motto: Žij okamžikem, protože ta chvíle kterou prožíváš, se už nikdy nedá zopakovat...

středa 10. května 2023

Srovnat nesrovnatelné...

 Dneska vás zvu na výlet dál, než lze jenom dojít pěšky.
Před časem jsem si vymyslela po dlouhé době výlet,
kdy trošku popojedu vlakem, busem
a nakonec pořádně prošlápnu Toulavky.
Zvu vás tentokrát do míst,
kde vás určitě bylo dost,
nebo jste o nich aspoň slyšeli...
 


Když jsem o víkendu usedala na ranní vlak směr Vysočina, měla jsem radost,
že po dnech deště vychází hned první z mých plánů.
Rozhodla jsem se, užít si slunečný den,
nasát jaro, nikam nespěchat 
a po delší době jsem vsadila i na místo,
které mně pozitivně vždycky dobilo moje baterky,
navzdory předpokladu zástupů lidí
se stejným nápadem toho dne, jako já...
 


Nebudu vás napínat, kam mě intuice vedla,
kdo v Telči byl,
dá mi zapravdu, 
že patří k místům a městům,
které jsou nezaměnitelné a nezapomenutelné...
 

 
 
Snad abych se připravila pozvolna na zástupy lidí,
intuitivně mě to vedlo oklikou, 
cestou kolem rybníka,
kde jsem s místní ochrankou nasávala pohodu 
v tomto slunečném dopoledni...
 
 
 
 

Už jste někdy měli takto blízko tyhle krasavce?
Pózovali ve slunci statečně 
a kdybych místo mých Toulavek 
jim dala ochutnat něco lepšího, 
snad by mě ani odejít nenechali...
 


Přemýšlela jsem cestou po břehu,
jak dokonalé načasování jsem vybrala,
aby každý obrázek byl jako námět na obraz...
 

A to jsem netušila, 
že opravdová reklama na jaro a jeho krásu,
 mě i uprostřed města teprve čeká...
 

 
No řekněte,
 jestli tahle pampelišková cesta není výjimečná?
 


Když jsem došla do parku 
a uviděla všude stovky odstínů mé milované jarní zelené,
věděla jsem, že tady se ztratím,
ale jinak, než na první dobrou napadne...




 
 
Ztratím se po mém, jako už mockrát,
když jdu tam, kde každý pohled pohladí,
kde navzdory lidem kolem, jsem najednou sama,
ztratím tu základní myšlenku nás lidí,
která nás pořád někam žene.

 

 
Klidně si na hodinu sednu na to nejúžasnější místo
a klidně vypnu aspoň na chvíli hlavu
a ztratím pojem.o čase a místě
a jsem jen já tady a teď.
 
 



Poslední dobou zjišťuji,
že tyhle "dobíjecí" stavy mívám čím dál častěji
a dokážu zírat na věci,
 které většina bez povšimnutí přejde...


Často si všímám obrazů, které jiní nevidí
a zároveň si uvědomuji,
jak tímto je v každém člověku vlastně úžasná výjimečnost.



Fotím moc ráda, v tom okamžiku se ztrácím v čase
a je jen tahle sekunda, obraz a můj pocit...
 
 
 
Mockrát jsem ten den právě v tomto městě přemýšlela, 
že v dnešní době fotí vlastně každý,
ale co ho k tomu ve skutečnosti vede?
Kolik lidí má podobný pocit jako já
a proč obrovské množství lidí
 fotí dnes hlavně kvůli očekávání,
reakcí ostatních na ihned zveřejněné obrazy 
kdekoliv po síti?
 

Myslím si, že je veliká škoda, 
že sice památka v podobě fotek 
je dnes dostupná skoro všem,
ale mám pocit, 
že tu skutečnou radost z okamžiku zachycení,
zažívá jen málokdo...
 


Je ale dobře, že to každý máme jinak,
stejně jako v životě,
někdo se žene za věčným doháněním ostatních
a někdo jde vlastní cestou...
 
 
 

Třeba jako já,
chodím jinudy než většina,
hledám obrazy a detaily, 
které vnímá možná jen málokdo
a asi i jinak...
 
 
 
 
 
 
 
Chodím po cestách, co většina mine,
záleží mi na okamžicích,
málokdy už na věcech...
 

 
Nerada v životě srovnávám,
lidi, místa, okamžiky, nic z toho...
Ve většině případů je to myslím i zbytečné,
protože nic v životě není stejné,
nedá se vrátit, změnit,
vždycky jde jen o náš úhel pohledu.
Snad právě proto, 
aby srovnání nepřinášelo bolest z toho,
co bylo a už není,
aby nezakrylo co je teď a třeba může být...
 
 
 



Slunce mi svítilo nad hlavou 
a já se pomalu dostala tam,
kam vedly kroky většiny těch, 
kteří ten den do Telče zamířili...
 


Tohle pohádkové náměstí je prostě skvost.
Kdyby uprostřed nebylo tolik lidí,
člověk by řekl, že se tu čas vážně zastavil...
 
 

Mám ráda "hladící"obchody,
tam, kde mají věci pro radost,
kde slovo potřebuji nahradíte slovem přála bych si.
Kde mají věci na které se aspoň v duchu usmíváte 
a i když nic nekoupíte, 
vycházíte, jako by vás někdo právě pohladil...
 
 
 
 
 
Tak přesně takové jsem potřebovala,
 byly ten den otevřené jako jedny z mála,
snad taky jako na moji objednávku...
 




Když jsem stála skoro před každým domem
a zírala nahoru do oken,
přemýšlela jsem nad tím, jako pokaždé,
kdo tam asi bydlí. 
Kdo má to štěstí, že takové bydlení má
a vlastně, jestli tohle vůbec štěstí je?
 
 
 
 
 
 
Jestli je výhrou vlastně bydlet někde, 
kde pořád proudí davy,
kde pohodu a klid málokdy zažijete?
Zase úhel pohledu
a zase těžko srovnávat a s čím vlastně?
 



Ať je to tak, či tak,
tohle město vždycky bude mít 
pro mě zvláštní atmosféru.
Navždycky to bude město, plné mých vzpomínek,
kde jsem zažila neopakovatelné a výjimečné okamžiky,
které jsem si uchovala v obrázcích,
i v sobě navždycky...
 
 
 

Děkuji vám všem, 
kteří jste měli chuť se zase vydat se mnou,
dívali se mýma očima a vnímali moje pocity.
A těm, kteří v tomto dokonalém městě byli,
snad jsem ze vzpomínek vytáhla jen obrazy,
které mají zapsány jako jenom ty,
 na které se nikdy nezapomíná...
 

 



Mějte se hezky,
užívejte jarní dny,
nesrovnávejte, nečekejte,
žijte teď a tady,
vždyť i dnes si tvoříte vzpomínky na někdy...

Když změníme obrazy ve své mysli,
změníme i film, 
ve kterém hrajeme...



14 komentářů:

  1. Hanko, pěkně sis pojednala Telč, město krásné, tolikrát navštívené a pokaždé zas jiné. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já děkuji za chuť se projít i se mnou, urcitě zase jinak ;o). Měj se hezky.

      Vymazat
  2. Hani, Telč je opravdu malebná. Malebná je slovo, které se mi prostě vybaví, když se řekne "Vysočina" a o Telči to platí také. Byla jsem tam několikrát, od naší chalupy je to půlhodinka autem, a navíc je tam školicí středisko, kde jsem se byla dvakrát školit (máš ho na jedné fotce ;-)).
    A pokud jde o to focení - já mám pocit, že pohled skrz foťák mi umožňuje víc vnímat zajímavé maličkosti, líp se na ně soustředit. K posledním Vánocům mi manžel jako dárek nechal udělat kalendář právě z takových fotek. A musím říci, že se na něj koukám raději než na nějaký profesionální :).
    Měj se krásně a dál se pěkně toulej a foť, ať se můžeme kochat s tebou :)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc hezké fotografie z mé rodné Telče. Takto brzy na jaře jsem tam dlouho nebyla a letos se tam asi ani nedostanu. Štěpnický i Ulický rybník poskytují mnoho krásných pohledů a hezky jsi zachytila i Seminární ulici. Pokud tam my jedeme, tak ještě chodíme k rybníku Staroměstskému směrem k parnímu mlýnu a hezká je i procházka pod Oslednicí a dojde se rovnou k vlakovému nádraží. Děkuji za tuto procházku mým rodným městem a doufám, že se tam ještě také podívám. Přeji krásné a pohodové jarní dny.

    OdpovědětVymazat
  4. Telč mám moc ráda. Připomnělas mi, že jsme tam už hezky dlouho nebyli.

    OdpovědětVymazat
  5. Jako vždy krásné detaily, jak přírody, tak i z města. Já fotím pro sebe, zachytávám postřehy a maličkosti v přírodě a doma si je užívám podruhé. A když přijde tesknivá tak si je užívám znovu. To byl také důvod proč si psát blog, já vím, že jdu proti vodě, dnes frčí sociální sítě, ale tu potřebu já nemám. A když si někdo prohlídne mé obrázky, beru to jako bonus navíc. Ty máš dar, že to dokážeš pěkně okomentovat. To já nemám a proto se nemůžu srovnávat, ale přesto jsem spokojená. Očisti toulavky pro příští výlet a budu se těšit na pěkné fotky a krásná slova. Krásné dny.

    OdpovědětVymazat
  6. Anonymní12 května

    Krásné to bylo, Haničko. Telč je skvostné město s nádhernou atmosférou. A Vaše fotky od rybníků a zmínka o reklamě mi připomněly, že jsme doma říkali "to je jako reklama na čokoládu". A vzpomněla jsem si na své dávné dětství, kdy jsme měli doma v kuchařce obal od švýcarské čokolády (vůbec nechápu, jak se k nám dostal) a na něm byl krásný obrázek jezera v Alpách. Moc ráda jsem si ho prohlížela a snila o výletech...a v Telči jsme byli několikrát..Tak děkuji, že jste mne vzala s sebou. Eva

    OdpovědětVymazat
  7. Anonymní12 května

    I Telč umí být ospalá a náměstí bývá prázdné. Jen to chce jiné roční období. Na jaře se probouzí, přes léto intenzivně žije, na podzim se zklidní a přes zimu pospává. Mám ráda své rodné město. Občas se pokouším dívat na známá místa očima návštěvníka, ale moc mi to nejde. Vždy je tam něco navíc, i když už sem dlouho jen dojíždím. Zuzka

    OdpovědětVymazat
  8. V Telči jsem nebyla, takže moc ráda jsem s Tebou vyjela na tento výlet. Moc krásně jsi vše nafotila a jako vždy dokonale doplnila svými větičkami. Mám to Tvoje toulání moc ráda.
    Hezké dny, Hanko !
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  9. Telč vůbec neznám, dokonce je to takové město, nad kterým by mě ani nenapadlo normálně přemýšlet jako nad výletovou destinací. O to více děkuji za krásné fotky, vypadá to, že si budu muset rozšířit obzory. :D

    OdpovědětVymazat
  10. Hani, přeji Ti všechno nejlepší k svátku, hlavně hodně zdraví a štěstí.

    OdpovědětVymazat
  11. V Telči jsme kdysi dávno byly s mamkou a ségrou. Myslím, že jsem v tu dobu chodila do sedmé třídy. Moc si z toho výletu ale nepamatuju.
    Fotky máš hezké. Myslím, že máš podobný přístup k focení, jako já. Také fotím převážně výjevy, které mě zaujmou na první pohled. Kolikrát jsou to místa, která člověk léta míjí, ačkoliv ho má celou dobu před očima. A pak si konečně všimne jeho kouzla. A místa se specifickým kouzlem přece nejde nevyfotit.

    OdpovědětVymazat
  12. Krásné fotky :) V Telči jsme byli dvakrát, ale vždy pouze narychlo, ráda bych si městečko jednou v klidu prošla :) Krásné dny přeji.

    OdpovědětVymazat
  13. Váš příspěvek byl vynikající! Vaše psaní je jasné a přesvědčivé. Pište víc, prosím!

    OdpovědětVymazat

Děkuji moc za váš čas a chuť, přidat mi sem i pár řádků ...