Bruslit šli mí chlapi a já je jen jistila zezadu.
Tudíž já na nedaleké bruslařské stezce byla taky, ovšem jako pozorovatel-
jen s foťákem na krku...
A snažila se vidět to, co oni v rychlosti možná nepostřehli,
za to já na to měla dost času, jen dobré světlo mi bohužel chybělo...
Ale zahlídnout se daly vyloženě poklady,
třeba jako pampeliška v říjnu, ze které musel být v šoku i ten krtek ...
Nebo obří pařezy ze stromů, co musely jít před časem stezce z cesty...
Nebo ledňáčka v maxi podobě nad splavem...
Nebo kolo, co se hned tak nevidí...
Nebo úvaha o tom, kam jdeme, co míjíme a co naštěstí ani člověk změnit úplně nedokáže ...
Tak jdu dál a hledám klid, teď a tady ...
A loučím se za nás s touto stezkou, protože vzhledem k přicházejícímu počasí,
už bruslení pro letošní rok zřejmě definitivně odzvonilo...










