motto: Žij okamžikem, protože ta chvíle kterou prožíváš, se už nikdy nedá zopakovat...

sobota 23. září 2017

Ve stopách Bohyní ...

Koho osud zavál do Bílých Karpat, kraje moravských Kopanic
a nezavítal do Starého Hrozenkova a Žítkovou,
asi jako by v tomto kraji ani nebyl...
Patřím k těm, kteří se o tento kraj začali více zajímat před lety, až po přečtení knih

Nechci nyní rozebírat můj pohled ani jednu z nich.
Snad jen to, že jsou obě rozdílné už jen tím, 
že jedna je román a druhá kniha faktu,
ale obě, tenhle Bohem zapomenutý kraj, dokážou skvěle vypodobnit...


  
Ale určitě, pokud toužíte aspoň malinko poznat tato místa,
kde i v dnešní době se žije určitě jinak,
kde snad i čas plyne nějak pomaleji,
kde nekonečné kopce a úzké silničky mezi nimi vás zavedou na místa, 
kde jste blízko nebi i sami sobě,
vydejte se sami, nebo teď se mnou na tato místa, kudy jsem šla před časem i já...


Cestou z Hrozenkova na Žítkovou bylo místo,
které není ukryté jen pro ty, kteří k němu cestu znají,
nebo mají to štěstí jako my a navedli nás na ně místní...
Je to Starohrozenskovský lom, kde odkryté čedičové varhany jsou pohádkové
a kameny, na nichž lze najít i otisky přesliček,
byly pro mě jako znamení, jako poselství dávných časů ...





Klikatou cestou do kopců jsme dojeli až na vesničku pod nebem-
na Žítkovou...



Ani mě nepřekvapilo, že krom pasoucích se krav,
nám dělaly společnost jen plynoucí mraky nad hlavou 
a vítr, co se proháněl po nekonečných loukách...




Všude jen ticho a nekonečné paseky, kopce a rozházené chaloupky...





Šli jsme tím tichem po silnici na hřebenu kopce
a mířili na místo, kde bohyním nemůže být blíž...






Naším cílem byla chaloupka, která zbyla "prý" po poslední bohyni-
Irmě Gabrhelové...
Za dřevěnou ohradou, pod velkým ořechem stála pohádková chalupa, kde se zastavil čas...






Naštěstí pro nás nebylo možné do ní zajít,
naštěstí proto, že mi přišlo nepatřičné, nijak narušovat toto místo,
 ten klid, pokoj, blízkost nebe, jako by se na okamžik zastavil čas...


Chvíli jsem postála, zavřela oči a nasávala atmosféru teď a tady...
I tak jsem se, myslím, dotkla nekonečna, 
kdy jsem i ucítila zvláštní energii tohoto okamžiku, pro mě nezapomenutelného místa...




Přesně takto jsem si Žítkovou představovala,
přesně takto si ji v paměti ponechám navždycky a kdo ví,
třeba se tam ještě jednou vrátím...
Až zase přijde ten správný čas...




18 komentářů:

  1. Žítkovské bohyně jsem četla. Nebyla jsem v těchto svým způsobem tichých místech, která jsi nám svými fotkami přiblížila.Asi bych se měla znovu ke knížce vrátit.
    Hezkou neděli přeji!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to skoro Bohem zapomenutý kraj.V dnešní uspěchané době skoro zázrak.Ke knížce se určitě stojí za to vrátit.H.

      Vymazat
  2. Hani, o knížce Žítkovské bohyně jsem slyšela, zatím jsem ji nečetla. Ale budu si ji muset přečíst, protože se ke mně svým způsobem pravidelně vrací v různých podobách, asi je to nějaké znamení :-) Hezkou neděli, K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem spíš tedy pro tu druhou jmenovanou knížku.Je to víc pravdy ;).Tak každopádně hezké počtení.H.

      Vymazat
  3. Děkuji za krásné provedení nádherným krajem, knihu mám rozposlouchanou, těším se na další kapitoly. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aničko,tak teď si stačí ty postavičky jen usadit mezi ty nekonečné kopce...Tak ať se bohyně líbí.Hezké podzimní dny.H.

      Vymazat
    2. Anonymní24 září

      Hani,
      doporučuji vrátit se do těchto míst a navštívit dům Irmy Gabrhelové. Výklad p. Mizery je procítěný, nádherný vtáhne Tě do kouzla domu, ve kterém bohyně žila - zvláštní pozitivní energii cítíš hned při vstupu na dvorek před stavením a potom samozřejmě v celém domku- je to neskutečný zážitek-nenech si tuto možnost ujít.
      Z knih doporučuji přečíst knihu Dagmar Dobšovicové Pintířové Zítkovské bohyně s podtitulem Lidová magie na Moravských kopanicích.Já ji měla půjčenou z knihovny - bohužel se nedá už nikde sehnat.
      Moc zdravím a přeji hezké dny
      Věra

      Vymazat
    3. Milá Veri,děkuji moc za návštěvu a Váš typ.Bohužel tu návštěvu bychom stejně nedali,byli jsme jen dva ;).Tak třeba jednou...A knížku zkusím sehnat,třeba budu mít štěstí.Moc děkuji.Mějte se moc hezky a ještě jednou děkuji.H.

      Vymazat
  4. Krásný, poklidný a malebný kraj...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni,přesně takový je.Pohodové další dny podzimu.H.

      Vymazat
  5. Anonymní25 září

    Hanko, četla jsem Žítkovské bohyně a rozuměla jim snad proto, že jsem také z vesnice. Babička měla jejich moudrost a předvídavost a ....Toužila jsem se do toho kraje podívat. Znala jsem Bílé Karpaty jen ze Slovenské strany. Loni a letos z té naší. Prochodila jsem kopce s krásnými rozhledy a ostrým foukajícím větrem, byl začátek září. Co by udělal s námi déšť raději nepomyslet. Možná příště dojdu až k domku pana Mizery a budu si přát, aby nás tam čekalo víc na jeho povídání. Zdraví Iwka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Iwko,děkuji moc za krásný komentář a návštěvu u mně.Já se do tohoto kraje ještě taky určitě vrátím,někdy...H.

      Vymazat
  6. Hani, jedním slovem: Nádhera. Krásná místa, úžasné fotky. Čiší z nich pohoda a klídek.
    Přeji příjemné pondělí. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Dáši,jsem moc ráda,že se mi aspoň kousek té čisté krásy snad dostalo i do těch mých obrázků.Jsem ráda,že se líbilo i tobě ;).H.

      Vymazat
  7. Haní, děkuji za procházku krajem, který dýchá tradicemi, bílou magií Bohyň. Mám respekt a úctu k mnohým místům, ale zde je to ještě tak nějak silnější.
    K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Katko,přesně jak píšeš,ten kraj má zvláštní energii...je tam božsky.H.

      Vymazat
  8. Krásné, Haničko!
    Nedaleko jsem byla kdysi, jako dítě, moc ráda bych se vrátila...
    Přeji hezké dny, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko,děkuji.Nikdy neříkej nikdy,všechno v životě má svůj čas...H.

      Vymazat

Děkuji moc za váš čas a chuť, přidat mi sem i pár řádků ...