Dnes mi do mailu přišla jedna zvláštní pozvánka...
Je to už pár let, co jsem našla jednu spřízněnou duši,fajn ženskou,co má ráda kytky jako já a je taky mámou...
Roky utíkaly a každá jsme si žili svůj život, věděli jsme o sobě, ale nikdy nebylo dost času, příležitosti a tak....abychom se zase viděli.
Až v loni před vánoci, chtěla jsem vědět jak se má, co děti...
A pak mi přišla jen krátká zpráva, že její život je jinde, bydlištěm se stala pro ni a jejího syna nemocnice, oddělení dětské onkologie...
Čekáte zprávy, takové ty, co chodí před vánoci všem a pak přijde strohá sms,
volání o pomoc, že vše je jinak, že nic není jak bývalo a už nikdy nebude ...
Že i věda je v koncích, nic nepomáhá...
Ale přes všechny negativní prognozy a hromadu bolesti už dnes vím,
že jim ale zůstalo to nejdůležitější-
víra v to, že se třeba někdo spletl, že se dá vše zvládnout, zvrátit osud, nebo aspoň oddálit.
Tím lékem je ted nejvíc obrovská pomoc lidí, kteří podrží, nabídnou pomoc,
nebo jen budou držet palce a nebudou jen litovat.
A tak se pokusím i já, protože nikdy nevíte...
Kéž by se mohly vyprázdnit všechny nemocnice a žádná máma už nikdy
nemusela volat o pomoc pro svoje dítě...
Proto si jdu užít ty svoje miláčky a i když je to s nimi občas těžší, jsou v životě nejvíc...
Jsou moji, štastní a ZDRAVÍ..
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc za váš čas a chuť, přidat mi sem i pár řádků ...