motto: Žij okamžikem, protože ta chvíle kterou prožíváš, se už nikdy nedá zopakovat...

sobota 15. ledna 2022

Jenom poprosit ...


    Dnes vás vezmu na místo,
    kde už jsem už jednou byla.
Vzala jsme vás sem s sebou předloni před vánoci,
Tehdy jsem měla možnost noční privátní prohlídky,
pro mě dokonalého místa, mého magnetu při pohledu z okna,
místa kde se zastavil čas už před pár lety...


Moc jsem si tehdy přála, abych tady mohla ještě jednou stát
a vlastně jsem si byla jistá, že se tak stane.
Netušila jsem jen, při jaké příležitosti-
Chtěla jsem tehdy jen znovu zažít pocit ticha
a samoty v úplně prázdném kostele...
Věřím v to, že všechny věci v životě se nám dějí podle předepsaného plánu,
proto asi také spoustu životních mezníků nikdo z nás nenaplánuje
a přijdou často v nejméně očekávanou dobu.
Stejně tak okamžik, který souvisí i s tím, 
že jsem včera večer znovu stála v kostelní tmě...


Je zvláštní, že ať už jsme ateisté nebo věřící,
v okamžiku, kdy cítíme obrovskou bezmoc, velkou bolest, možná ztrácíme naději, 
napadá spoustu z nás směřovat svůj pohled k nebi
anebo vést svoje kroky za kostelní zdi...
Přesně takový pocit jsem měla uprostřed týdne,
kdy jsem se nečekaně dozvěděla o těžké nemoci mé životní kamarádky,
která právě nyní bojuje o život za zdmi jedné moravské nemocnice...


Co můžete udělat, když jste přes půl republiky
a navíc všichni povolaní radí jenom čekat?
Můžete je poslechnout, ale máte přesto touhu udělat cokoliv,
cokoliv, co by pomohlo.
A já v jediné minutě přesně věděla, co udělám.
Zkusím zase po roce poprosit jednu spřízněnou duši,
co má starodávné klíče 
a pak budu moci poprosit já...
Na tom nejlepším místě co znám, 
za jednu báječnou ženskou,
skvělou kamarádku,
anděla, co mě mockrát v životě zvedal...
Aby měla dost síly, aby měla šanci nadechnout se zase sama,
abych ji mohla brzy obejmout a říct jí znovu,
 jak moc je pro mě důležitá...


A tak přesně v den, kdy jsem jí měla přát k narozeninám,
vymyslela jsem si přání jiné a jinde...
Večer, až běžný svět kolem téměř ztichl,
zapálila jsem světla,
která jsou nejhezčí, co znám, 
usedla jsem úplně sama v zamčeném kostele,
zavřela oči a prosila...


Za Lenku,
 i za všechny, co právě hrají svoji nejtěžší hru v životě.
Aby našli sílu, aby mohli znovu volně dýchat,
aby měli možnost žít i třeba úplně obyčejný život,
který je nejvíc...


Seděla jsme v naprostém tichu,
a cítila neskutečný klid...
Už vás někdy napadlo,
jak by zněl váš hlas v kostele?
Mě mockrát .. jen...
vždycky nabíhaly automaticky miliony negací...


A pak mě to napadlo,
splnit si ještě přání svoje,
teď a tady...
Už pár let dám na svůj pocit
a tak jsem si i navzdory rozumu i všem předsudkům,
 i to svoje životní Halleluja prostě od srdce dala ,
pro sebe i pro ni a pro všechny,
za sebe i za všechny...

Být sama, slyšet krom tlukotu svého srdce najednou i svůj hlas,
který měl k dokonalosti dost daleko,
ale vědět přesně pro koho a s kým tentokrát zpívám a proč,
to bylo nejvíc...


Byl to nakonec nepopsatelný pocit 
a vím, že na 14.leden 2022 nikdy nezapomenu...


Pořád věřím v dobré konce,
proto jsem včera byla tam, kde jsem to cítila za nejlepší,
jako jediné možné místo a vyslat tam svoje přání správným směrem...


A nyní si přeju a vlastně i prosím neskromně zase,
prosím vás všechny,
které jsem zastavila,
kdo jste dočetli až sem, moc prosím, zkuste věnovat teď chvíli 
a vyšlete sílu nebo aspoň myšlenku všem, které ani neznáte,
kterým ale docházejí vlastní síly a jsou jich plné nemocnice,
nebo leží doma,
kteří bojují právě teď o nejcennější věc na světě,
o šanci žít dál, jako my zdraví...

Věřím,
že upřímné přání od srdce pro někoho jiného má největší sílu na světě
a přiletí přesně tam, kam má
a pak určitě i zázraky se budou dít tam, kde mají...


Děkuji vám všem z celého srdce
a přeji nám všem nakonec jen to nejdůležitější...zdraví...
A jestli už dlouho cokoliv odkládáte,
udělejte to právě teď,
protože ten námi všemi často zmiňovaný čas,
 občas neplánovaně hraje proti nám,
tak ať nic a nikoho v životě nepromarníte...

Jsou jen dva dny v roce, kdy nemůžete dělat vůbec nic-
jedním je včerejšek a druhým zítřek.
Proto je právě dnešek tím nejlepším dnem,
 kdy každou minutu konejte, žijte a milujte,
dokud můžete...

18 komentářů:

  1. Hani, jako vždy u tebe cítím, jak skvěle umíš vyjádřit své dojmy a pocity.
    I já se snažím věřit v dobré konce...
    Drž se, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, jsem ráda, že se moje slova dostaly zase i k tobě...

      Vymazat
  2. Krásně jsi to napsala.
    Klidný den, Hanko !
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, díky...taky tobě co nejpohodovější dny.

      Vymazat
  3. Hani, krásně napsáno. A já spolu s tebou věřím ve splnění všech upřímných přání, co jdou od srdce.

    OdpovědětVymazat
  4. Hani, mám zalité oči a cítím s Tebou. Byla jsi ve správnou chvíli na správném místě a věřím, že i přání bude vyslyšeno.
    Loňskou prohlídku kostela si pamatuji.
    Přeji hezké dny a hodně pozitivní energie. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, děkuji ta čas, písmenka i přání. Opatruj se taky moc.

      Vymazat
  5. Haničko, moc pěkně jsi to napsala a pěkně mě nakopla ať neodkládám setkání s lidmi, které mám ráda. Taky jsem poslala od srdce všem nemocným sílu se uzdravit. Za týden budeme mít celá rodina mši za babičku a dědu v kapličce na Starém Zubří a za všechny se tam pomodlím. Měj pokud možno pěknou neděli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já díky za milá slova. Jsem ráda, že jsem tě přiměla ozvat se těm, co ti chybí. Ať vždycky všechno stihneš v pravý čas...

      Vymazat
  6. Hani, dej kamarádce vědět, že na ni myslíš, dodá jí to sílu. Bude ji hodně potřebovat. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už se stalo, není den, kdy bych na ní nemyslela a nepřála si...věřím v dobré konce...Moc děkuji za myšlenky i tobě.

      Vymazat
  7. Děkuji, že i mně jste věnovala tyto slova. Nemoc jako takovou potvrzenou od žádného lékaře sice nemám, se vším se snažím poprat sama ( už 3roky). Věřím, že tělo má uzdravující moc a že k uzdravení stačí láska, pohoda, klid a žít si tak, jak sami chceme.Já takto bohužel ještě stále nežiji,ale snažím se!!! Snažím se vymanit ze svých strachů, hledám záchvěvy lásky, snažím se dělat to,co mě baví, ikdyž bez peněz, které by se hodily a šlo vše lépe. snažím se dělat si i chvilky pohody a snažím se i nestresovat se, ikdyž v posledním období je to těžké( nemoc a úmrtí strejdy a psychické vyčerpání mamky, plus vygradování jejích fyzických neduhů a nyní operace). Tudíž i já teď vysílám uzdravující povzbuzení pro vaší kamarádku i pro lidi, kteří to potřebují.
    Danča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vyléčit sebe je někdy úkol nejtěžší, ale když člověk konečně přijde na důvod svých trápení a hlavně je konečně schopen upřímnosti vůči sobě, je i uzdravení na nejlepší cestě...držím palce i vám. Moc si vážím otevřenosti a navštevy u mě.

      Vymazat
  8. Haninko moje milá 💙💙.
    Je těžké hledat slova která by vyjádřila můj vnitřní pocit. Posílám sílu po větru a věřím, že se vše v dobré obrátí.
    I já si chodím kostela srovnat své myšlenky, vyslovit svá přání. Zklidnit mysl.
    Objímám a jsem s Tebou 💙

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdění, moc děkuji. I tobě posílám sílu abys to svoje těžké období zvládla. Opatruj se ❤

      Vymazat
  9. Haničko, posílám svoji myšlenku a prosbu o uzdravení všem, kteří to potřebují. Nechť je tato prosba vyslyšena.
    Iva♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivi, že srdce děkuji...vím, že i zázraky se můžou dít, když jim uvěříme...

      Vymazat

Děkuji moc za váš čas a chuť, přidat mi sem i pár řádků ...