motto: Žij okamžikem, protože ta chvíle kterou prožíváš, se už nikdy nedá zopakovat...

neděle 18. dubna 2021

Ve Svatém Jánu...

 Ať se snažím jak chci, nestíhám,
čas běží stále stejně,
 ale pro mě zdá se mi nějak rychleji... 

Jarní dny, co jsou tedy letos spíše podzimně zimní,
 utíkají jako splašené,
já stále fotím,
pořád se něco děje,
ale nestíhám si zde tyhle chvíle bohužel ukládat hned,
ale lepší někdy než jindy...
Tak stejně tak i dnes, s dvoutýdenním zpožděním,
vrátím se s vámi na místo,
které jsem měla ve své mysli dávno, 
jen založené na stránce " Jednou, snad jednou..."
a prostě tady být musí.

Když jsem před lety obdivovala místa kolem Berouna
a celý Český kras na stránce dnes už neexistujícího blogu Moniky z Kopečku,
do paměti se mi zapsalo i místo,
kde genius loci na mě dýchal z každého obrázku.
Tenhle sen zde být a zažít, 
mi byl splněn možná tedy taky příznačně na Velikonoční neděli,
kdy předpovědi počasí vybízely spíš zalézt za kamna,
ale my to nevzdali a vyjeli jsme navzdory předpovědím,
 do výjimečné vesničky v srdci krasu,


Sice tmavá obloha nad hlavou nevěstila zrovna dokonalou atmosféru,
ale když jsme zaparkovali a já vystoupila z auta,
okamžitě jsem věděla víc než jistě, že jsme tady zase správně, 
přesně tento den a že i ty moje obrázky vyjdou.


Jindy otevřený kostel jsme obhlídli jen zvenku,
stavbu kláštera hned vedle jsme zase raději minuli,
proč nám nebylo ani jednomu dobře v jeho blízkosti,
jsme zjistili až později,
neboť tenhle klášter byl v padesátých letech vězením...
Šli jsme raději rychle nahlédnout do vyhlášené jeskyně s léčivou vodou,
která zaujala mě, tedy spíš myšlenka na uzdravení,
že třeba právě ona pomůže i mým očím,
vždyť zkusit se má přece všechno
a třeba...



Tak jsem se s očima od ledové vody,
teď ruku v ruce. oba společně s černými mračny nad hlavou,
vydali vzhůru na skálu nad klášterem,
kde k nebi ční kříž jako znamení...


Když jsem hned na kraji lesa uviděla tyhle modré posly jara,
hned jsem se zase smála na hledáčku,
protože podléška je pro mě každoročním jarní, pohlazením.
Myslela jsem na ně pár dní před tím,
že tady v Čechách vůbec netuším, kde je hledat...
A tady jich byly najednou koberce lemující klikatou cestu vzhůru,
tak že by zase přání na počkání?


Kolik lidí už asi tyhle staré kořeny překročilo?
Kolik lidí už míjelo tyhle dokonalé mezníky cesty uprostřed lesa,
kdo si jich všimnul a kdo je jen minul?


Vyšplhali jsme se až na úplný vrchol
a tam, kde cesta končila v nekonečnu,



se před námi otevřel výhled za odměnu... 


krása, až se dech skoro zastavil...


Svatý Jan pod Skalou,
vesnička vklíněná pod úpatím kopců Českého krasu,
výjimečné místo s neskutečnou atmosférou.


Stáli jsme tam nahoře v jarním větru,
kde mraků jsme se zase mohli dotknout
a modré nebe nad hlavou bylo v ten moment jako na objednávku...





Při pohledu okolo obyčejný svět zmizel,
zůstal jen pocit nekonečna,
jak malí jsme my a naše životy ve srovnání s přírodou kolem...



Když jako zázrakem černé mraky plné deště zmizely
a na skalách nám zmrzlé ruce ohřálo slunce,
sednout si na chvíli na tohle místo byla skoro povinnost...



Je úžasné, jaká dokonalá místa máme v té naší malé zemičce,
je skvělé mít možnost v těchto místech být,
sami nebo s někým, kdo cítí spoustu věcí stejně
a snad díky naší vděčnosti si je vychutnat v dokonalém obraze...


Chvíli jsme tam seděli a nasávali aspoň na okamžik pravé jaro
a s přeletem posledního dravého ptáka nad údolím,
jsme pak sestupovali zase dolů,
neboť mi něco našeptávalo,
že brzy se obrazy změní...


Jako by ten den vše na nebi někdo nad námi řídil a věděl,
že ještě chci ale sáhnout na skálu,
co tomuto místu dala jméno,
tak postupně zatáhl oblohu, ale až jsme sestoupili dolů.


Zbývalo mi už jen dotknout se pravěku,
dotknout se neživě živé historie...



Pak ještě poslední pohled vzhůru na kříž u modrého nekonečna,
nebe definitivně ten den opět ztmavlo
a na přední sklo auta začaly dopadat první kapky mrazivého deště...


Myslím si, že tohle místo budu mít taky navždycky spojené jinak než většina lidí,
co tu asi kdy byla.
Nebudou to obrazy davů lidí,
kteří tohle místo každoročně navštěvují.
Pro mě bude tohle místo spojené s jedním výjimečným odpolednem,
v roce, kdy i volně se nadechnout je splněným přáním,
kdy se přání plnila v mrazivém jarním dni před velikonoci
a každý obraz,
který se mi v hledáčku ukázal,
 byl zase za odměnu...

Nezáleží na tom, kolik toho v životě máme,
ale na tom, s kým a jak si to užíváme...



22 komentářů:

  1. Haničko, i já znám tohle místo jen z fotek, proto moc děkuji za tvou reportáž! I když počasí nic moc, užila jsem si ji.
    Přeji jen hezké dny, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helnlo, js ráda, že jsem tě mohla vzít s sebou.Měj se taky hezky.

      Vymazat
  2. Hani hezká vesnička. A ten krásný mezník...Děkuju za výlet s Tebou. Zdraví Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Js ráda, že jsem tě potěšila.
      Hezké dny i k vám.

      Vymazat
  3. Hani tvoje fotky jsou dokonalé jako vždycky! Ano je to naprosto neskutečně nádherné místo. Já tam poprvé byla před víc jak třiceti lety a naposled předloni a doufám, že se tam zase brzo vrátím 🙂

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vlasti, moc děkuji, jsi milá. Jsem ráda, že ses měla chuť i se mnou na skály vydat.

      Vymazat
  4. Ahoj Hani,
    tohle místo znám jen z fotek, ale říkala jsem si, že Příbram není tak daleko, abychom si tam nemohli udělat výlet, tak snad někdy o volnu...Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gani, máte to taky skoro ta humny, tak zkuste zajet, dokud tam nebudou davy...
      Měj se fajn.

      Vymazat
  5. Byla jsem tam vloni v srpnu, v jedno pozdní horké letní odpoledne, sice ne uprostřed davů lidí, ale pár jsme jich cestou dolů i nahoru míjeli. Úchvatné místo s nádherným výhledem bylo za odměnu po náročném výšlapu v nesnesitelném horku. Ale stálo to za to. Mezníku jsem si všimla cestou dolů, jeho fotku mám u článku na blogu ...
    Pro tebe to muselo být opravdu výjimečné odpoledne, když se mraky rozestoupili a ukázaly nádherné výhledy plné slunce a bílých mraků. Na to se opravu nezapomíná ... fotky jsou úžasné !!!
    Přeji hezké snad už brzy jarní dny, Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jity,díky za vzpomínky. Je zo hák píšeš, bylo to pro nás za odměnu.

      Vymazat
  6. Krásný výlet, krásné fotky, momenty na které se nezapomíná.
    Hani, ať ti to stále šlape ruku v ruce se štěstím a láskou!
    Opatruj se.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, jsi moc hodná. Taky ti přeji jen samé šťastné dny.

      Vymazat
  7. Hani; ty fotky !!!Ty s oblohou ..... krásný výlet jsi zase měla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, díky za doprovod. Měj se taky co nejlépe a užij si jaro jak nejvíc to půjde.

      Vymazat
  8. Hani, krásné fotky z krásného místa. Byli jsme tam dávno, už je to spousta let, tak jsem si ten výlet ráda připomněla. A ta voda - tak je určitě zázračná...
    Krásné dny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, tak to jsem moc rada, že jsi se mnou už tradičně měla chuť jít.
      Hezké jarní dny i tobě.

      Vymazat
  9. Tohle místo má opravdu zvláštní kouzlo. Byli jsme tu asi před dvěma lety a vyrazila bych hned znova. Celá oblast Českého krasu je mi velmi blízká, rádi a často se sem vracíme.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, je tu krásně.
      Tak ať i u vás je co nejvíc dní takových.

      Vymazat
  10. Haničko Svatý Jan pod Skalou je krásné místo. Také jsem ho navštívila a vidím, že si tuto návštěvu budu muset zopakovat. Přeji ti hezký víkend. Iva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivi,určitě stojí tohle místo za zopakování. Měj se hezky.

      Vymazat
  11. Haničko, to je krásné místo a ještě krásněji nafoceno:-) přeju ti krásný vstup do nového týdne;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za návštěvu a milá písmenka.
      Mávám na Valašsko.

      Vymazat

Děkuji moc za váš čas a chuť, přidat mi sem i pár řádků ...