V tuto dobu nakvétají moje nejoblíbenější růže- ty plané, šípkové...
Když jsem se snažila alespoň trochu zachytit jejich krásu,
okamžitě mně naběhly rýmy pohádky, které jsem se učila jako úplně malá.
Rýmy mi v hlavě zůstaly už napořád,
možná abych je pak učila i svoje děti,
které je recitovaly snad od tří let po mně...
Krásné rýmy z knížky Šípková Růženka staré dnes už víc než půlstoletí určitě.
Rýmy tak jednoduché, jako květy té nejkrásnější růžičky na světě:
Jednou se jednomu králi narodila panenka
a že růže rozkvétaly, říkali jí Růženka...
Dávno byla ještě malá, vyběhla si po schodech,
když si v hradní věži hrála, náhle stojí, tají dech.
Vidí síň v ní starou babku, které přede dlouhou nit,
vrčí kolo kolovrátku, slyší babku promluvit:
"Co tak dupeš? Počkej ztichneš, ztichne s tebou celý hrad,
v zahradě se o trn píchneš a budete všichni spát ! "
Všechny růže, záhon celý, král dal z parku vykopat,
jenom jednu zapomněli, rostla u rozbitých vrat.
Růženka pak vyrůstala, až jí bylo dvacet let,
jednou z hradu pospíchala, vidí u vrat růže květ.
"Růže, tu jsme neviděla",
Růženka se naklání, náhle trn se dotkl čela
a Růženka spí a spí...
Usnula tam tvrdě spící, usnul s ní i celý hrad,
král, královna, služebníci, kuchař, stráž u hradních vrat...
Čas plynul, jen šípek voní, všichni spali, spali dál,
když tu jednou, na svém bílém koni, švarný princ se ubíral.
Vidí dívku, čelo, oči, všechno šípkem obrůstá,
tu ze svého koně skočí a líbá ji na ústa.
Růženka se probudila, probudil se celý hrad,
nu a slavná svatba byla, já byl taky tancovat.
A zazvonil zvonec a pohádky je KONEC ...
Je fajn si občas vzpomenout na něco, co jste už málem zapomněli,
ale tam někde hluboko zůstalo, aby se připomnělo v ten pravý čas a na správném místě...
