Málokdo z nás to skutečně dokáže, asi včetně mě.
Proto neskutečně obdivuji ty, kteří to zvládnou a dají svůj skutečný,
nevymyšlený život, své myšlenky, přání, bolesti i radosti k dispozici jiným...
Jednou velkou náhodou jsem před rokem našla stránky, kde to někdo dokáže.
Píši o tom v jednom ze svých prvních příspěvků
tady: Blog jako díky
Většina z nás, má vždycky plno řečí, jak by se měli chovat ostatní,
jestli něco řekli, co neměli a vůbec jestli za tím není nějaký jiný úmysl.
Že to dělají určitě proto, aby se zviditelnili, nebo vydělali, nebo...
Ale my sami, málokdy jsme ochotní,
o svých vlastních pravdivých myšlenkách mluvit otevřeně...
Já ale i tak pořád věřím, že je kolem nás dost lidí,
kteří mluví a dělají všechno tak, jak to cítí, skutečně myslí, v nejlepší víře,
prostě takoví jsou a nebojí se to vyjádřit navenek.
O to víc mě těší, když si těchto výjimečných lidiček všimne někdo,
kdo má možnost, aby se o této výjimečnosti vědělo víc.
Stejně tak jako v květnové Marianne...
Povídání o spoustě z nás dobře známé Věrce-
z blogu: Carolina Mia
Jako jedna z mála patří k těm, které svůj život daly k nahlédnutí všem,
kteří jen o to budou stát.
Navíc skvělým způsobem, který umí jenom ona a ve vzpomínkách...
Kdo tedy má zájem poznat Věrku takovou, jaká doopravdy je, i když pohledem cizím,
můžete nahlédnout do Marianne, která je v prodeji...
Kdo chce ale číst jen Věrčiny myšlenky a jen její vzpomínky, radosti i bolesti,
bez korekcí má možnost jedinečnou.
Věrka vydala už jednu knihu svých vzpomínek
která je k dispozici už nyní.
zde o ní:: kniha Máma
Je to pár dní, kdy ovšem dopsala knihu druhou, kterou slíbila sobě, světu, Bohu,
když vyhraje v životním boji nejtěžším...
Kdokoliv už teď, má možnost napsat už nyní Věrce,
aby se dostal do seznamu zájemců,
až druhá Máma spatří světlo světa.
Velká máma- předprodej
Bude to zase určitě výjimečná knížka, jiná, než ta předešlá i všechny ostatní,
které jste měli možnost číst.
Navíc podpoříme tak někoho, kdo se nebojí skutečné pocity, radosti, trápení i bolest pojmenovat.
Ne skrze někoho, ale sama za sebe, jen to co ona sama prožila, prožívá a bude žít...
Chtěla bych, aby bylo víc lidí, kteří se nebojí jít s kůží na trh,
jen sami za sebe, ale vlastně i pro druhé...
A Věrce za to, že ji znám a vím, že je opravdu taková, jak píše jen ona sama...
tady: Blog jako díky
Většina z nás, má vždycky plno řečí, jak by se měli chovat ostatní,
jestli něco řekli, co neměli a vůbec jestli za tím není nějaký jiný úmysl.
Že to dělají určitě proto, aby se zviditelnili, nebo vydělali, nebo...
Ale my sami, málokdy jsme ochotní,
o svých vlastních pravdivých myšlenkách mluvit otevřeně...
Já ale i tak pořád věřím, že je kolem nás dost lidí,
kteří mluví a dělají všechno tak, jak to cítí, skutečně myslí, v nejlepší víře,
prostě takoví jsou a nebojí se to vyjádřit navenek.
O to víc mě těší, když si těchto výjimečných lidiček všimne někdo,
kdo má možnost, aby se o této výjimečnosti vědělo víc.
Stejně tak jako v květnové Marianne...
Povídání o spoustě z nás dobře známé Věrce-
z blogu: Carolina Mia
Jako jedna z mála patří k těm, které svůj život daly k nahlédnutí všem,
kteří jen o to budou stát.
Navíc skvělým způsobem, který umí jenom ona a ve vzpomínkách...
Kdo tedy má zájem poznat Věrku takovou, jaká doopravdy je, i když pohledem cizím,
můžete nahlédnout do Marianne, která je v prodeji...
Bohužel dost věcí, většinou podstatných, se do článku nedostalo,
nebo dává neúplný obraz skutečnosti.
Ale to je vždycky,
protože je to pohled z venku, s nějakým úmyslem napsaný právě takto...
Kdo chce ale číst jen Věrčiny myšlenky a jen její vzpomínky, radosti i bolesti,
bez korekcí má možnost jedinečnou.
Věrka vydala už jednu knihu svých vzpomínek
která je k dispozici už nyní.
zde o ní:: kniha Máma
Je to pár dní, kdy ovšem dopsala knihu druhou, kterou slíbila sobě, světu, Bohu,
když vyhraje v životním boji nejtěžším...
Kdokoliv už teď, má možnost napsat už nyní Věrce,
aby se dostal do seznamu zájemců,
až druhá Máma spatří světlo světa.
Velká máma- předprodej
Bude to zase určitě výjimečná knížka, jiná, než ta předešlá i všechny ostatní,
které jste měli možnost číst.
Navíc podpoříme tak někoho, kdo se nebojí skutečné pocity, radosti, trápení i bolest pojmenovat.
Ne skrze někoho, ale sama za sebe, jen to co ona sama prožila, prožívá a bude žít...
Chtěla bych, aby bylo víc lidí, kteří se nebojí jít s kůží na trh,
jen sami za sebe, ale vlastně i pro druhé...
A Věrce za to, že ji znám a vím, že je opravdu taková, jak píše jen ona sama...
Milá Hani, někdy je třeba hodně slov...někdy méně...někdy žádné. A já nyní chci říci jen jedno jediné ...DĚKUJI. Věrka
OdpovědětVymazatA někdy jen...není zač..
VymazatUdělala bych to kdykoliv a zas,prostě jen tak...