Ráno pod velikány ...

 Po dlouhé době jsem zase tady,

abych si tady nechala tentokrát vážně jenom pár řádků

a obrázky,

co mě zahřály přesně v okamžik,

kdy jsem málem už nadobro zapomněla,

co mě těší, 

co je v životě nejdůležitější...

Dnes ráno jsem se nechala zlákat sluncem

a vydala se na chvíli do ticha, zase...

Vydala jsem se tentokrát do parku,

mezi velikány,

zámeckého parku na Dobříši...

Stačilo jen pár metrů mezi tyhle dokonalá velikány

a ocitla jsem se v jiném světě.

Rychlý lidský svět kolem zmizel

a ocitla jsem na jedinečném ptačím koncertě,

v nejdokonalejších zelených kulisách jara

na cestě, kterou lemovaly stromy,

co pamatují některé snad i knížepána...

Když jsem tam tak procházela,

nad hlavou mi svítilo slunce

a všude bylo cítit jen dokonalé jaro,

najednou jsem se začala usmívat

a po dlouhé době jsem najednou zase ucítila ten dokonalý pocit vnitřního štěstí,

kdy je mi dobře jen tak,

prostě jenom že jsem tady,

bez nutnosti mít jakékoli věci,

bez cizího přičinění,

prostě jenom proto, že dýchám, vidím,

 jdu třeba nenáhodně zrovna touto cestou...

Vždyť já málem zapomněla,

že nejdůležitější v životě je užít si ten jedinečný moment teď a tady...

Je hloupost čekat na až a někdy,

je zbytečné čekat,

že vám někdo pocit vnitřního štěstí a klidu donese...

Máme ho totiž všichni v sobě,

jenom si ho zase v sobě vzkřísit,

už nečekat

a prožít každý okamžik s pocitem,

abychom ho nepromarnili,

abychom celý život jenom nečekali...

Každý máme to svoje štěstí v sobě,

stačí jen najít,

co nám pocit štěstí přináší,

co nám ten teplý pocit radosti uvnitř způsobí i třeba na chvíli,

co nás třeba i na okamžik od reality všedních dní vytrhne

a hlavně, co nám ho kdykoliv zase pomůže prožít...

Věřím, že jednodušší pro většinu z nás je čekat a hledat kolem sebe,

že k nám štěstí přijde zvenčí,

že nám ho něco nebo někdo zajistí,

ale není to pravda...

Pokud nenajdeme způsob,

jak svoje štěstí uvnitř najít a zachovat si jej,

budeme donekonečna jenom hledat kolem sebe a čekat

a nikdy nebudeme schopni ani štěstí, ani radost vyzařovat navenek,

nebudeme nikdy moci štěstí předávat ani těm kolem.

Stojí zato proto hledat,

co ten dokonalý pocit štěstí uvnitř v každém z nás způsobí.

A třeba zjistíte,

že je to jenom něco,

co už víte dávno,

jenom jste na to jednoduše zapomněli...

Stejně tak jako já,

že nejdokonalejší věci v životě nejsou věci,

ale okamžiky, kdy vypínám hlavu

a jen vnímám to,

co je každému nadosah,

jen každý je vnímá asi malinko jinak

a mně ty moje vnitřní šťastné baterie dobíjejí bezpečně...

Přeji vám všem,

ať to svoje vnitřní štěstí nikdy neztrácíte

a hlavně, ať nikdy nezapomenete,

jak je zase rychle najít...

Ke štěstí nepotřebuješ dosáhnout všeho,

co ještě nemáš,

ale ocenit to,

co už máš,

právě teď...

❤