motto: Žij okamžikem, protože ta chvíle kterou prožíváš, se už nikdy nedá zopakovat...

pátek 27. ledna 2023

Než ruce promrznou...

 
 Zvu vás dneska se mnou,
jestli máte chuť se zase projít v tichu.
Slibuji,
že vám nebude mrznout ani tvář ani ruce
a doufám jenom v to,
 že vás naopak rozehřeje pohled na pár lednových obrázků od nás z údolí,
stejně jako nakonec zahřály i mě...


Myslím si, 
že nejtěžší na všech cestách je obhájit si důvod, 
proč se rozhodnout,
proč překonat vnitřní našeptávače,
ty věčné dennodenní zpochybňovače nás všech,
udělat cokoliv jinak,
prosadit si vnitřní pocit
a třeba momentální nápad, touhu, děj se co děj...
A tak i já jsem dneska tímhle soubojem nakonec prošla
a navzdory zvláště nevlídnému počasí,
oprášila znovu Toulavky a šla...
 


Když jsem se vydala směrem do údolí
a začala okamžitě vnímat ledový vítr,
který bez ustání kontroloval každou skulinu,
kudy by se schoval blíž k mému tělu,
přemýšlela jsem zase,
že i když tohle přesně jsou ty důvody, 
proč volit pohodlí domu,
jsem spokojená i v mrazu,
že právě teď dělám něco,
co mě těší
a že třeba potěší zprostředkovaně i někoho později.
Jak skvělý pocit právě toto pro mě je,
že díky tomu,
že dneska právě já mám možnost mít radost,
tak snad i později potěším třeba někoho dalšího,
kdo stejnou možnost neměl...
 
 
 

Ještěže to mám tak, že v okamžiku,
kdy svůj prst dávám na spoušť foťáku,
svět kolem, krom toho v hledáčku, zmizí...
Dnes, víc než kdy jindy,
se právě tohle hodilo,
protože právě ten mráz dnes velký kamarád se mnou nebyl...
Odolávala jsem mu přesto myslím statečně,
ale přesto je obrázků dneska nakonec méně než jindy...
 
 
 
Když jsem fotila suchou podzimní trávu,
blátivou cestu,
kopce práce od krtků
nebo pro někoho obyčejný mech,
napadlo mě,
kolik lidí dělá venku totéž a rád jako já?
Kolik lidí si třeba takových detailů všimne?
 
  
 
 
 
Kolik lidí dřepí v listí celé minuty u stromů
a hledá nejlepší úhel pohledu na zelené ozdoby kmenů?
Kolik lidí si všímá dokonalosti starých pařezů,
přemýšlí, 
jaký strom tu stál před tím a jak dlouho rostl 
a kolikrát už tudy naopak kdo prošel bez zájmu?



Myslela jsem na to, kolik lidí tudy prošlo stokrát jako já
 a ještě nikdy neudělali pár kroků mimo po proudu potoka
a pohled znají tedy jen z cesty?
 
 
 
Někdy stačí tak hrozně málo,
abychom viděli, co jindy jsme přehlíželi,
abychom se potěšili tím,
na co bychom si nikdy nevsadili...
 
 
 
Mám to štěstí, 
že jsem našla způsob, 
jak hledat a najít radost v maličkostech
a zjistila jsem, 
co je největší radost ze všech pro mě.
Že jde zdánlivou maličkostí
udělat radost někomu jinému.
Tak jako třeba teď.
Tím, že právě teď mi věnuje někdo svůj drahocenný čas
a čte tyhle řádky a má chuť projít se se mnou,
cítím radost zdvojenou

Vnímat radost,
že radost má někdo jiný,
je jedno z nejvíc v životě...
 


Svět se skládá z maličkostí,
bez těch malých,
bychom nesložili v životě velké radosti.
Takže pokud to jen půjde,
snažte se aspoň občas neposlouchat našeptávače,
udělejte něco jinak,
překonejte zaběhnuté vzorce,
nepřemýšlejte a prostě jen si uvědomte nějakou maličkost,
kolem které jste třeba prošli stokrát bez povšimnutí
nebo si uvědomte samozřejmost,
která vám zpříjemňuje žití.
Vnímaná radost z hezkých věcí nebo okamžiků má jedinečnou moc, 
dělat nám hezčí pocit
a i svět kolem nás má šanci být aspoň občas,
 na chvíli jiný...
 
Důležité není na co se díváš,
ale vždycky jen to, 
co vidíš...


14 komentářů:

  1. Hani, ráda jsem se s tebou prošla a koukla na krajinu i její deaily tvýma očima. Já jsem letos dostala od manžela kalendář z mých fotek - právě takových malých detailů, co mi cestou padly do oka a vyfotila jsem si je. Musím říci, že mi udělal radost. Stejně jako tvoje dnešní fotky :). Protože právě z těch malých detailů se skládá krása (a neměli bychom na to zapomínat)
    Ať ti dál toulavky šlapou a neztrácíš schopnost vidět krásu v detailu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, jsem moc ráda, že jsi se mnou už tradičně šla. Vím, že ty máš taky toulavé boty, proto přesně jak píšeš, život je o detailech, je fajn si je užít. Měj se moc hezky.

      Vymazat
  2. Jako vždy jsem se s Tebou prošla ráda a Tvým větičkám dávám za pravdu.
    Měj se moc hezky!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, já děkuji za tvůj čas a doprovod. Měj i další dny co nejhezčí.

      Vymazat
  3. I já s Vámi chodím moc ráda. Jsem na tom podobně, toulám se za každého počasí, užívám si klidu, pozoruju ptáky, zvěř, kytky i motýly. Miluju podzimní mlhavé lesy s neopakovatelnou a nepopsatelnou vůní tlejícího listí. Přeji Vám a vlastně nám všem, kteří to milujeme, ať se můžeme toulat co nejdéle ve zdraví a pohodě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za návštěvu a milá slova. Jsem moc ráda, že nás, kteří vidí život pomaleji je pořád ještě dost. Tak ať i Vaše dny jsou co nejvíce šťastné.

      Vymazat
  4. Haničko, moc ráda jsem s tebou nasadila TOULAVKY a prošla se s tebou. Tvé písmenkování mne potěšilo. Přeji ti krásnou neděli. Iva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivi, jsem ráda, že sis našla chvíli se mnou vyrazit v mrazu. Měj se krásně a příště se budu těšit zase...

      Vymazat
  5. Opět krásné záběry a krásná slova. Ráda se s tebou courám krajinou. A nenechávej toulavky dlouho odpočívat. Pohodové dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já děkuji za návštěvu a milá slova..Toulavky nezahálí, jen ty písmenka tady nějak nestíhám tady vyťukávat...ale napíšu, slibuju...
      Mějte se moc hezky.

      Vymazat
  6. Určitě jsem tu už byla... ale to nevadí, ráda jsem se podívala znova na zajímavé fotografie a přečetla si příjemný text.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem moc ráda, že je i důvod se ke mně vracet. Moc si toho vážím.Mějte se mic hezky.

      Vymazat
  7. svět se skládá z maličkostí, z malých krůčků a činů...v tom je veliký ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věrunko milá. Moc děkuji ta zastavení u mě a písmenka, plná pravdy.Moc pozdravuj doma a ať je vám jenom dobře.

      Vymazat

Děkuji moc za váš čas a chuť, přidat mi sem i pár řádků ...