motto: Žij okamžikem, protože ta chvíle kterou prožíváš, se už nikdy nedá zopakovat...

sobota 27. dubna 2019

Přání na stepi ...

V okamžiku, kdy se letošní jaro rozhodlo, že se změní na léto,
stihla jsem jsem ještě jeden rychlo výlet.
Zajeli jsme kousek od nás na Mohelenskou hadcovou step.
Vloni touhle dobou jsem tudy začínala svoji delší toulku po Jihlavce,
letos jsem se chtěla jenom projít pod slunečnou oblohou
a vidět step zase rozkvétat...




Spousta věcí byla jako vloni,
úžasný výhled na řeku z výšky,




 všudypřítomné rozkvetlé trnky a plané třešně,
přes který byl pohled do kaňonu řeky a přehrady ještě dokonalejší...







Co jsem si ale nepředstavovala a úplně mě šokovalo,
byl naprosto katastrofální úhyn mých milovaných borovic...







Vím, že sem asi nepatří, na stepích taky nebývají,
ale k tomuto místu prostě odnepaměti patřily
a navíc i ta řeka dole dostala pode nich název- "igla" je jehla-jehličí....



Tyhle pokroucené krasavice, mnohdy malé růstem,
co tu odolávaly na svazích toho nejteplejšího černého kamene- hadce
už takových let...
A přesto loňské sucho zanechalo i tady nenahraditelnou stopu...
Desítky mrtvých stromů čekají na svůj definitivní konec...



Ještěže slunce svítilo hodně 
a obraz zkázy těchto pichlavých krasavic nebyl tak obrovský...


Utekla jsem raději ještě k řece,
abych si rychle vyspravila obraz, který se mi vryl...




Řeka nezklamala, dál tekla svým klikatým korytem
a kdyby v ní bylo jen trochu víc vody,
bylo by všechno skoro jako dřív...








Není nic hezčího, než když do řeky padá slunce a kolem skal,
co žhnou jako elektrárna a sahají až do ní,  se můžete projít
a na ty roztopené tabule si můžete sáhnout...










Step jsme obešli skoro celou, 
dvě hodiny pohody uprostřed jednoho skoro letního dubnového dne.



Cestou zpět jsme vyrušili z opalování i jednu ještěrku,
kterých tu bývaly taky desítky a teď možná budou mít problém se schovat...



Bylo mi nejdřív smutno z toho, 
že spoustu hezkých obrazů už ani tady nikdy neuvidím jako dřív,
ale byla jsem zároveň ráda, že ještě spoustu věcí odolává 
a snažila jsem se je najít i tady.





Nikdy bych si nemyslela, že mým největším přáním se v poslední době stane,
aby krom zdraví, jsme měli pořád dost vody,
protože bez vody není život,
život venku, ani ten náš
a teď to všude venku začíná být dost citelně poznat...


Abychom nic nebrali jako samozřejmost,
protože samozřejmé není na světě vlastně nic,
bohužel i to si většinou uvědomíme až v okamžiku, kdy to už nejde zvrátit...


Přála bych si, abychom se uměli častěji zastavit,
víc vychutnat třeba jen to, že jsme tady.
Radovat se z obyčejných věcí kolem nás,
najít na každém dni aspoň jeden okamžik, který by stál za to si zapamatovat.
 Povětšinou jen na nás záleží, jaký budeme mít den, měsíc, rok
a pokud nám je zrovna dobře, tak mnohdy stačí, 
abychom si tento okamžik prostě uvědomili...


Je jen jeden okamžik v životě, který nemůžeme změnit
 a tím je včerejšek...



18 komentářů:

  1. Borovic je mi neskutečně líto, Hani. Jsou to mé nejoblíbenější jehličnaté stromy. Loňské sucho si vybírá svou daň a bojím se, že letos to nebude lepší. Procházka s Tebou byla opět fajn, těším se na další.
    Jindra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za doprovod, moc děkuji za milá slova..
      Užívej si taky co nejvic tyhle nejhezčí dny.

      Vymazat
  2. Děkuju, že jsi mi zase rozšířila obzory a ukázala kousek naší země, který neznám. Opravdu nádhera, pastava pro oči i pro duši. Jen ty borovice... úplně mě mrazí... vypadají jako z hororu.
    Krásné dny přeji!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To já děkuji, za chuť se mnou jít, vidět kus tohoto jedinečného kousku naší zemičky.
      Krásné jarní dny i k vám .

      Vymazat
  3. Trochu děsivé, že umírají stromy na stepi, kde se sucho a teplo jaksi očekává... Čeho je moc...
    O stepi vím, ale když jsme se tím krajem toulali, nakonec na ni nedošlo. Je to krásné místo, děkuji, že si nám ho ukázala.
    Haničko, měj hezkou neděli, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko,ctak třeba jednou....budeš tam stát taky.Vsechno v životě má svůj čas.
      Helenko přeju i tobě ty nejhezčí jarní dny.

      Vymazat
  4. Stále se má člověk čemu učit, co nového se dozvědět. O stepi jako takové slyším od Tebe fakt poprvé. Takže se zájmem jsem si vyšlápla prostřednictví fotek s Tebou. Jen ty borovice! - Veliká škoda. To sucho se začíná na vegetaci v určitých místech podepisovat.
    Stále čekám kdy tady u nás začne pršet. Zatím nespadla ani kapka.
    Klidnou neděli!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, už jsem tudy šla mockrát, psala vloni touhle dobou...
      Tyhle místa neomrzí nikdy. Jsem moc ráda, že jsem tě tudy mohla provést.
      Užívej si i ty co nejvíc nejhezčí zelené a voňavé dny v roce.

      Vymazat
  5. Hani, moc ráda jsem s Tebou šla, tato procházka je přímo dobíječ energie i na dálku. Krásné fotky plné slunce. A jako bonus, procházka kolem vody, blahodárné vody. Nádhera. Jen těch borovic je škoda.
    Přeji Ti krásnou neděli. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, vystihla jsi to přesně. Dobíječ baterek to tady určitě je.Ne nadarmo je na dosah i Dukovanská elektrárna :-):-)...
      Ale do fotek ji nedávám, mně tam vadí.
      Měj se moc a moc hezky.

      Vymazat
  6. Hani, ráda jsem se tebou Mohelskou hadovcovou stepí prošla. Když jsme byli loni v Třebíči, tak už nám na ni nezbyl čas :-(. Pokroucené borovice na skalách mám taky moc ráda a je mi líto, že i na nich už se začíná podepisovat suché počasí. My tady na chalupě taky čekáme na déšť jako na smilování, ale včera spadlo asi deset kapek a pak už nic (jen vítr, který krajinu ještě víc vysušuje).
    Měj se pěkně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, tak třeba příště se tam podíváte.foporucujiale tuto dobu, jinak je to dost vyprahlá step. Teď je to pohádka.
      Taky se měj moc a moc fajn.

      Vymazat
  7. Anonymní28 dubna

    Hezky jsem se s tebou prošla a žádný puchýř nemám! Tahle oblast je tak unikátní.
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jj.nekdy jsou takové vyšlapy fajn, pěkně v papučích, ani oblékat se člověk nemusí:-)
      Pohodové dny přeji i k vám.

      Vymazat
  8. Haní, krásno i smutno. Člověku dojde, že to, co se zdálo samozřejmostí, pevné jak skála, tak najednou nemusí být a není. Vyprahlá krajina jak v srpnu, až mrazí. Doufám a přeji vám, že u vás sprchlo. U nás ani kapka.
    Hezké dny
    Katka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kačenko, přesně, až z toho mrazí...
      Bohužel dál pokračujeme v módu bez vody, takže nezbývá než doufat.

      Vymazat
  9. Anonymní30 dubna

    Mohelenská hadcová step - můj sen. Snad bude splněn. Jsem ráda, že jsem se prošla s Vámi. Krása, jen škoda, že je vody tak málo. U nás jsou Beskydy a Jeseníky málem holé a nebo co zbylo, je napadené kůrovce. Není voda a stromy se nemají jak bránit, umírají. Zdraví Iwka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za návštěvu.Ráda jsem vám toto výjimečné místo v rychlosti ukázala.
      Bohužel tahle zkáza lesů je napříč naší zemí už asi nezastavitelná.
      Tak užijte aspoň tam, kde to ještě trošku půjde.
      Mějte se co nejlépe.

      Vymazat

Děkuji moc za váš čas a chuť, přidat mi sem i pár řádků ...