motto: Žij okamžikem, protože ta chvíle kterou prožíváš, se už nikdy nedá zopakovat...

sobota 25. června 2016

Noc plná Světlušek ...

Včera, na svátek Svatého Jána jsme se vydali po mnoha letech za světýlky do našeho údolí.
Máme to štěstí, že bydlíme kousek od míst, kde ještě tito, pomalu vzácní broučci, zůstali.
Vešli jsme do lesa, ještě když nebyla úplná tma. 
Vydali jsme se lesní cestou asi na dvouhodinovou cestu.
Les černal a ptáci přestávali zpívat, až všechno utichlo úplně.




Mysleli jsme, že už žádné neuvidíme, bylo poměrně pozdě, po desáté hodině.
Ale cestou zpátky se nám začali ukazovat a bylo jich čím dál tím víc.
Než jsme došli kolem jedenácté hodiny na konec cesty, byl už les plný zelených světýlek.
Byly jich stovky, možná tisíce....

To byla taková nádhera ...



Bohužel kolem byla taková tma, že skoro člověk neviděl ani na vlastní ruku,
proto fotit, bylo nemožné.
A možná je to tak dobře, že možná světýlka jsou jen pro ty, kteří mají odvahu na noční les.
Zachytila jsem jen sedící Broučky u cesty a na chvíli je vyrušila...

    



Vůbec jsme netušila, že to jsou samičky, které mají zakrněná křídla
 a na svoje světýlko lákají létající samečky.



Přesně jako u Broučků, které známe asi všichni ještě z doby školní.

 přítel Google
Zavzpomínala jsem si po cestě na moji babičku, 
která mi Karafiátovy Broučky četla jako malinké a já je tolik milovala.

Při pohledu na skutečnou Světlušku se přiznám, 
že jsem si raději vybavovala obrázky ze staré knížky, kde Broučci byli krásní.
Představovala jsem si ty stovky světýlek jako ty krásné malé broučky v kalhotkách,
s lucerničkou v ruce, co svítili a svítili...

přítel Google
Jestli máte možnost, vydat se jen tak v noci, po setmění do lesa, zkuste to, je to taková nádhera...
A nemusíte ani na Světlušky narazit a určitě to bude zážitek.
Třeba si zavzpomínáte jako já na dobu táborů a stezek odvahy
a zároveň do sebe nasajete to ticho a klid 
a uvědomíte si možná pomíjivost věcí hmotných, proti té obyčejné lesní kráse...


A bylo jaro. Všecko, všecko kvetlo, a ty včely tolik bzučely, a ta tráva byla taková veliká, a ta rosa jako granáty, 
a ti ptáčci tolik zpívali, a ti cvrčci - ale ti se něco nacvrčeli! A broučci už neměli stání. Brouček a Broučínek, Broučinínek, a Broučíček, Janoušek, Janínek a Svatojánek. Slunko se teprve klonilo k západu,
 a už byli před chaloupkou, vznášeli se do povětří, jeden výš než druhý... 






4 komentáře:

  1. Pohádku o broučcích mám moc ráda ... a taky jsem na ni nedávno zavzpomínala - u nás totiž na večer začali lítat letní chrousti. A to já nemusím :-))) měj se pěkně♥ Iva

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Ivi,díky za komentář.Máš pravdu,že chrousti nejsou to pravé,dělají jen "rambajz" když letí a ani neposvítí :-).Krásné letní dny.H

    OdpovědětVymazat
  3. Jé vrátila jsi mne do vzpomínek, kdy jsme světlušky pozorovali se synem u manželových rodičů na chatě. Tam jich taky bývalo docela dost. Jinde jsem se s nimi nikdy moc nepotkávala. (A jak tak čas utíká, ta dítě teď dává momentálně přednost světýlkám diskotékovým....;-) A já tak trochu tiše doufám, že se časem vrátí k těm, co poletují po lese)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jj.Stáni,bohužel u nás to není lepší,děti taky zůstaly doma,prý už to viděly :-( .No občas je to velký zápřah na nervy ;-).Díky za milý komentář.Fajn dny.H

      Vymazat

Děkuji moc za váš čas, přidat mi pár řádků ...