Návrat na Sal ...

Slíbila jsem vám ještě obrázky z okružní  cesty kolem ostrova,

kde se nespěchá, kde pálí slunce nepřetržitě,

voda Atlantiku mění břehy věčnými vlnami

a kde písek, kameny a vítr jsou hlavním znakem...

Pojďte se tedy se mnou na tenhle ostrov vrátit

a projet jej z jihu na sever a zpět...

Nebudu vám tady vypisovat zeměpis, ani obecná data tohoto Kapverdského ostrova,

co jde najít běžně na internetu.

Chtěla bych si tady ponechat jen moje obrázky,

co mi vždycky připomenou místa,

jak jsem je viděla  letos já...

Omlouvám se, ale bude jich hodně, 

protože atmosféra a dokonalá místa, co tady vytvořila příroda,

stručně popsat ani zobrazit prostě nejdou...

První zastávka je Murdeira- místo na západě ostrova,

kde vlny bičují zbytky sopečného pobřeží

a i písek se mění vlivem soli ve skálu...

Kde Lví hora v pozadí dělá z tohoto místa jedno z nejfotogeničtějších...

Další zastávkou je hlavní město Espargos.

zvu vás na jediné místo nad městem,

kde jde přehlédnout město a vlastně většinu ostrova, na pár otočení...

Zvláštní pohled,

na domečky, co ani zdaleka nepřipomínají ty naše

a některé je až k nevíře,

že jsou vlastně domovem...

Další zastávkou je škola ve městě,

kde děti jsou asi stejné jako všude ve světě,

Jen vybavení je nahony vzdálené tomu, co známe.

Ale i tady je přestávka nejvíc a čas, 

kdy můžou jít domů, je nejočekávanějším okamžikem už od rána...

Dál vás zavedu do dalšího přístavu na severozápadě- do Palmeiry

přístavu, který heslu "No stress" dělá skvělou vizitku-

jen klid, pohoda, žádný spěch, jeden den jako druhý.

Čekání na lodě a pohoda, když je vše odklizeno... 

A pak všudepřítomné místní prodejkyně hlavně všech nezbytností, 

co dělají ženu ženou.

Všechny ty barevné šátky a co nejbarevnější ozdoby.

Za pár drobných eur je můžete pořídit v obchodě i přímo na ulici,

 jen s tím rozdílem, že tuhle maminku s dokonalým fešákem na zádech,

si budu pamatovat navždycky, když kouknu na svoje zápěstí s náramkem z mušlí...

Jsou věci, co se vám vybaví vždycky, když si vzpomenete na nějaké místo,

stejně jako já teď už nezapomenu nikdy na tuhle stařenku,

co seděla ve stínu poledního slunce

a chtěla se pozdravit se všemi z našeho busu.

Na tu hebkou ruku a upřímné oči skoro stoleté stařenky vážně nikdy nezapomenu...

A pak už vzhůru na Buraconu- Magické oko.

Výjimečný obraz v hlubině,

který se tvoří díky paprskům slunce, co dopadají na dno jeskyně vytvořené černou lávou 

a tyrkysovému moři na dně...

Nám se ukázalo jenom málo,

ale mě stejně víc fascinovaly břehy,

kde moře tady má tu nejdokonalejší tyrkysovou barvu,

co jsem kdy u moře viděla...

A pak jsem přejeli kolem nejvyšší hory Monte Grande k Fata morgáně-

dokonalý přelud vody uprostřed písku a ničeho...

A největší lákadlo ostrova jsem si nechala téměř nakonec-

starý solný důl Pedra Lume, kde se těží už dnes málo a úplně jinou cestou,

ale můžete okusit účinky slané vody,

která je skoro taková jako v Mrtvém moři.

Místo, kde vám nohy sami vystřelí nahoru ve vodě, co se vám zdá hodně hustá

a ležíte jako placky a nemusíte se vůbec snažit...

Tohle je místo, kde se všichni dospělí mění v děti

a určitě je to místo, kde se nejvíc lidí směje...

A úplně nakonec ještě lákadlo pro všechny obdivovatele želv-

místo přímo na dokonalé pláži blízko písečných dun.

Tady je líheň maličkých želviček,

 co zde zachraňují před predátory, když je jinde ty velké želvy do písku nakladou,

 nechají je tady v klidu a pak vrací zase moři, až přijde jejich čas...

A to by bylo tedy ze Salu asi konečně všechno...

Takže ahoj moře,

ahoj pohodo a věčné Slunce

a vzhůru zase do mraků,

podívat se na místo, kam Slunce odchází spát,

pro mě tak největší bonus téhle cesty na úplný konec...

Díky vám všem, co jste měli chuť vrátit se se mnou 

a poznat tenhle kousek světa tisíce kilometrů od nás...

Teď když jsme se naučili létat v povětří jako ptáci,

potápět se jako ryby,

zbývá už jen jediné-

naučit se chovat na Zemi jako lidé...

❤