motto: Žij okamžikem, protože ta chvíle kterou prožíváš, se už nikdy nedá zopakovat...

pondělí 11. června 2018

Spletla jsem se ...

Když jsem před týdnem psala svůj poslední příspěvek, byla jsem přesvědčena, 
 že skončit tady s psaním, uchováváním obrázků, co mě zaujaly,
skoncováním s touláním a samotou uprostřed lesů a polí,
je nejlepší a jedna z mála věcí, ve které jsem si jistá...

Možná souhrou náhod- nenáhod,
spoustou čtyřlístků a kamenných srdcí, co se mi za poslední dny zase před očima objevily,
nebo možná je to letošním výjimečným jarem,
kdy se mi zdá všechno rychlejší, voňavější, barevnější, kdy slunce pálí jako o závod,
jako by chtělo aspoň jednou jaro přeskočit hned do léta...
Já jsem se za poslední dobu možná naučila tohle všechno vnímat nějak intenzivněji
a díky tomu všemu jsem si nakonec uvědomila, že i když se cítím sebehůř,
tak tyhle zdánlivě obyčejné věci mě naopak jako jediná pomocná síla dokáže zvednout
a já můžu zase dál...
Pomalu, trochu jinak, ale s vírou, že bude zase dobře,
jen chtít a nic nevzdávat...
Že by bylo škoda tuhle krásu všude kolem nevidět a myslet, že nadobro i nebe zčernalo...
Není to pravda...
Možná vážně mám schopnost vidět neviditelné a vnímat neslyšitelné...
Snad, možná, někdy, aspoň občas, trošku...stačí si spíš jen přát a chtít...
Mám ráda tyhle výlety, které mě napadají spontánně,
v rychlosti, vždycky mě ale s jistotou pohladí a nikdy nezklamou...
A tak vás zase zvu, na jednu z mých dalších cest,
kdy jsem se vydala příznačně po kolejích, kdy jim, stejně jako v životě, nevidíte konec...


A kdy si jen přejete, aby vás dovedly správně...



Když jsem tam tak stála, zaujal mě jeden fešák, 
co se vydal stejnou cestou jako já...
Uvědomila jsem si, jak jsem oproti němu vlastně ve výhodě,
že já ten svůj cíl aspoň v dálce tuším, 
kdežto on to prostě jen nevzdává a jde dál i přes překážky ...



Už jste si někdy všimli, že co šneček, to jiný domeček?
A pak že jsou všichni stejní, nejsou, stejně jako my...



Uvědomila jsem si, jak těžké je jít po obyčejných kolejích,
stejně jako v životě, člověk musí dávat pořád pozor, aby neuklouzl...



A tak mě ty koleje nakonec spolehlivě zas do slunce vyvedly,
kde svět byl hned hezčí a snad se i čas tady vrátil zpět...



Takže jsem si tady na chvilku sedla a vnímala zvláštní stopku na tomto místě...
A když jsem zavřela oči, slyšela jsem houkající vláček a dámy a pány v koloboucích 
a kluky, co drží cukrkandl v ruce a mávají z oken plných páry...


A taky jsem přemýšlela nad tím, že mám vlastně v životě štěstí,
že můžu chodit kde jen chci, že se umím dívat kolem sebe,
snít a těšit se z maličkostí...
A i když někdy nejsou všechny dny zalité sluncem,
pro ty chvíle, kdy věříte, že zase slunce vysvitne,
stojí za to si počkat třeba na lavičce u kolejí, co nikam nevedou...
A když uvěříte,
tak až kouknete vedle do trávy,
vždycky se tam i čtyřlístek objeví...


Třeba pro tu jistotu, že se vážně povede všechno, co jen budete chtít...
Stejně jako já už teď vím,
že zkusím pokračovat v tom, co mě těší už nějaký čas
a třeba svým pohledem na svět potěším i někoho kolem...
A třeba se sem občas budete vracet a budete zvědaví jako já,
kolik úžasných kamenných srdcí se mi do života ještě připlete...



PS: Mám pocit, že poslední dobou se jejich počet rapidně zvedá,
snad proto, abych nic nevzdávala, abych věřila, že bude dobře, 
nebo prostě jen proto, že bych si je přála...
Nedivím se, přeju si je vždycky, na každé cestě,
takže jen děkuji a jsem vděčná...

A vám děkuji taky, z celého mého srdce,
že jste zase měli chuť číst a jít se mnou snad správným směrem...

Člověk by nikdy neměl přestat věřit a snít,
protože bez snů by nebylo splněných přání...

 ❤


28 komentářů:

  1. Milá Hani, jsem ráda, že jsi se vrátila ke psaní a ráda se s tebou zas budu toulat po místech tobě milých. A i tentokrát děkuji za krásné fotky - ta první je podle mne takovým obrazovým vyjádřením, že na konci každého "tunelu" je světlo. A ta s lavičkou a kolejemi má úžasnou atmosféru - tam bych si chtěla chvíli jen tak sednout, koukat do zelena a nechat myšlenky těkat po všem možném
    Hezké dny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni milá, to já děkuji tobě, za podporu, za slova, za všechno...
      Budu ráda, když tě tady budu jenom těšit...
      Měj se moc hezky

      Vymazat
  2. Haničko, dobře si udělala! Když je člověku zle, žije z těch malých, úplně obyčejných radostí.
    Drž se! Měj šťastné dny, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Helenko, děkuji moc za milá slova, jsem ráda, že jsem se rozešla snad správně...
      Pohodové a slunečné dny i k vám.

      Vymazat
  3. Anonymní12 června

    I já se sem ráda chodím toulat , i když jsem z úplně jiného kraje, nebo právě proto?! Jsem ráda, že můžu...
    Přeji spoustu další chuti k výletům a víru, že bude dobře. Bude, musí ♥♥♥
    Hezké dny, Radka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Radko, jsem moc ráda, že se máte chuť ke mě vracet. Budu se snažit, aby všechny cesty se mnou byly fajn.
      I k vám posílám přání pohodových a hezkých dní.

      Vymazat
  4. Milá Hani to byla ta správná cesta...
    Ani nevíš jak moc jsi mé srdéčko potěšila. Opět nádherné toulání s Tebou jsem si užila.
    A šnečí domečky jsme zkoumali s naší malou princeznou o víkendu. A že jsme jich viděli opravdu mnoho.
    Posílám ti mnoho pozdravů a jedno veliké obejmutí.Z ♥♥♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Zdeničko, i já jsem moc ráda, že jsem v sobě našla sílu a správný směr, pokračovat tady, v tom, co mě těší a žene dál.
      Moc děkuji za slova, podporu a vůbec, že jsi...

      Vymazat
  5. Hani, to je správné rozhodnutí, choď, piš a foť. Dnešní tvé fotky a slova k nim napsaná, jsou tak významné, vypovídající. Ne vždy v životě jsou naše cesty rovné, bez zákrut a výmolů, ale ta touha po té cestě jít, ta musí být co nejsilnější. A ty ji máš, citlivě svou vírou plníš své srdce a proto vše dobře dopadne. Proč jinak by si dostávala tolik znamení? Srdce na každém kroku, čtyřlístky na očích.
    Raduj se...
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Alenko, jsi moc hodná, moc mě těší tvoje slova, ani nevíš jak. Tolik skvělých lidiček mi přeje jen to nejlepší, budu se snažit, aby i moje cesty byly stále rovnější...
      Měj se moc hezky a brzy na čtenou :o)

      Vymazat
  6. Hanka... Dakujem za krasnu rannu chvilku... Ty si to tak krasne napisala... A tesim sa, ze si sa takto rozhodla ... Velmi ti drzim palce a prajem vsetko dobre.... L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Lauri, i tobě ze srdce děkuji za podporu a slova, co mě pohladila...
      Přeji i tobě a k vám jen samé šťastné dny.

      Vymazat
  7. Haničko,
    každý v životě prožívá těžší období, ale vždy, když padne na dno, tak se musí zase vyškrábat nahoru!
    Dle tvých řádků myslím, že jsi velmi vnímavá, empatická, že máš hodnoty a priority srovnané!
    Kolem tebe je plno srdcí, čtyřlístků a virtuálních lidí, které jsou na stejné vlně, už jen proto stojí za to jít dál, psát,....žít!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Ilonko, já vím, každý jednou na své cestě stojí na křižovatce...ale důležité najít to, proč se dát tím správným směrem a co pomůže...Mě pomohl i tenhle ten virtuální svět. Moc si toho vážím.
      Díky i tobě.
      Měj se moc a moc hezky.

      Vymazat
  8. Hani, jsem ráda, že jsi zpět. Tvé fotky z toulání jsou překrásné a pohladí duši každého, kdo si je prohlíží. Díky za tvá slova, tvé příspěvky.
    Měj se krásně, Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Petro, moc, moc děkuji za tvoje milá slova. Budu ráda, když se budeš mít chuť a proč sem vracet.
      Pohodové a slunečné dny přeji i tobě.

      Vymazat
  9. Tenhle tvůj omyl Hanko, opravdu stál za to:-). Jsem ráda, že jsi tady s námi. Fotky jsou úžasné a povídání taky. Vždyť ty mne vždycky svým příspěvkem donutíš se zastavit a chvíli jen tak být, kochat se. Chybělo by mi to. Moc ti přeji jen ty Šťastné dny, se kterými jsi svůj blog zakládala.
    Henrieta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Henrietko, mám velikou radost, že jsem se vrátila. Moc byste mě chyběli všichni a vážně tohle je ten správný motor, co mě spolehlivě pomůže.
      Budu ráda, když se budeš mít chuť vracet.
      Měj se moc a moc krásně.

      Vymazat
  10. Hani, jsem ráda, že jsi zase tady a že se stále raduješ z maličkostí, které nám zpříjemňují tak rychle utíkající dny. Svá přání vysíláš správným směrem a pak za odměnu potkáváš znamení, která by někdo ani neviděl. Mně se ještě nepodařilo najít kamenné srdce, tak na příští procházce si budu něco přát....
    Věřím, že už je Ti o něco lépe a budeš nás tu nadále zásobovat Tvými krásnými fotkami z úžasných výletů.
    Přeji hodně štěstí. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. MIlá Dáši, zjistila jsem, že největší bohatství spočívá v životě ve zdánlivých maličkostech...Jsem moc ráda, že jsem se je asi naučila hledat a snad i vidět správně...
      Děkuji za podporu a tvoje návraty sem...
      Měj se taky moc fajn.

      Vymazat
  11. Haničko jsem moc ráda, že jsem se s tebou mohla toulat. Chyběla by jsi nám. Iva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Ivo, moc děkuji já tobě, za krásná slova, co mě pohladila...
      Taky měj co nejhezčí dny.

      Vymazat
  12. Haničko, písničko, vítej zpátky! To je přesně to, co tě nabíjí a byla by velká škoda se toho vzdát. Nehledě na okolnostech. To je tvůj život, kus tvé cesty! Tak proč se toho vzdávat?! Radost u tebe v srdci a nás tady za druhé straně monitoru z tvých příspěvků je nezměrná...
    ♥ K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kačenko milá, já vím, že víš...
      Někdy člověk musí u cesty nějaký čas postát,aby pak mohl zase pokračovat.Jsem ráda, že aspoň tady vím, že jdu dobře...
      Děkuji za všechno.

      Vymazat
  13. Jsem moc ráda, že jsi se rozhodla pokračovat ve svých příspěvcích o toulání se přírodou. Chodím s Tebou moc ráda. Život se někdy s člověkem nemazlí, takže je dobře mít něco, co mu pomáhá, aby věřil, že zase bude dobře.
    A to Ty máš!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Hani, to já jsem ráda za všechna tvá milá slova, že se vracíš a máš chuť se mnou dál jít.
      Přeji i tobě jen samé sluníčkové dny.

      Vymazat
  14. Hani, přesně to co děláš mi radili, že mám dělat, když jsem řešila ten svůj zdravotní problém. Být sama s přírodou, poslouchat sebe, koukat kolem sebe, vnímat slunce, myslet na hezké věci ... věřím, že to pomohlo, mě ano ;-) Krásné dny D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Dani, vím přesně, že tahle má cesta touláním, focením a ťukáním je ta pravá, pomáhá tam kde má a já můžu jít nějak dál...
      Bubu ráda, když půjdeš se mnou...
      Měj se moc a moc hezky.

      Vymazat

Děkuji moc za váš čas a chuť, přidat mi sem i pár řádků ...