motto: Žij okamžikem, protože ta chvíle kterou prožíváš, se už nikdy nedá zopakovat...

čtvrtek 14. července 2016

Liščímu nebezpečí navzdory ...

Vybrala jsem tento zvláštní nadpis záměrně, 
protože každoroční borůvkovou radost nám zkazily letošní zprávy.
Před pár týdny se objevily informace, že letošní rok není doporučeno kvůli liškám,
 v českých lesích téměř nic sbírat.
Zejména ne borůvky.  A o tom to celé je...

Prý je možno z liščí moči, kterou takové borůvkové keře potřísní,
na člověka přenést nebezpečné střevní problémy, končící prý až smrtí.
Jediná možnost, jak se tomu bránit, nic nejíst v lese. 
Bakterie nákazy je možno zničit jen tepelnou úpravou.


Jsem typ, co jakýkoliv sběr v lese je pro mě relax, neskutečná radost a to od mala.
Je pravda, že i když v borůvčí dřepím hodiny a hodiny, 
ruce mám jako vykoupané v inkoustu, ale pusa je čistá.
Vzpomínám na doby, kdy jsem jezdívala s taťkou na sběr do jižních Čech, už jako malá.
Protože mamka nemá nijak zvláštní potěšení z dřepění v modrých kobercích
 a já zdědila lásku k padajícím kuličkám do plecháčku od taťky, jezdili jsme spolu. 
Byli jsme vždy za exoty, protože jsme byli jediná dvojka- otec a školou povinné dítě.
Musela jsem na konci na povel taťky sníst povinně aspoň hrst modrých kuliček,
 aby nebyl před ženskýma za tyrana,
když jsme za celý den pak vycházeli z lesa s plnými konvičkami 
 a já před tím s úplně vyleštěnou pusou.
Je škoda, že nic není jako dřív, v lese člověk potká zakleknuté většinou jen bábinky, nebo lidi,
 co trhají borůvky jen na kšeft. Což však já nikdy nepochopím, protože než se takový čtvrtlitrový plecháček naplní, je to někdy i třičtvrtě hodiny práce, tudíž, co by ty borůvky musely skutečně stát, 
pochopí a ocení jen člověk, který taky někdy klečel v borůvčí ...
A navíc, ty kupované chutnají nějak jinak a ty z obchoďáku, pro mě nejsou žádné borůvky...
Takže letos jsme natrhané borůvky vlivem okolností zužitkovali raději jen pomocí tepla.


Nejlepší knedlíky na světě...
Máslíčko, cukýrek a to pravé hňahňáníčko, znají asi všichni :o)




A od loňska pečeme z borůvek už jen tento TOP Carolinčin koláč,
od nejmenší andílkové kuchařinky co znám.
Tady na Moravě  to bude ale stejně pro nás navždycky "Táč"
co chutná i s názvem po našem výtečně i tak...



A tak si při nenapodobitelné chuti borůvek moc přeju,
aby se ty lišky co nejdřív rozhodly taky emigrovat nebo aspoň aby čůrali navždycky jen tam,
kde já nikdy sbírat nebudu ...



2 komentáře:

  1. Tak já jsem zůstala informacemi o liščí nákaze nepoznamenaná :-) a vesele jsem si cpala borůvky při trhání i do pusy. Buď u nás nejsou lišky nebo nejsou infekční nebo chodí čurat jinam než do borůvčí... ;-), protože infekce na mne naštěstí neskočila.
    A máš můj obdiv, že z borůvek balíš knedlíky. Na to nemám nervy, takže dělám neplněné tvarohové knedlíčky a na ně borůvkovou omáčku .
    Jo a na kšeft bych taky netrhala - mně stačilo natrhat s mámou napůl konvičku a přišlo mi to tak akorát, o moc déle už by mne to nebavilo.

    OdpovědětVymazat
  2. Stáni,já taky razím heslo,lepší nevědět,ale hold když vím,že na to upozorňovali,tak ted mi přinejmenším ty čerstvé chutnají míň ;-) .Jinak kynuté knedlíky dělám jen borůvkové,nad párou,ty jsou u nás v rodině nej,děláme i 60ks pro komplet celou rodinu :-)jsou TOP.H

    OdpovědětVymazat

Děkuji moc za váš čas a chuť, přidat mi sem i pár řádků ...