motto: Žij okamžikem, protože ta chvíle kterou prožíváš, se už nikdy nedá zopakovat...

středa 27. ledna 2016

Naděje umírá poslední ...

Dnes mi do mailu přišla jedna zvláštní pozvánka...
Je to už pár let, co jsem našla jednu spřízněnou duši,fajn ženskou,co má ráda kytky jako já a je taky mámou...
Roky utíkaly a každá jsme si žili svůj život, věděli jsme o sobě, ale nikdy nebylo dost času, příležitosti a tak....abychom se zase viděli.
Až v loni před vánoci, chtěla jsem vědět jak se má, co děti...
A pak mi přišla jen krátká zpráva, že její život je jinde, bydlištěm se stala pro ni a jejího syna nemocnice, oddělení dětské onkologie...

Čekáte zprávy, takové ty, co chodí před vánoci všem a pak přijde strohá sms,
volání o pomoc, že vše je jinak, že nic není jak bývalo a už nikdy nebude ...
Že i věda je v koncích, nic nepomáhá...
Ale přes všechny negativní prognozy a hromadu bolesti už dnes vím,
 že jim ale zůstalo to nejdůležitější-
víra v to, že se třeba někdo spletl, že se dá vše zvládnout, zvrátit osud, nebo aspoň oddálit.
Tím lékem je ted nejvíc obrovská pomoc lidí, kteří podrží, nabídnou pomoc, 
nebo jen budou držet palce a nebudou jen litovat.
A tak se pokusím i já, protože nikdy nevíte...
Kéž by se mohly vyprázdnit všechny nemocnice a žádná máma už nikdy 
nemusela volat o pomoc pro svoje dítě...


Proto si jdu užít ty svoje miláčky a i když je to s nimi občas těžší, jsou v životě nejvíc...
Jsou moji, štastní a ZDRAVÍ.. 



Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji moc za váš čas, přidat mi pár řádků ...