motto: Žij okamžikem, protože ta chvíle kterou prožíváš, se už nikdy nedá zopakovat...

úterý 8. května 2018

Než zmizí všechny ...

Poslední dobou jsem hodně venku, hodně v lese...


 Mám to štěstí, že zajít do lesa je pro mě blíž, než třeba dojít do obchodu.
Chodím i na stejná místa, vracím se tam po čase a srovnávám,
pořád a hodně...


Taky jste si všimli, že ty krásné, zdravé, veliké smrkové lesy ubývají?
Napříč naší zemí, od severu na jih, ze západu na východ-
v obrovském se kácí,
kde ještě včera byl les, dneska je jen pustina...


Je mi smutno z toho, že to, co dělá naši krásnou zemičku jedinečnou,
její nekonečné lesy a voda v řekách- prostě a jednoduše mizí...


Když procházím poslední dobou těmi našimi lesy,
vždycky si na to vzpomenu a bojím se...
Bojím, že pokud se vyplní prognózy, 
tak do deseti let tady možná nebude už jediný zdravý smrk...


Že vlivem toho, co jenom posledních padesát let vypouštíme do ovduší,
že jenom bereme a nic té přírodě nevracíme,
tak se mění všechno kolem, vysychají řeky, sesychají po hektarech jehličnany,
co díky tomu v obrovských koloniích napadá kůrovec,
protože suchý strom se nemá jak bránit...


Takže přijde den a ty krásné veliké, zelené, pichlavé šipky, co se skoro nebe dotýkají,
co tu rostly desítky, některé stovky let,
ony tu nebudou...


Je mi smutno z toho, že místo kytek na lesních cestách,
můžeme teď jen metry pokácených kmenů počítat...



Vždycky, když se vracím z dalekých cest,
nejvíc se těším na okamžik, když prostoupíme mraky 
a objeví se pod námi zelené vrcholky stromů...
A já v tu chvíli vím, že jsem doma,
že sem patřím, že jsem šťastná, že tu můžu žít
a tuhle jedinečnou zelenou krásu mít na dosah...
Už i proto bych si ze srdce přála,
 aby tenhle obraz nezmizel...


Takže proto budu dál chodit, fotit a snažit se zapamatovat,
tuhle pro někoho" obyčejnou" lesní krásu a do sebe ji nasát nadlouho
a budu si přát, aby se předpovědi nevyplnily
 a i za dvacet nebo padesát let
 jsme mohli zajít do lesa, kde voní jehličí,
kde si zjara jde otrhat ty nejzelenější konečky do čaje...


Stoupnout pod ten největší velikán, 


slyšet křupat suché šišky pod nohou a cítit vůni pryskyřice,


protože tohle prostě nikdy ničím nepůjde nahradit...


Do lesa chodím, abych ztratil svou mysl a našel svoji duši...



16 komentářů:

  1. Moc krásně jsi to napsala, Hanko, ale i já se bojím o naše lesy. Kéž by naše obavy byly zbytečné.
    Měj se krásně
    Henrieta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jj.bohužel jich ubývá na můj vkus až moc a moc rychle...
      Snad...
      Taky se měj co nejlépe.

      Vymazat
  2. Krásně napsané! I já vnímám, jak hodně se lesy těží... Snad se ty hrozné prognózy nevyplní.
    Haničko, měj hezký večer. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc bych si přála,aby se aspoň ten úbytek zpomalil...
      Kéž by...
      Hezké dny i k vám.

      Vymazat
  3. Ano, kácí se hodně. I když někde vidím, že se znovu vysazují nové stromy. Tady u nás se lesním dělníkům o práci postarala vichřice, která se v loňském roce v srpnu přehnala a její následky jsou stále k vidění.
    Věřme, že lesy zůstanou součástí naší přírody.
    Hezký den!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I u nás se vysazují stromy nové, ale při těch předpovědích a suchu, se nezbývá než asi modlit...
      Měj se Hani moc fajn.

      Vymazat
  4. Krásný příspěvek k zamyšlení.
    Přeji hezké dny. Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, díky za nakouknutí. Hezké dny i k vám...

      Vymazat
  5. Já to vidím trochu optimističtějí - kácí se (v řadě případů na to má vlív i ruka přírody - především vítr), ale mám pocit, že se i zalesňuje, mnohdy třeba i vhodnější skladbou (protože smrkoví velikáni jsou krásní, ale smrkové monokultury prostě méně odolné proti pohromám - ať už větrným nebo kůrovcovým). Co sleduju s větším znepokojením, je sucho a úbytek vody - tam mám pocit, že nemůžeme nic moc dělat - jen čekat na déšť a neplýtvat (proto nejsem milovník umělého zasněžování a bazénu u každé chalupy...)
    Hezký den a díky za pěkné fotky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, je pravda, že se i vysazuje, ale ten úbytek mi připadá nějaký rychlejší. A tolik času musí uplynout, aby takový pichlavý krasavec narostl...Snad to zachrání aspoň ty listnáče...
      I když všechno to bude opravdu hlavně o vodě...
      Měj se moc hezky a pozdravení k vám.

      Vymazat
  6. Hani, krásně jsi to napsala. U nás se také kácí, ale hned zase vysazuje. Máme hodně oplocených školek, tak snad časem z nich vyrostou podobní velikáni jako je máš na fotkách. Ta se sluníčkem v korunách stromů je dokonalá.
    Měj stále krásné dny. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, děkuji i tobě za milá slova.Školek je dost, ale než vyroste takový krasavec do nebe...
      Ale budeme si přát...
      Měj se moc hezky doma i na cestách.

      Vymazat
  7. Hani u nás jsou téměř jen listnaté lesy..nechápu,ale je to tak.
    Sice mám ráda šustění listi pod nohou na podzim,ale jehličí mi chybí.
    O víkendu jsem si pravé lesy na Berounsku opravdu užívala.Dlouho budu mít ten pocit štěstí a pohody v duši.Moc děkuji za tvé nádherné fotky a procházku s Tebou. Pokaždé mne pohladíš u srdíčka.Posílám mnoho pozdravů a přání krásných dnů.Z ❤

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdeni, děkuji za další doprovod.
      Já taky nedám dopustit na vůni pryskyřice, když ta se nahradit nedá.A rozemnuté zelené jehličky mezi prsty-není lepší vůně na světě...
      Jsem moc ráda, že tolik lidiček to má stejně ;-)
      Pohodové dny v nejkrásnějším měsíci v roce, užij si je.

      Vymazat
  8. Anonymní11 května

    Moc zdravím Haninko, máme vlastní lesy..
    ..moc dobře vím,co je to za starost..v poslední době zpracováváme kalamitu z loňska..prakticky nám zmizela celá parcela..obrovskou škodu způsobilo několik bouřek a větry..ale hlavně člověk..bůhví odkud..který koupil velikou parcelu vedle a doslova ji cíleně vyplenil na mýtinu..a náš les na to doplatil..pohled na vyvrácené,zlomené,zničené stromy,byl srdcervoucí..absolutní bezmoc nás ubíjí..a obavy jsou skutečně Hani na místě!!!!!!
    Jana z chaloupky mezi kopci❤

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jani, moc děkuji za návštěvu a milé řádky. Moc se bojím, že ty naše krásné lesy jednou zmizí, proto jsem svůj stesk sem vypsala. Vím, že tenhle problém s úbytkem lesů je šílený a jde to napříč republikou. Nezbývá, než doufat a hlavně si ještě tyhle jedinečné pichlavé poklady užít, dokud jsou...
      Mějte se moc hezky, pozdravení do chaloupky.

      Vymazat

Děkuji moc za váš čas, přidat mi pár řádků ...