc děkuji za chvilku s Tebou.Z💙

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdeni, to je ta éra bazénů...tak třeba to ještě stihneš i venku.Nebo až o dovolené.
      Tak ať všechny sny se plní i dál.

      Vymazat
  7. Čím je člověk starší, dovolí si vracet se a užívat si to. Nebrzdí ho konvence, pocit marnosti, že něco uteče.
    Já si podobné pocity dopřávám s vnučkou, protože to už nemusím, ale chci. S vlastními dětmi na to není čas, ale s jejich dětmi už ano.
    A pak člověk skočí do louže, má záda od bahna a je zase dítětem ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Simi, přesně tak.Ja jsem teď v jakémsi meziobdobí samoty, ale nevadí mi to. Klíďo dám i tu louži a sama :-)

      Vymazat

Děkuji moc za váš čas, přidat mi pár řádků ...