motto: Žij okamžikem, protože ta chvíle kterou prožíváš, se už nikdy nedá zopakovat...

úterý 24. října 2017

Když se nemusí vstávat ...

Znáte ten pocit, když vstáváte s tím, že nikam nemusíte,
nikam nespěcháte, že se můžete otočit na druhý bok, nebo prostě dělat cokoliv se vám zlíbí?
Aby bylo lepší ráno i třeba celý den, abyste dělali jen to co chcete, žádný čas, žádné musíš...
Nebo to máte povětšinou jako já, že sice tohle všechno vnímáte, možná byste si i přáli,
ale ten vnitřní hlas, tam někde uvnitř našeptává-
"vstaň, víš, co je všechno třeba a nutné a mělo by se, vždyť přece nemůžeš promarnit den"...
Věčné dilema se kterým bojuji celý život a více méně vždycky vyhrává Našeptávač.


Před dvěma dny jsem vstávala do mlhou zahaleného rána,
takže vyburcovat se k nějaké činnosti bylo o to těžší 
a pocit dnes to vyjde, dnes vstávat budu až... na chvilku i u mě vítězil.
Mám to štěstí, že pouhým otočením na jiný bok vidím do koruny borovice,
kde mám díky desítkám ptáků, co přilétají do krmítka vlastně už celoročně,
 skvělou ranní podívanou, které se ani sebelepší program v televizi nevyrovná...



No může být lepší pohled z postele než na tyhle drobné opeřené zázraky
co snídají u nás pravidelně a rádi?





A tak jsem pro tentokrát udělala výjimku a jen ležela a koukala ven...
Vlastně ne, přece jen jsem vstala , aby mi můj obrázkový parťák tyhle krasavce zvěčnil...






Už jste někdy v deseti stupních dřepěli v pyžamu na balkoně s okem na hledáčku a čekali,
který z odvážlivců přece jen přiletí blíž? 
Jsem blázen, vím, ale když oni jsou tak krásní ... :o)


A když už jsem skoro přimrzala k dlažbě,
byl čas na zahřátí....
Jiný by asi skočil zpět do té postele, protože přece nikam nemusí,
bohužel u mě opět vyhrál pan Našeptávač...

Sýkorky mě ale inspirovaly a šla jsem snídat i já.
Tedy slunečnice zrovna k snídani nemusím, 
ale zahřála jsem břicho, oko i srdce jinak....
Do břicha snídaní, co sladce medově pohladilo,
  srdce plamenem svíčky, které miluji a mám jich plný byt
a oko?- no přece tím nejlepším pohlazením pro každou mámu...



Takže i když mi to nicnedělání opět nevyšlo,
přesto to bylo ráno jiné, pohodové, co si asi zase zapamatuji...
A jak to máte vy? 
Už jste si někdy nadělili den, který jste celičký věnovali sobě, nicnedělání 
a neřešili jste čas, ani žádné Našeptávače klasického zaběhnutého žití?
Já věřím, že se mi to jednou povede a takový den zažiji...
Slibuji to sobě a podle hesla : "Jaký si to uděláš, takový to máš":
to dám...chci...jednou...určitě...

Každé ráno začíná nová kapitola vašeho příběhu. Snažte se ji napsat co nejlepší...



19 komentářů:

  1. Milá Hani i já mám bohužel svého našeptávače..a ten hrozný seznam co se mi pokaždé vytvoří v hlavě..uff. Občas jsou ty rána krutá.I když den kdy nic nedělám a hlavně nechci 😉 dělat se mi někdy poštěstí. Říkám tomu pyžamový den...A tvůj začátek dne byl opravdu nádherný. Přeji ti mnoho takových dnů.
    Měj se moc krásně.Z❤

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdeni,přesně,pyžamový den...tak to neznám ;).Ty seznamy v hlavě jsou pohroma.Tak ať máš aspoň ty seznamy co nejratší.Měj se hezky.H.

      Vymazat
  2. Máš moc hezký výhled po ránu Hani a sýkorky i u nás jsou ve velké oblibě. Já už si mohu dopřávat lenošící dny kdy chci, ale vlastně stejně toho nijak nevyužívám. Když se probudím, v posteli nevydržím, hned vstávám. Ale když se mi něco nechce (třeba žehlit) tak to klidně s čistým svědomím odložím na druhý den :o)). To je tím, že už doma nejsou děti. To je takové - nemusím, ale chci. A já stejně nejraději lenoším s knížkou, pletením či háčkováním u pěkného filmu.
    Měj se hezky a určitě si občasné nicnedělání dopřej, je to ku prospěchu.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko,děkuji.Je mi jasne,že ty taky nejsi asi ten spravny adept na nicnedelani ;).Ale jak říkáš,měli bysme se to aspoň občas naučit.Tak ať máš další dny co nejhezčí.H.

      Vymazat
  3. No, tohle prostě nesmí číst můj muž. Prý neumím odpočívat a nic nedělat... Je pravda, že si nicnedělání užiju nejvíc, když někam vyjedeme.
    Jako vždy krásné fotky a hezké čtení!
    Hani, měj příjemný den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko,vítej v klubu;).Ale zas ten hřejivý pocit,kolik toho člověk v jeden den zvládl:)).
      Tak ale ať i těch více pohodových dní máš co nejvíc.H.

      Vymazat
  4. Mam to hodne podobne:-). Kdyz uz mam skutecne volno, mam take i seznam, co vse chci udelat. Jsem ten typ, co se svymi plany ridi, takze odpocinek prichazi obvykle az po velke sichte. Nicmene miluju pocit, ze nemusim: vstavat, nikam jet, dodrzet termin. To mi staci. Preji vice podobnych ran. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marcelko,to už je asi úděl nás ženských, neumíme vypnout,naplánovat to "nic".
      Snad se nám to ale jednou,na jeden den aspoň na zkoušku povede.Užívej dny,ať už jsou volné nebo plné věcí ze "seznamu";).H.

      Vymazat
  5. Sice mám taky našeptavače, ale dost často ho přemluvím. Ale je pravda, že pak v podvědomí stejně zůstavá takový ten vyčítavý pocit, že jsem měla a neudělala. To je možná ještě horší, než když našeptavač vyhraje a z té postele mne vyžene ;-).
    Sýkorky mám moc ráda a tobě se je povedlo krásně zachytit
    Hezký den

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni,právě ty výčitky :(.Ale o tom to právě je,nedopustit,aby to naše rozhodnutí NIC pak nijak pokazily.Taky se měj a užij další dny co nejlépe.H.

      Vymazat
  6. Hani, Našeptávače mám také a tak prolenošit den umím jen mimo domov, ale vlastně tam chodíme zase do přírody, takže také nelenošíme. Mám pocit, že stále je co dělat, teď se chystám umýt okna, jeden den v patře a v sobotu dole. No, stále je co dělat, takže den pro sebe mi také moc nevychází. Máš krásné výhledy z postele. To musí být nádhera, pozorovat tato stvoření.
    Přeji krásné dny. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši,děkuji za další milé řádky.
      Koukám, že naše parta he tady značně vzdálená od ideálu aspoň jednoho dne NIC nemusíš...
      Ale zase ten pocit,jaké jsme šikulky,že jsme toho tolik daly a přitom ani nemusely:)).
      Užij si všechny dny co nejlépe.H.

      Vymazat
  7. I když si řeknu dnes nebudu nic dělat, tak vím, že stejně budu. Ale jsem už na tom stejně jako Alenka ze Štěstí v mém životě, takže v podstatě už se nějakými výčitkami netrápím a beru s nadhledem, když naplánované nesplním :-).
    Tvoje ptačí fotečky jsou prima.
    Měj se moc hezky a přeji příjemné dny!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani,přesně jak píšeš.Hold ten výsledek,že je zvládnuto,uděláno,zařízeno nakonec stejně zahřeje.Jinak ranní ptačí nálety jsou pro mě za odměnu a skvělým nastartováním dne.Taky se měj co nejlépe.H.

      Vymazat
  8. Ahoj HANIČKO, našeptávač kolem mne krouží každý den a musím napsat, že se mu daří.Ne, že bych splnila vždy, to co mi říká, ale popravdě snažím se. Snažím se, že si i sama řeknu dost, všechno na mne počká, nikam nic neuteče, ale udělat si celý den jen tak sama pro sebe se mi dlouho nepodařilo.Výhled z postele máš krásný, to se to probouzí do nového dne. Přeji ti jen samá krásná ranní vstávání. Iva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivi,děkuji moc za milé řádky.Jsem ráda,že v tom nejsem sama.Snad se nám to jednou podaří a den bude jen o nás...
      Měj všechny dny co nejhezčí.H.

      Vymazat
  9. :o) Haní, s našeptávačem jsem se již zkamarádila. Uvaříme se spolu ještě v pyžamu čaj, vypijeme si ho spolu. Čteme si spolu knížku, lebedíme si na terase či v posteli, malujeme spolu andílky, píšeme příběhy, vytváříme dekorace, uvaříme si něco dobrého k mňamce, zapijeme to vínkem a ... jednoduše si užíváme volné chvíle. Není jich mnoho a proto když jsou, tak si je spolu naplno vychutnáme. Bez výčitek, s až dětskou radostí :o)
    Držím pěsti ať navážeš také takovéto přátelství! Šanci máš hned příště! Trénink dělá mistra.
    Katka ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Katko milá, vždyť ty víš, že jsi pro mě vzorem ;).Ale jojo,snažím se,jak píšeš, našlápnuto už mám a jednou ten pyžamový den zažiju,vím to ;).Trénuju a to dám...jako spoustu dalších věcí,co dřív pro mě byly nedostižnými sny...Moc děkuji za povzbuzení.Měj se moc fajn.H.

      Vymazat
  10. Ten pocit znám, ale nejsem si jistá, že na něj vzpomínám v dobrém. Bylo to v době, kdy jsem podepsala výpověď dohodou po tom, co bývalý zaměstnavatel snižoval stavy. Nejdřív jsem nechtěla, ale pak jsem řekla, že nebudu dělat problémy. Jenže začala pandemie a najednou nikdo lidi nechtěl. Upřímně na to fakt nerada vzpomínám.

    OdpovědětVymazat

Děkuji moc za váš čas a chuť, přidat mi sem i pár řádků ...