motto: Žij okamžikem, protože ta chvíle kterou prožíváš, se už nikdy nedá zopakovat...

sobota 7. října 2017

Po stopách Permoníků ...

Člověk míní, život a situace mění...
Přesně tohle mě napadlo dnes, když jsem se vydala vstříc jednomu místu...
Počasí jsem si nakonec objednala a i když pršelo cestou, 
na místě už nám svítilo jen slunce nad hlavou a dělalo tenhle říjnový den pro nás hezčí...



Můj dnešní plán bylo jít na místa, 
které mám spojené od doby dětské s touto podzimní dobou.
Každoročně jsme sem jezdili s rodiči na šípky...


Bohužel od doby, kdy jsem zde byla naposledy, uběhlo snad třicet let,
takže i tady se toho moc změnilo, i cesta...
Proto jsem se na začátku spletla a vydala se nejdřív úplně jinou,
místo do kopce, neplánovaně dolů, ale podél řeky milované...


Tahle cesta tady je snad stovky let, ale já po ní nikdy nešla, až dnes...

 


A to byl vlastně i účel, abych zašla nakonec sem, kam jsem vlastně ani nedoufala, že někdy půjdu...
Sem, kde na mě dýchla minulost a to přímo hornická...

 

 


Moje kroky totiž dnes vedly do Oslavan ,
do srdce rosicko - oslavanského revíru,
kde ještě v minulém století bylo slovo "fárat" a "horník" tím nejpoužívanějším...



Šli jsem kolem jedné z posledních štol, která je ještě vidět
 a po schodech, které pamatují stovky hornických bot cestou na šachtu a zpět...



Zvláštní pocit, schody do nebe, které tu stojí i dnes, navzdory jiné době,
navzdory tomu, že všechny vchody do dolů jsou dávno zasypané,
přesto jim čas vlastně i přidal na zvláštní kráse...


Nakonec jsme i tu správnou cestu našli
a já viděla ten obraz, co mi zůstal tam někde hluboko...
Až na úplném vršku, nad korunami starých borovic, blízko mraků, desítky starých šípkových keřů...


Bohužel i tady se hodně změnilo,
cestu sem nikdo neupravuje, louky nikdo neseká, borovice pomalu usychají...
A i letošní mrazivé jaro zanechalo pro mě největší zklamání,
protože obrázky červeně obsypaných šípkových keřů, které mám spojené s tímto místem,
kvůli kterým jsem sem hlavně šla, se nekonaly...



 Nakonec jsem ale i pár červených pokladů přece jen ulovila


a navíc tenhle pohled, co po desítkách let i dnes stál za to...


A zazvonil zvonec a ... 
pohádky s nádechem starých časů je konec...


Nikdy nevzdávejte dopředu žádný plán nebo cestu,
když budete chtít, ukáže se vám jiná, mnohdy lepší, ta  kterou si zasloužíte, přesně teď a tady...




24 komentářů:

  1. Fotky s atmosférou! Tak to mám ráda. 😊

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám vždycky radost, když moje focení má smysl,když obrázky potěším někoho dál.Děkuji moc za milý komentář.H.

      Vymazat
  2. Schody porostlé mechem a ani není vidět kam vlastně vedou. Trochu tajemné a překrásné.
    Hezkou neděli Hanko.
    Henrieta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, pohled na tyhle schody jsem dostala prostě za odměnu.Taky mě úplně dostaly.
      Děkuji za další zastavení u mě.H.

      Vymazat
  3. Hani, hned z první fotky jsem poznala, kam jsi zamířila :-) S dědou, bratrancem a sestřenicí jsem chodívala často na procházku po břehu Oslavy kolem štoly a pak po schodech nahoru užit si ten krásný výhled. Jindy naše kroky mířily na Kovářík,odkud jsou Oslavany taky jako na dlani :-) moc hezké fotky! Děkuji za návrat do dětství :-) K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Karli,jsem tak ráda že ses prošla znovu a vybavila si hezké vzpomínky.Je tolik hezkých míst kolem, díky za tvůj tip,musím kouknout,tam to neznám já.H.

      Vymazat
  4. Hani, procházku s Tebou jsem si opět užila. Na tato místa se pravděpodobně nikdy nepodívám, ale je tam nádherně. Moc povedené fotky, mají krásnou atmosféru.
    Přeji příjemnou neděli. D:

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, je fajn, že jsi šla zase se mnou.Mám radost, že jsem tě potěšila ;)Měj se moc hezky.H.

      Vymazat
  5. Na fotoprocházky s tebou chodím ráda a tahle nebyla výjimkou. Schody mají skutečně atmosféru a výhled z vrcholu je moc pěkný.
    Krásné podzimní dny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, jsi tak hodná...mám obrovskou radost, když energii z mých cest můžu předat dál.
      Pohodové další říjnové dny.H.

      Vymazat
  6. Pěkný den, opravdu krásná pohádka... krásné fotky a pohledy na místa, která nám nejsou tak vzdálená, ale nikdy jsem je nenavštívila... :)
    Mějte krásný říjen, Peťka :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc ta návštěvu a milé řádky.Jsem ráda, že jsem se výletem trefila ;).Hezké dny.H.

      Vymazat
  7. Zvláštní místo, které má atmosféru. A ty schody až do nebe...
    Hani a u nás je všude letos tolik šípků, což prý značí, že bude hodně silná zima.
    Měj zlatavé dny.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, ty šípky i ostatní plody bohužel jarní mráz úplně zahubil...Ale i bez těch rudých pokladů tam bylo skvěle.H.

      Vymazat
  8. Hani, moc ráda se s Tebou, prostřednictvím fotek, navštěvuji ta krásná místa , která u nás jsou.
    Díky za ně.
    Měj se hezky, Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, a já jsem moc ráda, že se ti toulání se mnou líbí...
      Hezké i další dny přeji.H.

      Vymazat
  9. Haničko, i bez šípků to je moc krásné místo. A ty schody, ty jsou dokonalé!
    Přeji hezký večer, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, jsem ráda, že mě tohle místo po tolika nezklamalo a vám se taky líbilo...
      Slunečné dny i k vám.H.

      Vymazat
  10. Hani, krásne fotky. Tie machové schody sú supeeeeeer.....D. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Danko, je pravda,že mechové schody byly ten den pro mě taky největším dárkem...
      Měj se hezky.H.

      Vymazat
  11. Tak jsem zase byla s Tebou v místech, která neznám . Dýchají naší českou krajinou.
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  12. Hani, děkuji,že jsi se mnou šla, díky, že se líbilo.H.

    OdpovědětVymazat

Děkuji moc za váš čas, přidat mi pár řádků ...