Prosba do nebe ...

V poslední době se mi zdálo, že moje příspěvky končí většinou stejně,

že jsem štastná, že mám skvělou rodinu, šikovné děti, můžeme být spolu,

jsme štastní a ZDRAVÍ ...

a že to je nakonec to nejvíc a že mi to stačí ...

Ale taky mi přišlo, že to možná opakuju až příliš moc a možná zbytečně ...

Pro někoho ohraná písnička ...

 Až přišel tento černý pátek, kdy jsem se utvrdila,

že nic, než tyto, pro většinu bohužel jenom pořád obyčejná, všední, omýlané slova,

pro mě jsou a zůstanou NEJVÍC ...

Když zjistíte, že jedna blízká rodina z hodiny na hodinu PŘIJDE O DÍTĚ ...

Najednou, bez příprav, bez rozloučení, bez varování, 

bez možnosti něco udělat a zvrátit cokoliv, definitivně, 

NAVŽDY ...

Tak už tři dny, pořád dokola přemýšlím a ptám se ...

Věřím na osud anebo minimálně na něco, co vede naše kroky životem

nebo nás aspoň směruje ...

Že všechny události v životě, se dějí z nějakého důvodu...

Ale proč tohle? Proč onemocní dítě, nebo odejde úplně zdravé, co za význam má toto?

Prozatím žádnou odpověd nenacházím ... 

A tak stále nechápajíc, ale nyní aspoň s prosbou, pro všechny, za všechny a všem 

a možná do nebe,

nebo kdoví kam vlastně ...

Já nemůžu si jistě přát zdraví pro všechny,

tak aspoň ted přeju si a prosím, at najdou sílu ti, kdo někoho ztrácí,

nebo ti, co už svůj boj s blízkými prohráli ...

Prosím, aby jakkoliv našli sílu jít dál ...

a našli znovu smysl proč v této cestě pokračovat navždycky jinak ...

Prosím, važme si všichni, co máme to štěstí a šanci,

úplně běžných, všedních okamžiků,
protože právě ty,

se můžou kdykoliv změnit
 a bude už nemožné je kdykoliv stejně prožít ...

Polní krása ...

Někdo má rád fotky vyumělkované v interiéru,

někdo zase sází na přirozenost.

Patřím k té druhé skupině

a protože nejvděčnějším objektem mi jsou pořád moje děti,

přesvědčila jsem tentokrát zase naši princeznu, aby šla se mnou.

Chtěli jsme zároveň i porovnat,

jestli její vlasy nebo obilí má hezčí barvu...

A světe div se, obě jsou momentálně totožné...

Zlaté jako slunce v srpnu...

Vyzkoušeli jsme si já po x letech, ona poprvé v životě,

jaké to je, bosky kráčet po strništi ...

K jejímu údivu, když se ví, kam a jak nohu položit, je to neskutečné šlapáníčko,

které v žádném, ani sebelepším obchodě na koberce nenajdeme

 a navíc akupresura úplně zadarmo ...

Nasbírali jsme i pár zbylých klásků domů

a vyrobili neobyčejně obyčejné svícny,

díky kterým nám letní čas vydrží snad trošku dýl

  

a ta zlatavá krása nám před očima možná hned tak nezmizí...

Přání hvězdám určené ...

Letos jsem zasedla cíleně pod hvězdnou oblohu

 a s hlavou zvrácenou vzhůru, vyhlížela padající hvězdy...

Většinu z nás to přinejmenším někdy napadlo a nějakou zkoušeli uvidět,
právě v tuto dobu, kdy i padající hvězdy jsou nám prý nakloněny...

Já jsem přesně takto zkoušela nějakou vidět už hodně dávno...

Bylo to touhle dobou a já měla po 5letech štastného manželství přání jedno jediné, veliké...

Nikdy před tím, jsem žádné hvězdy letící dolů po obloze neviděla,

ale zkusit se má vše, když ostatní nevychází...

Tak jsem zasedla a přála si....a v té temnotě jsem ji uviděla...

Velká, ozařující nebe, svítila mi nad hlavou

a pak najednou prosvištěla oblohou a zmizela...

A za chvíli další a další...

A tak jsem tehdy děkovala nebi, hvězdám nebo té náhodě 

a za pár měsíců i nejkrásnějšímu zázraku, co zařídil osud, hvězdy...

Dnes už to moje hvězdé přání je téměř čtrnáctileté, 

vyšší než já a mimo jiné o hvězdách ví víc, než jsem si kdy dokázala představit...

A tak zase po čase tu sedím a koukám vzhůru,
abych srovnala myšlenky a nabrala energii do dalších dní uprostřed hromady lidí.

A tentokrát mi hlavou letí přání asi víc, než hvězdy dokážou mi splnit...

Přemýšlím nad tím, co můžeme si zařídit sami a která přání spíš do nebe patří...

Možná jsou to ta přání, co se pořád omýlají a staly se už pro někoho všední

 a přesto spoustě lidem schází...

Já si v poslední době uvědomuju, že minimálně dvě jsou stejně nejvíc -

at jsme na tomhle světě obyčejně štastní a co nejdéle zdraví...

Pak ostatní půjde snáz a plno přání si budeme moci splnit sami, úplně bez nebe...
Protože nakonec:

Osud není ve hvězdách, ale je v nás ...

A co vy? Zkusíte se mnou letos splnění přání z nebe vyčíst?