Brnooooo ...

Jsem dnes prošla jinak než obvykle.

Místo běhání po obchodech jsem tentokrát volila jinak.

 Uhnula jsem kousek od hlavních ulic,

tam kde se zastavil čas.

Je to zvláštní, že v tak velkém městě je jen kousek od ulic, kde to tepe, ticho a klid ... 

Vždycky si říkám, že nechápu, jak je možné, že kdykoliv,
i ve všední dny, jsou ulice plné, "šaliny" k prasknutí narvané snad kdykoliv...

A všichni někam šíleně spěchají a tváří se hrozně přísně.
Taky jste si někdy všimli, že my se u nás usmíváme žalostně málo?

Snad je to tím, že nemáme to moře ;-) ,
přijde mi, že kdykoliv jsem byla ve světě, lidé byli víc milí, srdeční, úsměvem nikdy nešetřili...

Je to hrozná škoda. Říkám, že úsměv nic nestojí a ještě třeba někoho potěší.
Proto to praktikuji docela pravidelně, hlavně v mé práci, kde denně vidím spousty lidí.

Občas vyvedu dost lidí z rovnováhy. Počínaje jenom tím svým úsměvem "od ucha k uchu"
 na přivítanou, konče popřáním hezkého dne, když lidé odchází...

Dost často se tím bavím, jak obyčejné přání hezkého dne lidi vykolejí,
 většinou ale tím z "bubáka" vytvořím úsměv na další tváři, i když někdy jen na chvilku...
A už proto mě to baví...

A tak jsem se dnes toulala po Brně jinde než obvykle



 a usmívala se aspoň na modré nebe bez mraků ...

Tak až někdy i vy zase půjdete ulicemi, které jste prošli už tisíckrát, 

zvedněte hlavu výš, tam nahoru ke střechám a nebo až do nebe- usmějte se, 

už jenom pro ten okamžik, který už nikdy nebude stejný ...