V zámku a podzámčí ...

Poslední dobou se toulám většinou v lese, v polích a u řek.

Před pár dny jsem se rozhodla pro změnu,

zatoužila jsem vidět rozkvetlé rhododendrony v zámecké zahradě.

A tak jsem se vydala, navzdory předpovědi pro propršené dny,

k zámku nejbližšímu- do Náměště nad Oslavou.

Proběhla jsem náměstím a šla už pak zase jenom sama,

ale myslela jsem i na vás,

tak pojďte a můžete mít výlet jako já...

Přešla jsem přes unikátní obloukový most s barokními sochami,

most, který je naším moravským Karlovým a

který je krom zámku, nejtypičtějším znakem města...

Zamávala jsem kačenám na řece Oslavě a čápům na nejvyšším komíně

a vydala se zalitou cestou vzhůru k zámku.

A tam jsem si zahrála na zámeckou paní,

která se šikovně vyhnula všem, kteří se předzámčím jen mihli...

Nechtěla jsem vůbec dovnitř,

procházela jsem se ztichlou zahradou a vychutnávala ticho, klid a jarní barvy...

Celá zahrada byla předpisově vysekána, až na jedno místo,

kus, který tu byl ponechán,

 pro zámeckou paní,

pro mě, pro všechny, co milují kopretiny, stejně jako já ...

Je libo posedět po staletými lípami?

Nebo obdivovat krásu kaštanů, které jsou jako orchideje ?

Musela jsem i blíž nakouknout,

tam, kde mým snem bylo vždycky provádět,

nebo se aspoň vdávat...

Ani jedno se mi bohužel nesplnilo,

ale pro dnešek to vyšlo,

chtěla jsem být sama na zámku

a to se mi podařilo...

Navíc oproti poslední návštěvě před dvěma roky,

na mě čekal bonus opravené fasády

a pohled tedy hodný pro zámeckou paní...

Nakonec i počasí při mně zase stálo

a dominanta města se mi ukázala v dokonalém obraze...

Není nad to si občas naplánovat, třeba jen na pár chvil, výlet tam,

kde už jste byli mockrát,

může se stát, že když si budete přát,

bude vás tam čekat překvapení,

nebo zcela určitě uvidíte vše jinak než kdykoliv předtím...

Tak ať všechny další dny jsou milým překvapením ...

❤

A cestou zámeckou ...

Minule jsem vás zavedla do míst skrytých pod zemí

a dneska vás zavedu na slunce, mezi vůni, i do zámeckých komnat.

Dalším zastavením při sobotním výletování

byl zámek Lysice.

Po dlouhé době jsme absolvovali i prohlídku

a k mé radosti jsme si mohli zase po x letech obout papuče- "Leštičky",

které už dávají, dle reakcí i ostatních, málo kde.

A já si to užila jako kdysi...

 

Měli jsme štěstí i na průvodkyni,

která by mohla být snad i moje babička

a taky se k nám tak snad i chovala,

ale její elán a paměť, by jí mohli závidět o polovinu mladší...

O zámku věděla snad i to,

co se tam nikdy nestalo,

povídala a povídala
a díky tomu jsme tam i strávili o půlku víc času,
než bylo v plánu,

ale zase na ni nikdy určitě nezapomeneme...

No, kdy se vám to v životě stane,

 aby vám několikrát během vyprávění nějaký průvodce popřál jenom tak-

 ať jste šťastní, spokojení,

ať si vážíte každého dne, který vám je dopřán,

ať se vám v životě daří

a ať se vám  hlavně nemoci vyhýbají...
Prostě pohádková babička,
tedy spíš dáma,
co se dneska snad už ani nerodí...

Prohlídka to byla jiná, neobvyklá,
taková zvláštně mile lidská,

ale myslím, že nelitoval nikdo.

Lysice si tak bude naše skupinka pamatovat dlouho,
a to tedy nejen díky vyhlášené zahradě,

která nás čekala ještě na závěr...

Kde moje "ááách" bylo slyšet snad stokrát...

Jedinečný a výjimečný ochoz 

je tak dokonalý,

že mi nevadil ani zub času,

co byl dost viditelný na každém kroku...

Ale jako celek je to prostě pohádka...

A když se k tomu přidají ještě tyhle voňavé krásky,

ucelený obrázek o tomto malém městečku s výjimečným zámkem,

prostě nemůže vyjít jinak než na výbornou...





Takže kdo jste nebyli,

jeďte a užijte si to tak,

jako my jedno letní, srpnové odpoledne...

Svět je jako kniha

a ti co necestují,

přečetli pouze první stránku...

❤